Přes vodu až k tobě

•44•

MATTHEW MĚ OBJAL!

Obmotala jsem mu ruce kolem krku a zabořila mu hlavu do ramene. Cítila jsem každý jeho napnutý sval, jeho vůni i jeho dech.

Připadala jsem si v bezpečí, jako by se mi teď nic nemohlo stát.. Jakoby zahnal všechen můj strach a já věděla, že to teď nic nemůže překazit.

"Říkal jsem ti, že se nic nestane" šeptl. Tenhle moment jsem si vychutnávala, nemůžu totiž vědět, kdy se to zopakuje, jestli vůbec někdy.

Najednou jsem ucítila jeho ruce na mých stehnech, trošku na ně zatlačil a tím mě donutil obmotat mu je kolem pasu. Hlavu jsem stále měla zabořenou v jeho ramenu a jeho vůně zaplnila celý můj prostor. Rozešel se směrem k ohništi, kde mě položil na deku, která zde byla rozprostřená. Postavil se přede mě, chvíli mě pozoroval. Navázala jsem s ním oční kontakt.

"Měla bys jít spát, Bello" řekl tiše. "Já neusnu" odvětila jsem. On chce, abych po tom, co jsem málem dostala infarkt šla spát? Není náhodou z jiné planety?

"Dneska toho na tebe bylo moc, musíš jít spát" pronesl starostlivě. Plácla jsem sebou na deku a pozorovala oblohu, byla nádherná.

Zaslechla jsem tiché uchechtnutí a hned na to vzdalující se kroky. Stočila jsem pohled na toho bláznivého kluka, který mi pěkně motal hlavu. Byl jako knížka. Taková ta knížka, u které nikdy nevíte, co se stane. Jako když se na každé druhé stránce stane něco, co úplně převrátí celý děj. Ale i tak to je ten samý příběh, se stejnými postavami.

Přitáhl karimatku blíž ke mně a lehl si na ní také. "Dobrou noc" pronesla jsem. "Dobrou."

Oheň pomalu začínal hasnout a já počítala hvězdy, které mi zářily nad hlavou. Vedle sebe jsem slyšela pravidelně oddychovat Matthewa. Nešlo mi usnout, zase.

Každou chvíli se mi zdálo, jakoby jsem slyšela zvuky snad z každé strany lesa. Posadila jsem se a rozhlédla se okolo sebe. Bylo tu nepříjemné ticho.

Můj pohled padl na spícího chlapce vedle mě. Ležel na zádech, jednu ruku měl pod hlavou a druhou podél těla, byl děsně roztomilý.

Byl pro mě hrozně zvláštní. V jeden moment se choval jako úplně jiný člověk, než v moment druhý. Myslela jsem na něj více, než bylo zdrávo. Napadla mě strašná blbost, ale v ten moment jsem nad tím ani nepřemýšlela, protože jediné po čem jsem toužila, bylo cítit jeho vůni a dotýkat se jeho těla.

Postavila jsem a přešla k němu. Chvíli jsem ho pozorovala a pak..

Obmotala jsem mu ruce kolem krku a hlavu si položila na jeho hrudník, slyšela jsem tlukot jeho srdce. Ucítila jsem, jak se pohnul. Jednu ruku mi obmotal okolo pasu a já se cítila jak v sedmém nebi. Ten kluk byl úžasný.

Můj osobní prostor zaplnila jeho vůně, nic jiného jsem necítila.

Jeho hrudník se pravidelně zdvyhal a bušení jeho srdce mě nesmírně uklidňovalo.

Slyšela jsem hvízdat ptáky a na kůži mě šimraly stébla trávy. Zem pode mnou byla nějaká nepříjemně tvrdá. Rukou jsem sáhla na místo vedle sebe, zarazila jsem se ale v moment, kdy jsem nikde necítila Matthewa.

Otevřela jsem oči a vystřelila do sedu, kde je? Rozhlédla jsem se kolem, bylo ještě šero. Lehla jsem si zpět a na chvíli zavřela oči, doufajíc v další spánek. Kéž by.

Na noze jsem ucítila nepříjemné šimrání, tohle určitě nebyl větřík ani tráva! Vymrštila jsem se do sedu a pohled mi padl na nechutného, obrovského, černého brouka!