Přes vodu až k tobě

•35•

Byla tma a já si začala pomalu uvědomovat, že jsem sama ve velkém lese. Naběhla mi husí kůže a já se začínala trochu bát, samozřejmě jsem věděla že se nestane nic, co by mi jakkoliv ublížilo.

Procházela jsem hlubokým lesem a jako první zaslechla vytí

Pomalu jsem nakračovala dál a rozhlížela se kolem sebe. Přede mnou něco přeběhlo, vypadalo to jak kočka a hned na to se ozvalo houkání sovy.

Po několika dalších pokusech mě vystrašit jsem procházela okolo pařezu. Byla na něm položená nádobka, ve které byla světýlka.

Pomalu jsem k ní začala natahovat ruku a v ten moment jsem zaslechla hlasitý křik a rychle se otočila. Proč to znělo jako Thea? Polilo mě horko.

Věděla jsem, že tu ta sklenice není jen tak náhodou a proto vrátila svou pozornost zase k ní. Uchopila a zvedla jsem ji, v ten moment se mi zastavilo srdce a já zděšeně vypískla.

Zpoza malé skleněné nádobky vyběhlo několik desítek brouků a pavouků. Odběhla jsem od ní a pokračovala v cestě.

Několik metrů jsem prošla a měla divný pocit. Všude okolo mě pobíhal někdo převlečený za duchy, klauny a různá zvířata.

Šla jsem pomalu dál a přála si, aby to bylo už za mnou. Srdce se mi zastavilo, když svíčka přede mnou zhasla. Nejspíše ji sfouknul vítr, co teď ale budu dělat? Další svíčku nikde nevidím.

Pomalu jsem začínala panikařit a do očí se mi nahrnuly slzy. Šla jsem pomalu rovně, vůbec jsem nevěděla kam.

Zahlédla jsem ale na zemi kus papíru, zapalovač, svíčku a propisku. Propisku od krve?

Na papíru byly napsané jména ostatních dětí odsud. Natahovala jsem se tedy pro zapalovač, když v ten moment mě někdo, nebo něco chytlo za ruku a já s leknutím zakřičela.

"Sakra!" Zaklela jsem si pro sebe a snažila se uklidnit. Svíčku jsem rozsvítila, v ten moment všechny vyhaslé svíčky zase vzplály, já se podepsala na papír a šla rychle pryč.

Byla jsem už u konce lesa, to znamená že je konec. Nebo jsem si to alepsoň myslela.

Praskla za mnou větvička, otočila jsem se, ale nikde nic. Takhle se to opakovala ještě několikrát, já začínala mít dost nehezký pocit, tak jsem se rozeběhla. Hned na to mě někdo chytil zezadu a zakryl mi pusu.

Do očí se mi zase nahrnuly slzy a já jen nehybně stála a poslouchala dech toho někoho za mnou.

"Výborně, zvládla jsi to" pronesl ten člověk za mnou. "Niko, já tě střelím!" Křikla jsem a můj bratranec si sundal černou kapuci.

Stála jsem v jídelně a v ruce držela nějakou sušenku, která byla položena na stole. Všude se rozléhal zvuk hudby, každý tancoval a já se nudila, jako na každé diskotéce.

Po tom, co mi zmizelo jídlo z rukou, jsem vyšla ven před velkou budovu a posadila se lavičku u ní.

Někdo si ke mně přišedl a řekl tiché "Ahoj", já v ten momentálně věděla, kdo to je.

"Ahoj Same" usmála jsem se na něj a nepřestávala sledovat černou oblohu. Byla nádherná, Měsíc zářil a hvězdy mu dělali společnost, tak jako mně ji teď dělá můj blonďatý přítel.

"Chtěl jsem se ti omlouvit, že jsem s tebou v poslední době vůbec netrávil čas" řekl tiše a já se usmála.

