Right Now // H.S. FanFic CZ

# 16

"Kde může být?" už asi po páté jsem se podívala na svůj mobil. Bylo 18:23 a on nikde a ani jeho slavná limuzína nepřijížděla. Začala jsem být víc než jen nervozní a přecházela z jednoho místa na druhé, snažila se zabavit mou mysl, aby nevytvářela ty nejhorší scénáře. Mohl se dostat do autenohody, nebo Rebecca mohla zjistit o našich schůzkách. Také by se mohl zranit a já tady čekám jak idiot. Konečně jsem si v dálce všimla, jak k hotelu přijíždí naleštěná černá limuzína. Přispěchala jsem k ní hned, jak se zastavila a nastoupila si dovnitř. Oddechla jsem si, když vedle mě seděl Harry v celé jeho kráse a nic mu nebylo.

"Promiň, byly kolony," odfrkl si a potom mě chytl za ruku.

"V pořádku, ale mohl si napsat.." řekla jsem a stále se ze sebe snažila setřást ty nervy.

"Bála ses o mě?" pobaveně se na mě podíval.

"Netvař se tak překvapeně, jsi můj šéf, je moje povinnost se o tebe bát," řekla jsem a on se hlasitě zasmál a potom mě políbil. Atmosféra mezi námi se stala příjemnou.

"Ale to nebude jen mým postavením, že?"  podotkl a já se pousmála.

"Možná.." řekla jsem a pak stiskla jeho ruku, za kterou mě držel. Dál naše jízda probíhala v tichosti. Já jsem byla plná očekávání a on nejspíš přemýšlel, nebo tak to alespoň vypadalo z jeho výrazu. Těšila jsem se na dnešní večer, milovala jsem ten dům už od první chvíle, kdy mě tam zavedl a ještě víc ten pocit, že to bylo něco jako naše tajemství. A hlavně jsem se těšila jako vždy na chvíli našeho času, který strávíme o samotě.

"Vystupujeme slečno, Danielsová, nějak jste se nám zasnila," jeho oslovení mi rezonovalo hlavou. Mé tělo reagovalo na jeho slova překvapivě rychle a mě naskočila husí kůže. Líbilo se mi, když mi vykal, líbilo se mi jak znělo mé příjmení na jeho rtech. Vystoupila jsem a on za námi zavřel dveře od limuzíny, mávl Charliemu a ten potom odjel. Vešli jsme do domu a tam za námi zamkl dveře.

"Aby se sem nedostali zloději," řekl mi s malým úsměvem na rtech a já přikývla. Potom jsem ho následovala do pokoje, kde jsem si odložila.

"Mám tu šampaňské, pokud chceš," řekl mi a já přikývla.

"Dala bych si skleničku," souhlasila jsem a pak na chvíli odešel a vrátil se s dvěmi napůl plnými skleničkami šamapňského. Přijmula jsem jednu a pak mu věnovala vděčný pohled.

"Ochutnej, je to speciál," řekl mi a já povytáhla obočí.

"Jaký speciál?" zeptala jsem se zvědavě.

"Cuveé Cristal, ročník 2002," řekl a usmál se na mě přes sklenici naplňenou nazlátlou tekutinou. Zkoumal jí a točil skleničkou, potom si přičichl. "Jeho odrůdu rád pil jeden z ruských carů," pochlubil se  a já si hlasitě odkašlala.

"Cože?" Kolik tohle muselo stát? Přemýšlela jsem nad tím, kolik liber je vlastně právě teď v mé skleničce.

"Nech toho a užívej si tu chuť, je jedna z nejlepších na světě. Můžu si to dovolit a chtěl jsem si ho vypít s tebou," řekl mi a pak si usrkl té božské tekutiny.

"Tak fajn," řekla jsem a také ochutnala. Bylo vynikající, bubliky mě lehtaly na jazyku a na patře a já si povzdychla, když jsem polkla. On mě zaujatě pozoroval.

"Chutná?"

"Je vynikající..." řekla jsem zasněně a pak si dala ještě jeden malý lok. Celou tu dobu ze mě nespouštěl oči.

"Vezmu lahev nahoru, chtěl bych ti něco pustit. Minule mi to úplně vypadlo, ale je tady jedna deska, která má tu nejvyšší cenu." řekl mi a pak vzal lahev šampaňského ještě v chladicím boxu a vyšli jsme po starodávných schodech nahoru. Zavřeli jsme za sebou dveře do pokoje, protože jak mi Harry vysvětlil, desky potřebovaly jistou vlhkost a teplotu a tak tady musela být vyrobená klimatizace a odvhhčovač vzduchu přesně na míru.