Přes vodu až k tobě

•19•

"Nechcete tu pít že ne?" Zeptala jsem se trošku zmateně, já sama alkohol nikdy nepila, nechutná mi to a přijde mi to zbytečný.

"Samozřejmě že ne" řekl vlídně Sam a převzal si od They starou skleněnou a dost špinavou flašku.

"Otevři to" podal mi ji a já ho poslechla. Zatáhla jsem za korkovou zátku ke které byl přidělaný provázek. Sam ke mně přišel, dost blízko a vytáhl korek i s provázkem, ke kterému na druhém konci byl připevněný jakýsi papírek, trochu větší papírek, byl srolovaný.

Matthew se do mě doslova vpíjel pohledem, ale já ho ignorovala. Flašku potom obrátil vzhůru nohama a na zem dopadla modrá propiska. "Co to je? Vysvětlí mi to někdo už?" Pronesla jsem a pohled měla pořád upřený na kus srolovaného papíru.

"Každý rok parta těch nejstarších děcek, sem přijde, najde tuhle flašku, ve které je tenhle kus papíru. Je to tu už vážně hodně let. Vlastně skoro od té doby co to tady Lucas začal provozovat. Příští rok už tady někteří z nás nebudou, ale jiní zase jo, takže sem přijdou se svojí budoucí partou a udělají to samé co dneska my.

Všichni z té party se tady na ten kus papírku podepíšeme a jednou až se tady objevíme bude tu krásná památka na všechny lidi, kteří tu kdy byly" vysvětlil mi Grey a chytil Nelly za ruku.

"To je hezký" řekla jsem a celou dobu se usmívala, nic takového udělat by mě vážně nikdy nenapadlo, je to hezký tím si všichni budou moci připomenout s kým strávili poslední prázdniny tady.

Všichni si postupně přehazovali bledě modrou propisku a do čtverečku s momentálním rokem připsali své jméno.

Teď byla řada na mně. Většina lidí tu je podepsána už i z loňska, ale byla tu i jiná jména, která jsem vůbec neznala.

Podepsala jsem se celým svým jménem, stejně jako všichni ostatní a dopsala za něj malé srdíčko. Všechno se vrátilo zase zpět do prázdné zelené láhve.

"Kdo ji schová letos?" Zeptala se Lea a všichni se na sebe začali koukat. "Isabella" řekl Matthew a já se na něj koukla, odvrátil pohled.

Všichni to odsouhlasili a já šla ke kraji lesa a hledala nějaké místo, kam bych mohla flašku položit. Nakonec jsem ji vložila ke kořenům stromů, kde byla malinká prohlubeň, nešla vidět ale zároveň se to dalo v pohodě najít, když člověk bude vědět kde hledat.

Ještě chvíli jsme strávili povídáním a vydali se pomalu dolů, zpět do campu. Kolem Lucasovy chatky jsme prošli zase velmi potichu, nechtěli jsme mít průšvih, taky bychom mohli jen domu zítra, vlastně dneska všichni, nejen Lea.

Úspěšně jsme se vrátili do chatek a převlékli se do pyžama. Únava už na mě padala, takže jsem lehla do postele a hned usnula, byl to krásný večer. Ráno už ale tak krásný nebylo.

Všichni jsme měli naspaný tak tři hodiny. "Holky vstávat!" Zakřičel Lucas když už ztrácel trpělivost s probouzením každé z nás zvlášť.

Do očí mě udeřilo denní světlo, kolik sakra bylo? Pomalu jsem se posadila a rozhlédla se po chatce. Nelly ještě skoro spala, Lea seděla a koukala do země, Klaudia se protahovala a Thea vypadala, jako by vůbec spát nešla.

"Leo, za hodinu jsou tu tvoji rodiče, takže si teď dojeděte na snídani a ty pak začni balit" pronesl už klidněji strejda a odešel.

Všechny jsme se sebraly a zamířili do umýváren, kde se opakovala naše každodenní hygiena. Všech pět nás vypadalo jako mrtvoly, já usla hnedka ale nevím kdy holky, bůhví jestli ještě něco nedělali nebo někam nešly.

Na snídani byly jako pokaždé švédské stoly, takže si každý mohl vzít co chtěl. Lea odešla ze snídaně dřív, bála se, že si nestihle zabalit, podle mě toho zas tolik nemá.

Já jsem dojedla svůj pomeranč a šla jsem, dneska sama, na chatku. "Neviděla jsi můj hřeben? Nemůžu najít svůj hřeben, vždyť jsem se s ním ráno česala!" Vyjekla na mě Lea když jsem otevřela dveře. "Nemáš ho v umývárně?" Zeptala jsem a pomalu zavřela dveře. Lea mi věnovala zoufalý pohled "Achjo, jdu tam" pronesla.

"Ty si v klidu zabal, zajdu ti tam" oznámila jsem ji a čekala na její reakci. "Ty jsi skvělá!" Řekla a objala mě, bude mi vážně dost chybět.

A už jsem si to mířila do umýváren, jestli ho tam nezapomněla tak mě nenapadá jiné místo, kde by mohl být. Možná chatka kluků? Nebo někde zapadlý, musím jen doufat že tam bude.

Z myšlenek mě vyrušilo něčí odkašlání. Otočila jsem se za tím člověkem a kdo jiný to mohl být, samozřejmě že Matthew.

"Teď na tebe vážně nemám čas, popovídáme si jindy" řekla jsem rozhodnutě, na žádný jeho pohádky teď nejsem zvědavá.

"Já si ani nechci povídat kotě, tak zas v klidu" odpověděl mi a na tváři měl úšklebek, bez kterýho jsem ho viděla snad jen jednou.

Protočila jsem nad ním oči a zrychlila jsem svou chůzi, nechci s ním mluvit. Otevřela jsem dveře od umýváren a slyšela jsem téct vodu, někdo tu byl.

"Nechápu co mu je, chová se úplně jinak než loni, od druhého dne co jsme tady to není on" zaslechla jsem něčí hlas. Pomalu jsem zavřela dveře a rozhlédla se po místnosti.

"Myslíš že v tom má prsty ona?" "No nevím, dávej si na ni pozor." Tak tohle vážně nechápu.

O čem nebo hlavně o kom se to bavili. Nechtěla jsem tam zůstávat dlouho, takže jsem sebrala Lein hřeben, který byl položený na parapetu a tiše vyšla z umýváren.

Další kapitola je venku! Co myslíte že se stane dál?
Poslední dobou bohužel nějak nemám čas na psaní nových kapitol☹️Pro vás se ale zatím nic nemění, kapitoly budou pořád vycházet v úterý, tak se vidíme u další!💚