Přes vodu až k tobě

•32•

Hra skončila, my nesplnili dohromady asi dva úkoly, celkově jich bylo deset.

Došli jsme zase do jídelny, což byla poslední, desátá indicie. Nikdo nám neřekl, co máme dělat teď, takže jsme čekali, že někdo přijde a třeba nám pomůže, ale bylo to marné. "Co teď?" Zeptala se Amaya a my jen zmateně odpověděli: "Vůbec nevím."

Chvíli jsme tam tak stáli a snažili se něco vymyslet, když najednou Don řekl: "Nemáme tu třeba něco najít, nějakou další indicii, nebo tak něco?" "Třeba tu nic není, prostě je to konec a máme volno" řekl tentokrát Dylan a my nikdo nevěděli, co je správná varianta.

"Mám nápad, zkusíme to tu prohledat, třeba něco, co by nám mohlo poradit, najdeme" řekla jsem já a přejela všechny pohledem.

"Pokud si budeme myslet, že jsme prohledali všechno, dáme si rozchod, přece jen, červený tým je už nejspíše na chatkách, viděli jsme některý jejich členy chodit po táboře" dodala jsem a ostatní začali přikyvovat.

Všichni jsme hledali po celé jídelně, nikdo nic ale nenašel. "Nejspíše tu vážně nic není" pronesl Sawyer a všichni jsme už zase stáli u sebe.

"Počkejte, co je to támhle!" Křikla Cassie a ukázala na strop. "Cassie, ty jsi skvělá!" Zaradoval se Sawyer a všichni jsme upřeli pohled na obálku přilepenou v růžku stropu. "Bello" vyslovil mé jméno můj tmavovlasý přítel a já se na něj usmála.

Seděla jsem Sawyerovi na ramenech a snažila se dosáhnout a sundat hnědou obálku. Ostatní křičeli a podporovali nás, koho tohle sakra napadlo.

Po pár dalších pokusech jsem obálku konečně strhla a všichni začali skákat radostí, já byla hlavně ráda, že jsem dole.

"Gratulujeme, našli jste skrytou obálku. Uvnitř tohohle tajemství, najdete mapu. Je tam vytištěný celý plánek campu, kromě jedné části, ta je přikreslená. Tam kde leží červený křížek se nachází odměna za vaši všímavost, hodně štěstí" přečetla jsem písmo na papírku a vytáhla z menší obálky i již zmiňovanou mapku.

Chodili jsme mezi stromy a hledaly něco, co by připomínalo tu odměnu. Zároveň jsme se ale také snažili, aby si ostatní týmy nevšimli, že něco hledáme, nechceme jim přece poradit, no ne?

"Mělo by to být někde tady" řekla jsem a skenovala pohledem zem v lesíku.

"Jestli je to poklad, bude to v zemi!" Křik Jim a Sawyer se zamyslel. "Jsme v lese, půda je tu měkká, jestliže je to pokryté slabou vrstvou hlíny, bude to tvrdé a lehké na poznání" pronesl, my přikývli a začali chodit všude možně.

"Tady to je!" Křikla Lonnie, nejmladší členka našeho týmu. "Ne Lonnie, tady to není" pronesla  Amaya, začali jsme hledat zase.

Malá Lonnie ještě asi třikrát vyvolala planý poplach, dokud to Todd opravdu nenašel.

"Budem to muset vyhrabat" zamumlal Sawyer a začal nohou odhrnovat hlínu.

Po chviličce to bylo konečně venku, byla to dřevěná bedna, s zámkem. "Nemáme klíč" Vydechla Amaya a my jen kývli, co s tím teď máme dělat?

"Není tu nic k tomu a pochybuji, že by klíč schovali taky do země, to je nemožné najít" přemýšlela jsem.

"Asi to tak má být, třeba ho dostaneme v dalším úkolu" "No ale co když to ještě neskončilo, nemůžeme to tu nechat" "Co s tím chceš dělat?" "Prostě se ještě koukneme, může to být kdekoliv" "Ja se tu nebudu hrabat v hlíně!" "Tak-" "Dost!" Zakřičel Sawyer a tím přerušil hádající se členy týmu, takhle to v životě nevymyslíme.

"Jestliže se budete dohadovat a křičet po sobě, nic nevyřešíte!" Pustil se do toho černovlasý kluk. "Upřímně si myslím, že tu už nic nebude, je to prostě jen tahle bedýnka, klíč k ní nejspíše dostaneme později, určitě ho tady nezahrabali."

Musela jsem s ním souhlasit, dávalo to smysl. "Teď asi máme už volno" rozhodl Saw a obrátil svůj pohled na mě.

"Mám ji vzít k sobě?" Zeptal se můj přítel a přeměřil si mě pohledem. "Já ji vezmu" usmála jsem se a vydali jsme se na cestu.

Pár dětí tam ještě zůstalo a zkusilo to prohledat, mysleli si, že tam vážně něco je.

Došla jsem na chatku, nikdo tu nebyl, to bylo jen dobře. Otevřela jsem skříň a vyndala z mé poličky oblečení, následně úplně do zadu zástrčila bedničku a okolo ní urovnala oblečení tak, aby nebyla vidět.

V ten moment do chatky vtrhla Nelly: "Ani na to nemysli" zabila mě pohledem a já se zamračila. "Na co" zeptala jsem se.

Nevím jestli je ta krabička tajná nebo ne, ale pro případ že je, radši ji nechám schovanou. "Na převlékání se, takhle ti to sluší" usmála se a mně se ulevilo, neviděla mě.

"Půjdu ke klukům na chatku, počkám tam na Graye, půjdeš se mnou?" Postavila se Nella a já jen zakroutila hlavou "Asi ne, ale díky" ona jen kývla a odešla.

Chvíli jsem byla na chatce a trochu si uklízela věci, potom jsem vyšla ven na čerstvý vzduch, půjdu se projít.

Sluníčko pořád hezký pálilo a v dáli bylo slyšet jezero. Zahlédla jsem Sama, bavil se s nějakým klukem, nejspíše to bude ten jeho kamarád.

Zamávala jsem mu a on mně taky, potom kývl na znamení, abych přišla k němu.

"Tohle je Isabella, má kamarádka" pronesl Samuel a já se usmála na světlovlasého kluka. "Bell, tohle je ten můj kamarád Paolo" představil nás a si s ním podala ruku.

Projel si mě pohledem od hlavy až k patě a ušklíbl se, nebylo mi moc příjemný, jak na mě civěl, takže jsem se omluvila a rozešla pryč.

Procházela okolí jídelny a kopala do menšího bílého kamínku, slyšela jsem zevnitř hlasy, nikoho povědomého, to znamená že už přišli i ostatní fotbalisté, nejen Paolo.

Všechnu mou pozornost si ukradl ten malý kamínek, kdyz najednou jsem do někoho narazila a spadla na zadek, sykla jsem bolestí.

Pohledem jsem vyhledala osobu, do které jsem narazila a upřeně se jí podívala do očí, jsem děsný nemehlo!

Ano, vím že je dnes středa a ano, vím že kapitoly mají vycházet úterý a omlouvám se! Jaksi jsem zase nestíhala😅
Doufám že se vám tedy dnešní kapitola bude líbit!💖