Přes vodu až k tobě

•15•

"Co ti chtěl?" Byla první otázka, co mi položila Klaudia hned po tom co jsem vešla do chatky.

"Jen volali rodiče, tak mi to přišel oznámit" prohodila jsem s hraným nezájmem a vylezla zase na palandu. "Aha, co potřebovali?" Zeptala se potom Lea a já se musela usmát, jsou podobní Chelse, ta je taky tak zvědavá.

"Jen kdy chci jet domů" oznámila jsem a vzala do ruky svůj blok a tužku, měla jsem tu rozdělanou kresbu. Dnešek jsme měli volný, takže jsme se s holkama rozhodly pro společný den, jen nás pět.

"A ty jsi řekla?" Zeptala s obavami Nelly. "Ze tu chci zůstat" usmála jsem se na ně a Nelly hned začala jásat, s tou jsem si padla do oka, máme toho dost společnýho a rozumíme si.

Celý zbytek dne jsme buď byli na chatce a nebo pobíhali venku.

"Bello?" Slyšela jsem Klaudiin hlas. "Myslela jsem že už spíš, stejně jako holky" řekla jsem a naklonila se z palandy, abych ji viděla do obličeje.

"Čekala jsem než usnou, jen že, já vím že jsi včera nebyla na záchodě, kde jsi teda byla?" Řekla a podívala se na mě, nechtěla jsem ji to říkat, vážně ne. "Noo.. víš.. já ale byla na záchodě, šla jsem na záchod a pak jsem se šla trošku projít, nešlo mi spát" řekla jsem a usmála se, aby to vypadalo důvěryhodněji.

"Jsi si jistá?" Zeptala se a přeměřila si mě pohledem. "Jsem si jistá, neboj" usmála jsem se, natáhla se po lampičce a zhasla poslední zdroj světla.

"Dobrou Iso" "Dobrou" odpověděla jsem, za chvíli jsem usnula.

"Vstávej, Bello vstávej!" Slyšela jsme Nellin hlas. Zabručela jsem na znamení nesouhlasu. "Dělej nemám na tebe celej den!" Křikla a stáhla ze mě peřinu.

Nedobrovolně jsem se zvedla z postele a šla směrem k umývárnám a udělala svou ranní hygienu. Na snídani jsem si vzala jen jablko, neměla jsem hlad.

Dneska to byl přesně jedenáctý den co jsem tady, utíká to vážně rychle. S Matthewem jsem nemluvila od té noci, teda sem tam mi udělal nějaký naschvál někdy na mě blbě koukal a tak, ale nic zajímavého.

Šla jsem z jídelny sama, protože jsem šla dřív. "Au!" Zaslechla jsem chlapecký hlas. Koukla jsem se směrem k jezeru a stali tam dva chlapci, ten jeden co vypadal mladší, ležel na zemi, brečel a druhý stál, ihned jsem šla za nimi.

"Co se tady stalo?" Zeptala jsem se obou kluků, ten malý se nezmohl na slovo, měl od krve obě kolena. "Byla to nehoda! Hráli jsme vybíjenou a on to nechytil a spadl, já za to nemůžu!" Řekl smutně. "Bež na chatku ano? Já se o něj postarám" prohodila jsem s úsměvem, on kývl a odešel.

"Jakpak se jmenuješ?" Zeptala jsem se a otřela chlapečkovi slzy, byl roztomilý. Měl velké zelené oči a hnědé vlasy, mohlo mu být nanejvýš devět let.

"Jsem Jim" pronesl chlapeček mezi vzlyky. "Já jsem Isabella, postarám se o tebe ano? Ale už neplakej" řekla jsem mu a on přestal tolik plakat. Vzala jsem ho do ruky, byl lehoučký, musím najít Lucase.

"Niko, prosimtě kde je Lucas?" Zeptala jsem se mého bratrance, který zrovna procházel kolem. "Něco řeší s nějakým chlápkem, potřebuješ něco?" Odpověděl mi, co teď budu dělat, když tu není? "Ale ne, v pohodě" křikla jsem po něm a šla i s Jimem do umýváren.

"Musíme to vyčistit, možná to bude malinko bolet, ale když to neuděláme bude to později bolet ještě víc, vidíš tam ty kamínky? Ty musí všechny ven, chceš si to udělat sám nebo to mám udělat ja?" Řekla jsem a přitom namáčela kus toeleťáku.

"Udělám to sám" řekl a už nebrečel. Po tom, co si vymyl všechny kamínky jsem to musela nějak přikrýt, aby se mu tam nedostaly další. Myslím že jsem tady někde viděla lékárničku, taky že tu byla. Otevřela jsem ji ale moc toho v ní nebylo, pár náplastí, několik obvazů a nějaká desinfekce, ale tou jsem ho trápit nechtěla, já to do teď nenávidím.

Vzala jsem jeden obvaz a roztrhla ho v půlce. Obvázala jsem mu obě dvě kolena a pomohla mu vstát. "Až přijde Lucas, tak se ti na to ještě koukne ano? Jsi šikovnej kluk, zvládl jsi to skvělě!" Řekla jsem mu s úsměvem a plácla si s ním.

"Půjdeš tam se mnou? Za Lucasem?" Zeptal se a udělal psí oči. "Noo.. jasně, proč ne" usmála jsem se, vzala ho za ruku a vyšli jsme z umýváren.

"Jakou máš chatku?" Zeptal se mě chlapeček. "Mám číslo deset, ta úplně vzadu" usmála jsem se a on mi odpověděl "Já mám číslo dva, můžeš se někdy přijít podívat" byl roztomilý.

"Tak utíkej na chatku a řekni tomu kamarádovi že jsi v pořádku a jak jsi to hezky zvládl" klekla jsem si, abych byla ve stejné výšce jak on, jen se usmál kývl na znamení souhlasu, poděkoval a odběhl.

"Budeš mi taky dělat mámu?" Zaslechla jsem za sebou povědomý hlas. "Haha" postavila jsem se a otočila se směrem k němu. "Něco vtipného?" Zeptal se a šel ke mně. "Ty jsi vtip sám o sobě" řekla jsem a hned toho litovala.

Rozešel se směrem ke mně a já zády narazila do nějaké budovy, opřel se rukama a koukal na mě. "Já jsem vtip?" Zeptal se a přiblížil se ke mně, jeho dech se odrážel od mých tváří a já nevěděla co mám dělat, nejradši bych se vypařila.

Moje srdce vynechávalo údery a můj dech ztěžknul. "Važ slova, protože já jsem schopnej ti udělat ze života peklo" zašeptal a já sklopila hlavu. "Ale copak, kočičce se nelíbí pohled na mě?" Řekl, vzal mojí bradu a donutil se mě na něj podívat.

"Proč mě prostě nenecháš?" Pronesla jsem a snažila se nějak odejít, on mě pustil, pak mě ale napadlo. "Jak dlouho jsi nás v noci se Samem poslouchal?" Zeptala jsem se a založila si ruce na prsou.

Uchechtl se a řekl mi "Já cizí rozhovory neposlouchám" řekl s úšklebkem, bez kterého si ho už ani nedokážu představit. "Jak myslíš" pronesla jsem s hraným nezájmem a odešla.

Jak já toho kluka nesnáším!

A další kapitola je venku!🦋
Mám v plánu cca 60 kapitol to znamená že jsme asi ve čtvrtce příběhu! Moc děkuju za všechny ohlasy, ať už hvězdičky nebo komentáře🤍