Přes vodu až k tobě

•26•

"Máte dvě minuty na to určit si pořadí, pak začínáme" oznámil Lucas a my rychle zvolili pořadí.

Naše něco jako strategie byla jít od nejmladšího. Menší děti tedy budou mít rychlejší a jednodušší hledání.

Naše dvě minuty právě skončili a Lucas zakřičel "Vyběhnete" a malá Lonnie ani nezaváhala a už byla v lese.

Po chvíli přinesla obrázek s malým černým autíčkem a Jim hnedka vyběhl pro další.

Bylo poslední kolo a u nás převládaly kartičky s černou ještěrkou. Všechny obrázky byly sladěné do černé barvy, Lucas to měl dobře vymyšlené, takhle nikdo nepoznal co bude za barvu a nemohl tak vybírat podle toho co chce.

"Tak, deset sekund do konce" zakřičel Lucas a já zrovna hledala obrázek. Nikde nic nebylo, ale musela jsem se s nějakým vrátit.

"Sedm" a já zahlédla obrázek v trávě, vrhla jsem se po něm. "Pět" rozeběhla jsem se směrem k našemu něco jako stanovišti, měla jsem pár sekund.

"Tři" přidala jsem, bylo to posledních pár metrů. "Jedna" zakopla jsem, těsně před mým týmem byl kus kamene, kterého jsem si nevšimla. Se syknutím jsem dopadla na zem, plus bylo, že jsem dopadla za čáru, takže jsem to stihla.

"Bello" oslovil mě Sawyer a klekl si "Co blázníš, kvůli jednomu obrázku" přišel Sam z vedlejšího týmu. "Nic mi není kluci, jsem v pohodě" usmála jsem se a postavila jsem se.

"Nic to není" vážně mi nic nebylo, jen poškrábaná kolena, nic dramatického. Lucas si toho naštěstí nevšiml, nechci z toho dělat vědu.

"Musíš za Lucasem aby ti to vydezinfikoval" pronesl zase Sam. "Same nic to není, radši jdu odnést ty kartičky" moc to řešil. "O to už se postarali prcci" oznámil Sawyer.

"Dobře tedy, ale chci vědět co jsme za barvu, jdeme" Rozešla jsem se, nejsem malé dítě, malé škrábnutí mě nezabije.

"Tak fajn, barvy jsou rozhodnuté. Tým Matthewa a Nelly má barvu červenou!" Řekl strejda a menší děti vypískly radostí.

"Tým Klaudiy a Graye má barvu modrou, dále týmu Isabelly a Sawyera připadá žlutá." Žlutá je fajn barva, menší členi našeho týmu byly nadšení a odhodlaní, začali vymýšlet jména a přezdívky.

"No a Sam a Thea jsou tým zelený, teď se bude hrát vybíjená, pro vás nad patnáct let není povinná" "Super" řekla jsem si pro sebe, chci do vody, je hrozně.

"Tak jdeme k vodě bando" rozkázala jsem a vyběhla směr chatky.

Byla jsem už zase zpátky uvnitř, ale tentokrát u kluků.

Kapky z mých mokrých vlasů mi padaly na ramena a vždycky příjemně zastuďely.

Thea a Sawyer se smáli každé věci co se tady řekla. Nelly seděla Grayovi na klíně a poslouchali ostatní. Já, Sam i Klaudia jsme seděli na postelích a povídali si. Jediný Matthew seděl na palandě a dost okatě mě hypnotizoval.

Všimli si toho i ostatní, protože Sam už se mě ptal co jsem mu udělala a Nelly na mě kouká s otazníky v očích. Nejednou jsem s ním navázala oční kontakt, neuhnul, ba naopak. Kýval hlavou ke dveřím, nejspíš tím naznačil že chce abych vypadla nebo tak něco.

Normálně bych na to kašlala, ale vzhledem k tomu, že to udělal snad pokaždé, co jsem se na něj podívala, asi bych měla, stejnak za chvíli budeme muset jít na další program..

"Ehmm, potřebuju si odskočit a zajít za Lucasem, potom už asi půjdu na chatku, budu tam na vás čekat" oznámila jsem všem mým kamarádům a poté zabodla pohled do Matthewa který se jen ušklíbl.