"Víš Matthew říkal, že.." "Same nezlob se, ale Matthew je idiot, nevěř ničemu co říká o mně, nemá mě rád" přerušila jsem ho a navázala s ním oční kontakt. On jen přikývl a já si položila hlavu na jeho rameno, on mě objal kolem ramen. "Mám tě rád Bello" zašeptal a já mu odpověděla. "Já tebe taky".

Pár minut jsme tam ještě seděli a pozorovali oblohu, já se ale pak zvedla s rozhodnutím, že se půjdu projít.

Ukradla jsem si pro sebe ještě jednu sušenku a a vyšla směrem k táboráku.

Přesně jsem nevěděla, kam půjdu, ale prostě jsem potřebovala vypadnout co nejdál od jídelny. Diskotéky nenávidím, je to o ničem.

Všimla jsem si, že je v naší chatce rozsvíceno, což mi přišlo divné. Nakoukla dovnitř oknem a hned se zase stáhla zpátky, byla tam Nelly s Grayem.

Pomalu jsem přecházela okolo hřiště a zaslechla za sebou prasknutí větvičky. Tohle už není žádná stezka odvahy!

Otočila jsem se a stál za mnou Paolo, ten Samův kamarád. Nechtěla jsem s ním být sama, předtím mě sledoval dost nehezky.

"Zdravím Bello" řekl docela mile, i tak mě ale nepřesvědčil o tom, že nechci jít hned pryč. "Co tu děláš?" "Zrovna odcházím" usmála jsem se a on udělal dva kroky ke mně.

Okamžitě mě ovanula vůně alkoholu. "Paolo tys pil?" Zeptala jsem se opatrně a on zakroutil hlavou. "Vůbec ne, pojď se se mnou projít" "Ale já zrovna odchá-" "Bude to chvíle, chci ti něco ukázat" přerušil mě a chytil mě za ruku.

Opravdu jsem s ním nechtěla být sama, ale moc jsem neměla na výběr, táhnul mě totiž do lesa.

Byly jsme už dost hluboko v lese a on mě pořád táhl dál, vždyť já už ani nevím kudy jsme přišli.

"Paolo kam to jdeme, už nechci jít dál" pronesla jsem a zastavila se. Byla tu zeď, opřela jsem se o ní zády a přemýšlela, co teď budu delat.

Světlovlasý kluk se rozhlížel okolo sebe, potom přišel ke mně a celou si mě prohlédl pohledem. Udělala jsem krok pryč, ale on mě chytil a natlačil mě zpět na stěnu. Přiložil mi prst na rty ve znamení, abych byla potichu.

Chvíli jsme tam jen tak stáli, nevěděla jsem co teď chce dělat, ale neměla jsem úplně příjemný pocit.

"Když budeš zticha, bude to rychlý, slibuju" pronesl a mně se udělalo špatně. Sundal si tričko, odhodil ho pryč, pak udělal krok ke mně a rukou mi přikryl pusu.

Do očí se mi nahrnuly slzy, tohle ne, takhle ne, co mám teď dělat?! On si položil ruku na moje stehno a jel s ní výš a výš.

Ruku jsem mu chytla a on se na mě podíval dost naštvaným pohledem, hned na to mi ji chytil. Prsty přejížděl lem mého trička mně se začínaly pomalu z očí hrnout slzy. "Paolo přestaň!" Křikla jsem a on mi zase zakryl pusu.

Snažila jsem se kopat, nějak se vykroutit, ale měl prostě silný stisk. Dotýkal se mě, úplně všude, já se snažila jakkoliv vyprostit.

V ten moment, co jeho ruka skončila okolo mého krku a jeho rty se přemístily na totéž místo jsem zoufale se slzami v očích zakřičela "Pomoc!"

A další kapitola je venku!☺️
Doufám že se vám bude líbit. Je to trošku zajímavější a jinačí kapitola, chtěla jsem příběh nějak oživit 🤯
Co myslíte, že se stane teď?
Moc vám děkuji za ohlasy, vážím si toho!❤️