Přes vodu až k tobě

•31•

Již jsem stála v jídelně a se Sawyerem kontrolovala členy našeho týmu.

"Jeden chybí" pronesl můj parťák a já přikývla. "Dylan, já ho snad přetrhnu" pronesla jsem a vydala se k jeho chatce.

Zaklepala jsem na dveře, které se hned na to otevřely. "Dylane, už jsi dávno měl být v jídelně, kde to vázne" pronesla jsem naštvaně a založila si ruce na prsou. "Klid, vždyť už jdu, brouku" řekl klidně a tím si ode mě schytal ránu do ramene.

"Teď už jsme všichni" řekl Sawyer a já jen přikývla. "Takže, jestliže jsme tady všichni, vysvětlím vám hru" řekl Niko, který zrovna přišel.

"Červený tým, který půjde jako první teď ode mě dostane obálku, tu dostanete poté všichni" podívala jsem se na Matthewa a Nelly, byli v červeném týmu. Nella se na mě usmála taky, Matthew mě ignoroval.

"Bude tam buď nějaká barva, což znamená že máte jít za praporky té dané barvy a nebo lísteček s hádankou, která vám napoví, kde se nachází další zastávka" řekl a podal Nelle bílou obálku

"Na každém určeném místě budete plnit nějaký úkol, pokud ho nesplníte, odečítají se body" dokončil a pohledem kývl na tým červených, kteří šli ven z jídelny.

"Za chvíli jsem zpět, vy tu ještě počkejte" zabouchl za sebou dveře.

Stáli a čekali jsme asi tak pět minut, poté přišel zase můj bratranec, zavolal si nás ven, kde nám podal obálku, na které byla napsaná veliká jednička.

"Máte asi pět minut na promyšlení, pak byste se měli vydat na cestu" pronesl a vzal si mě a Sawyera stranou.

"Nechte hádat spíše mladší, tohle je dost jednoduchý" mrkl na nás a popošel kus od nás, sledoval nejspíše tým, který vyrazil jako první.

"Tak jdeme na to prťata!" Křikl Sawyer a vzal si ode mě obálku, v tu ránu byla roztržená.

"Měkké dělám z tvrdého, tvrdé dělám z měkkého, s větrem rád se spojím, vody se však bojím." Pronesl zmateně Sawyer a skenoval papírek očima, všechny děti začaly přemýšlet. Mně to došlo hned, hodně mi napověděla ta poslední část.

"Není to nějaký brouček?" Řekla nadšeně malá Lonnie a všichni malincí začali přikyvovat. "Super nápad Lonn, ale myslím si, že to nebude, co by to totiž znamenalo, zkusíme ještě popřemýšlet" usmála jsem se na ni a ona se zase zamyslela.

Dylan, Juliet i Amaya, což byli ti starší z našeho týmu, pochopili, že pro mladší to bude větší zábava, tak to nechali taky na nich, byla jsem ráda, že v tom jedou s námi.

Po nějaké chvíli nikdo nemohl na nic přijít, děti furt hádaly a hádaly, ale k odpovědi, která si myslím že je správná se nedostaly.

"Trošku vám poradím, je tam voda i vítr, to znamená že to bude něco s tím" prozradila Juliet a dětem to hned cvaklo: "Oheň!" Křikli všichni najednou a začali se radovat, další zastávka tedy bude na ohništi, alespoň doufám.

"Hotovo?" Objevil se zde zas Niko a my jen kývli, pustil nás tedy tam, kde myslíme že je další úkol.

Procházeli jsme pomalu campem, bylo nádherně. Sluneční paprsky mě štípaly na mé kůži a teplý vánek pohyboval s mými vlasy. Obloha byla úplně vymetená, bylo slyšet hvízdání ptáčků a šumění lesa.

Míjeli jsme chatky, les i hřiště a konečně jsme byly u místa, kam nás hádanka zavedla. Všichni jsme pohlédli na Marca, který seděl na lavičkách a koukal do nějakých desek.

Zahlédl nás také a usmál se, už nás nejspíše čekal. "Tak zlobidla, gratuluji, splnili jste hádanku, vaším dalším úkolem je poskládat tyhle puzzle, nachází se na nich nějaký nápis, který vám řekne který klíč z těhlech" ukázal na různě barvené klíče "bude ten, který otevře tuhle bedničku"  namířil prstem tentokrát na menší dřevěnou krabičku, nejspíše v ní bude další otázka.

Bylo to na na čas, který tým to poskládá nejrychleji, má navíc jeden bod.

Puzzle nám trvalo vyřešit asi osm minut, nebyly nejlehčí ale ani nejtěžší. "To co poklad uvnitř skrývá, dovíš se právě v čas. Proto správný klíč barvu mívá, stejnou jako Rebelčin vlas" přečetl Don to, co bylo napsané na skládance.

Tohle určitě vymýšlel Lucas, bylo to trochu zmatený. "Rebelka je ta holka z ty pohádky ne" zapřemýšlel se Todd a ostatní jen přikyvovaly.

"A jaké měla vlasy? Zeptala jsem se tentokrát já. "Oranžové!" Křikl Jim a sáhl po oranžovém klíčku.

Bylo to správně, zámek povolil a v našem malém pokladu se ukrývala zase bílá obálka, tentokrát na ni byla dvojka.

Roztrhli jsme ji, byla tam malá kartička s kresleným mravencem a červený krepový papír.

"Teď vám tady dám tohle malé pouzdro, v některé obálce najdete takovou kartičku, schovejte si ji, bude to potřeba" zazubil se na nás a my se vydaly po červených praporcích, které byly zavázáný na stromech"

Byli jsme asi u pátého úkolu. Všechny kromě jednoho jsme zvládli. Ten jeden jediný nám dělal problém, nestihli jsme to v časovém limitu, ale chyběl kousek.

Tentokrát jsme byli u vody, stál tam Matteo s nějakým dalším klukem jejich věku. Byl moc hezký, ale myslím, že na Mattea neměl, ten byl prostě ideálem každý holky.

Seděli za chatkou mého strejdy, schovaní tak, aby nešli moc vidět. V ten moment co nás spatřili, ten nejvíc sexy kluků zašeptal něco jeho kamarádovi, oba se na nás podívali a usmáli se.

"Zde je vaším úkolem zavázat si oči a najít v tomhle kyblíku kámen, každý bude mít deset vteřin." Řekl s úsměvem ten černovlasý kamarád "Kamínek je oblepený papírkem, na kterém je napsána indicie, kam se dostat dál.  Nejmladší z našeho týmu začínal.

"Isabella, Sono contento di rivederla" zamumlal Matteo a já se na něj zmateně podívala. Ne zlato, italsky neumím.

"Scusa, jsem rád, že tě znovu vidím" usmál se a já cítila, jak mi tváře nabírají červené barvy, proč mi tohle až nehezky připomíná první rozhovor s Matthewem?

Další kapitolka je venku!🦋
Doufám že se vám líbí a jako vždy, strašně děkuji za veškeré ohlasy🤍
Myslíte si, že Matteo bude důležitá postava v ději?🤔