Přes vodu až k tobě

•27•

Stála jsem ještě pořád u furt zataženého okna a nevěřila svým očím. Vlastně ani uším a všem dalším smyslům.

Co se to právě sakra stalo? Tohle musím vyhrát, prostě musím.

Nelly mi tehdy říkala, že tady snad nikdy na skoro nikoho nic nezkoušel, proč to zkouší na mě? Tohle neudělám, tohle ne.

Hned po tom, co Matthew odešel, do chatky vešly holky. Nelly na mě koukala s otazníky v očích, nejspíše ji došlo, že Matthew zmizel hned po mně a taky vše co se tam dělo.

"Nevíte co se teď bude dít?" Zeptala se Thea a upravovala si vlasy, všichni jen zakývali hlavou na znamení nesouhlasu. "Dojdeme za Nikem?" Navrhla Klaudia a Thea přikývla.

"Já s Bellou tu počkáme" řekla rozhodně Nelly a holky v ten moment odešly.

"Tak to vyklop" pronesla Nelly, podívala jsem se na ni a ona na mě hodila pohled typu: 'Já už to stejně všechno vím'.

"Nevím o čem mluvíš" snažila jsem se to zakecat, marně. "Bello, celou dobu po tobě Matthew koukal, naznačoval ti, ať jdeš ven, potom jsi nám oznámila, že jdeš bůhví kam a Matthew se rozzářil jak sluníčko. Chvíli po tom, co jsi odešla on vypadl taky a co jsme šli do chatky zrovna vcházel do té jeho."

"Byl tu no, ale jen na chviličku, asi" vykoktala jsem. "Noooo, co chtěl? Bello Matthew je jeden z těch nejvíc sexy kluků, co kdy stáli na místech tohohle campu, nestyď se a vyklop to" praštila mě do ramene.

"Nelly já nevím, prostě mi dal najevo, že nemám šanci vyhrát, v těch týmech, víš jak to myslím" prozradila jsem ji část z toho, co se tu opravdu stala, jí to ale nestačilo, probodávala mě pohledem.

"A vsadili jsme se, že když vyhraju já, řekne mi proč na mě byl tehdy hnusnej" narážela jsem na ten den, kdy mi sebral moje jablko. Nelly se zamyslela a vzpomněla si na tu scénku.

"A když vyhraje on?" V ten moment mi naskočila husí kůže, děsně mě začalo rozčilovat to světlo, co mi svítilo do očí. Všechno oblečení co jsem měla na sobě mě začalo škrábat a já nevěděla co říct. "Taaaak" začala jsem.

Záchrana, reálně jsem byla teď to největší štístko na světě. "Holky prej máme jít teď pomoct Lucasovi, přišli mu nějaké krabice, následovat bude naše jediná dnešní aktivita, pak volno a večer bude nějaký bingo a tak v jídelně." Přiletěla do pokoje Thea, Klaudia za ní pomalu přišla a uculovala se pro sebe, měla červené tváře a vypadala jak z jiného vesmíru.

"A tady Klaudia skóruje" vykřikla Thea a zabouchla za sebou dveře.

Ulevilo se mi, že nemusím nic vysvětlovat a zároveň jsem si zvykla na ten sluneční paprsek, který mi svítil přesně do obličeje

"Theo" okřikla ji Klaudia a pomalu vešla dál do chatky. "Ale vždyť to musím říct, teď dobře poslouchejte kočky, došli jsme za Nikem a chtěli se zeptat na to, co jsme stejně zjistili, ale to není důležitý teď, no a Niko prostě celou dobu koukal na Klaudiu a pak jí pochválil tričko, že prej ji ta barva dost sluší, teď to zní jako nic, ale kdyby jste to viděli, on ji úplně hltal pohledem" vyprávěla nám hnědooká zrzka, bylo dost vtipný, jak to prožívala.