Zabouchla jsem dveře chatky a opřela se o zábradlí na verandě. Po chvilce jsem přešla cestu spojující chatky a vešla do té mé.

Co teď budu dělat? Odešla jsem jen, protože už mě nebavilo sledovat Matthewa, jak mi naznačuje ať vypadnu, už ne.

Zahléděla jsem se z okna. Za ty už skoro tři týdny jsem si ani nevšimla, že z chaty vidím na to hřiště, divný. Pozorovala jsem Ashley a Dianu, který venku chodili a o něčem si povídali.

Najednou jsem ucítila dvě studené ruce na mém pasu, uskočila jsem a srdce se mi zastavilo. Stál přede mnou vysoký hnědovlasý kluk a upřeně na mě koukal svýma zelnýma očima, co tu sakra chce?

"Co tady sakra děláš, mohla jsem se převlíkat nebo cokoliv jinýho" křikla jsem po něm a on se jen zasmál: "A myslíš že by mě to nějak zajímalo? Nebyla bys první holka, kterou bych viděl nahou" odpověděl mi a mně se začala vařit krev. "I tak, co si sakra myslíš že jsi" uchechtl se, on se tomu jen uchechtl.

"Trvalo ti vcelku dlouho pochopit co po tobě chci" řekl tiše a moje srdce se rozbušilo neskutečným způsobem.

On to nedělal, protože by mě tam nechtěl, on se celou dobu jen snažil být se mnou sám.

"Vyklop co tu chceš ať můžeš vypadnout" řekla jsem rázně, i když potichu. "Jen si popovídat, kočičko" zavrčel a zatáhl za mnou závěsy, bylo tu šero.

Chodil po malé místnosti a prohlížel si ji, já zatím stála ještě pořád u okna s nohami jako přibitými a srdcem i dechem jako po maratonu.

"Líbilo se mi jak jsi se dneska snažila vyhrát" řekl klidně po chvíli ticha a ušklíbl se. "Kdo ne" pípla jsem, ale nekoukla jsem se na něj. Už aby vypadl.

"Proč se na mě nepodíváš, ty se mě snad bojíš?" Zašeptal a palcem mě donutil se na něj podívat. "Ne" sykla jsem a hlavou škubla do strany. Zase se jen ušklíbl: "Ale i tak, nemá cenu se snažit, protože já vždycky vyhrávám."

Otočil se ke mě zády, asi byl už na odchodu. Možná si uvědomil, že si se mnou moc nepokecá, ale já se rozhodla mu malinko srazit to jeho nezdravě vysoké ego.

"Co když ne" založila jsem si ruce na prsou, hned jsem toho ale litovala. Proč jsem nebyla zticha? Zabil mě pohledem, asi třikrát a ještě v ten moment byl zas u mě.

"Ty si vážně myslíš, že holka jako ty, která se rozklepe když se na ni jen podívám, by mohla porazit mě? Rozesmál se, tak tohle se nepovedlo.

"Sleduj" mrkla jsem na něj a on se vcelku zarazil, nečekal to. "To nemáš šanci vyhrát kočičko" oznámil mi povýšeně a já se uchechtla. 

"Pokud tě porazím, vyklopíš mi, proč mě od začátku nenávidíš" nabídla jsem mu, to je fér ne? Přikývl, dobrý důvod pro mě, proč tohle musím vyhrát.

"V tom případě, pokud vyhraju já" podíval se mi do očí, na tváři měl úšklebek. Docela jsem s bála co z něj vypadne, byl totiž docela dlouho zticha.

Stoupnul si ke dveřím a sledoval mě. "Tak se se mnou vyspíš" řekl a zabouchl za sebou dveře.

Zdravím všechny☺️
Předem chci říct, ano vím že není úterý, ale vzhledem k tomu, že jsem přes svátky nevydávala žádné nové kapitoly, jsem se rozhodla vydat jednu hned po tom, co jí dopíšu. Berte to jako omluvu ode mě😅
Také vám všem chci popřát všechno nejlepší do nového roku, určitě bude lepší než ten předchozí❤️
A teď k příběhu, co si myslíte o tom konci? Napište mi do komentářů, jak si myslíte, že to dopadne😁