Přes vodu až k tobě

•45•

Ráno už pokračovalo v příjemné atmosféře. Najedli jsme se, pobalili věci a pomalu vyrazili do tábora.

Sluníčko svítilo vysoko na obloze, určitě bylo chvíli před polednem. S Matthewem jsme ruku v ruce procházeli cestou, kterou bychom každou chvíli měli dojít do tábora. Bylo příjemné, teplé počasí a všude okolo byl slyšet cvrkotu všemožného hmyzu.

"Bello!" Křikla Nelly a zavěsila se mi kolem krku. Objala jsem ji a nepřestávala jsem se usmívat. "Nechápu, jak jste to tam vydrželi! Já s Grayem jsme se vrátili po pár hodinách, nemohli jsme vůbec nic najít!" Přeháněla má hnědovlasá kamarádka.

Už už jsem chtěla něco říct, ale Matthew mě přerušil. "Nějak jsme to zvládli, viď, kočičko" usmál se na mě šibalsky.

Mé tělo polilo horko, usmívala jsem se jak měsíček na hnoji, Matthew na tom nebyl jinak. Pomalu okolo mez prošel  a vyrazil s krabičkou v ruce k chatkám.

"Co to mělo znamenat?!" Vyhrkla Nelly a nezapomněla za každou slabikou udělat výraznou mezeru.

Nevěděla jsem co na to říct, ten kluk byl.. Neuvěřitelný. Na začátku prázdnin mi vadil každý jeho pohyb, celá jeho existence a teď? Vidím v něm člověka, který by pro věci, na kterých mu záleží udělal snad všechno. Vidím v něm člověka, který má perfektní smysl pro humor a dokázal by rozesmát i smutnou princeznu. Ale taky v něm vidím člověka, co se všechno tohle snaží schovat za masku, špatnou masku. Někdo tomu klukovi pořádně ublížil.

Ani jsem si neuvědomila, že mi při těchto myšlenkách panuje na obličeji úsměv, podvědomý úsměv.

"No jasně, už to chápu!" Zajásala Nelly a v očích se jí blýsklo. Věděla jsem, že má pravdu, nic jsem na to však neřekla. Tohle bylo tajemství, jen moje a Matthewa.

"Uklidníme se!" Pronesl Lucas a v ruce držel složku nějakých papíru. Byl už večer, foukal teplý vánek a obloha se pomalu začínala zbarvovat do nevýrazných odstínů červené. V dáli bylo slyšet hučení jezera a sem tam i křik bílých ptáků.

"Včera, tedy vlastně i dneska se všichni z vás zúčastnili hry. Více jak polovina ji ale nedokončila" začal vážně.

"Každý měl za úkol najít v hustém lese osvětlenou krabičku. S rostoucím věkem samozřejmě rostla i obtížnost a někteří z vás byli venku dokonce celou noc!" Davem se ozval šepot já věděla, že Lucas naráží na mě, tedy na nás.

Otočilo se ke mně i několik párů očí - já však okamžitě začala vyhledávat jiné, ty úžasně zelené. Nehledala jsem dlouho, už dávno mě totiž sledovaly.

Matthew stál opřený o zeď společně se Samem a Sawyerem. Šibalsky se usmíval. Pozorovala jsem ho. I přes to, že stal takový kus ode mě, po břiše se mi rozletělo obrovské hejno motýlků.. Přesně tak, jako v tom lese.

Náš oční kontakt přerušila až Nelly, která mě šťouchla do žeber. Otočila jsem se směrem na ní a ona zašeptala. "Zlato, já vím, že je fakt sexy, ale vypadáte, že po sobě každou chvíli skočíte.."

"To před těmi dětmi není dobrý nápad." Zakmitala obočím. "Nello!" Okřikla jsem ji a přilákala tím několik zvědavých pohledů. "Klid prosím!" Zamračil se můj strýc.

"..První, kdo donesl krabičku z lesa byli Oliver a Amallie!"

"A jako poslední.. Matthew a Isabella" všude se ozval potlesk. Já i Matthew jsme se vydali směrem k Lucasovi, který nám předal krabičku i klíček k ní. Stoupli jsme se vedle sebe, mé tělo samozřejmě jeho blízkost rychle vycítilo a mně se v mysli objevila vzpomínka na tu chvíli v lese..