"Theo! Já jsem ti říkala ať si to necháš pro sebe" smála se Klaud a byla celá červená, skoro ladila s jejím rudým tričkem. "Promiň kámoško, ale tohle opravdu ne" odvětila Thea a házela okolo sebe rukama, dost srandovně.

"Dobře, stačí Theo, jdem pomoct tomu Lucasovi" rozhodla usměvavá Klaudia, my se zvedly a vyšly z chatky.

První co jsem zahlédla, co jsme došli za Lucasem byl Matthew. Stál tam, zkoumal pohledem celou naši skupinku a potom se s úšklebkem kouknul na mě.

Začala jsem cítit jak pomalu začínám vypadat jak rajčatový protlak.

"Tak, prvně vám chci všem poděkovat že jste mi přišli pomoct, i přes to že to pro holky nebylo to povinné a vy jste přišli, vážím si toho. Za chvíli sem přijede dodávka s krabicema. Nebudou to těžké ani velké krabice, naopak. Budu je potřebovat odnést do skladu, všichni snad víte kde je" všichni kývli.

Po malé chvíli jsme se všichni už otočili za zvukem přijíždějící dodávky, zastavila na menším parkovišti a my se rozešli směrem k ní.

Řidič z auta vystoupil a hned se přivítal a Lucasem, jakoby byli nějací staří známí. "Nazdar děcka" pozdravil nás a my jeho taky. "Lucas, pojď se na to kouknout" pronesl pán a obešel dodávku z druhé strany, my šli samozřejmě s ním.

Otevřel kufr a nám se naskytl pohled na až po strop naplněné auto, tolik krabic pohromadě.

"Takže" vzal si do ruky sešit "tyhle by měly být tvoje" ukázal na pravou horní stranu. Postupně začal vyndavat menší krabice a dával je klukům, každej vzal dvě.

Potom vyndal zbylé čtyři a podal je nám. "To by mělo být všchno pokud počítám dobře" "Dík, Erney máš to u mě" poděkoval Lucas a pán s rozloučením odjel.

Všichni jsme se rozešli směrem ke skladu, do kterého jsme postupně naskládali krabice. Lucas nám ještě jednou poděkoval a my se vrátili do chatek.

"Co myslíte že v těch krabicích bylo" zeptala se Nelly, Thea hned vykřikla: "Jídlo" a všechny jsme se rozesmály.

"Podle mě tam byly nějaký věci jako třeba ručníky nebo tak" navrhla Klaudia. "Nebo nějaký věci k těm hrám" řekla jsem zas já a holky jen přikyvovaly.

Za nějakou dobu by měl být další program a potom už nejspíš tedy volno.

Zaslechly jsme zvuk píšťalky, který tady už od prvního dne znamenal východ z chatky, nejspíš se měla zahájit ta očekávaná hra.

Vzala jsem do ruky šedivou mikinu a vyšla, společně s holkami, z chatky. Všechny jsme se rozhlížely okolo sebe, abychom zjistili co se děje. Mával na nás Niko, šli jsme tedy směrem k němu.

Hned co jsme došli na menší plácek před jídelnou jsem zahlédla Lucase, který v ruce držel jakousi plachtu, nebo spíše prostěradlo.

"Zahrajeme si týmovou hru, budete se při ní poznávat, ale zároveň soutěžit, což znamená, že z ní budete normálně mít body" pronesl Lucas a mně někdo poklepal na rameno.

Další úterý a další kapitola.
Jako u každé vám děkuji za veškeré ohlasy, moc si toho vážím!❤️
Po vydání minulé části se dost zvedla čtenost a přesáhli jsme spolu hranici 1K přečtení! Chci vám za to z celého srdíčka poděkovat, znamená to pro mě strašně moc 🥰
Také bych vám chtěla říct, že pokud se ti příběh líbí, sdílej ho se svými přáteli! Moc to pomůže ❤️
Tak se mějte, vidíme se příští úterý 💜