Přes vodu až k tobě

•57•

Plameny ohně se odrážely v jeho zelených očích, tak moc mi chyběly. Okamžitě mě zavalilo horko, nad čím to vůbec přemýšlím!

I přes to, že jsem věděla, že v tento moment musím být já ta nedostupná, jsem z něj nemohla spustit oči.

Měl na sobě to samé oblečení, co měl i předtím u rybníka, kamenný výraz ve tváři a jeho čelist se nepohla ani o milimetr. Byl to jiný výraz než ten, kterým se na mě dříve koukal. Tohle byl výraz toho bezcitného pitomce, kterého jsem ze začátku prázdnin nemohla vystát.

Pomalu a detailně zkoumal pohledem všechny u táboráku, dokud se nezastavil u mě. Naše pohledy se ani né na vteřinu setkaly, já se hned podívala jinam. Nemohla jsem přehlédnout jeho nepatrný úšklebek, jak typické.

Dalších pár minut mi přišlo nekonečných. Matthew mě sledoval, vyloženě na mě zíral. Ani na minutku se nepodíval jinam. Dokonce ani, když se s ním bavil Sawyer!

Připadalo mi, jako by jeho pohled zanechával na mém těle neviditelné popáleniny, jako by se mi vrýval do kůže. Seděla jsem nehybně na lavičce, která mi taky najednou přišla strašně nepohodlná, necítila jsem se absolutně komfortně.

Vlasy, které mi upravovala Nelly mi přišly moc upravené a stažené, make-up moc výrazný a oblečení moc upnuté. Tenhle pocit mi byl tak nepříjemný, že jsem se najednou vymrštila do stoje.

"Jdu.. Potřebuju si něco vzít na chatce, hned jsem zpět," pronesla jsem směrem ke zmatenému Samovi a okamžitě vypadla co nejdále od ohniště. Jeho pohled jsem cítila dokonce i v zádech.

Zabouchla jsem za sebou dveře chatky a rozsvítila nažloutlé světlo. Teplota v chatce mi přišla najednou nesmírně vysoká. Prošla jsem k oknu a otevřela ho dokořán, hned jsem na kůži zacítila chladný vzduch se stopami vůně po ohni.

Opřela jsem se o rám okna a na moment zavřela oči, potřebovala jsem celou tuhle situaci zpracovat. Ponořila jsem tak se hluboko do svých myšlenek, že jsem skoro ani nezaregistrovala otevírání dveří. Při jejich zabochnutí jsem sebou však mírně škubla, lekla jsem se.

Byla jsem přesvědčena, že do místnosti vešla jedna z holek, proto jsem se ani nehla. Dost mě ale zmátlo zamčení dveří, proč by to některá z holek dělala? Otočila jsem se.

Přede mnou stála mužská postava, srdce se mi zastavilo. "Uklidni se, Isabello," zašeptal, vůbec mi tím nepomohl.

Šla jsem na chatku, abych se před ním schovala a on najedou stojí tady? V mé chatce? "Vypadni," zasyčela jsem, s ním to ani nehlo. "Řekla jsem, ať zmizíš Matthew!"

"Neodejdu, dokud si to nenecháš vysvětlit," udělal krok ke mně a založil si ruce na prsou. Já se natiskla více k oknu, které bylo za mnou.

"Budu stát klidně na druhé straně téhle chatrče, jen mě nech ti to vysvětlit," mluvil klidně. Přeměřila jsem si ho pohledem, dost důkladně. Na nohou měl černé tenisky, tkanička na pravé botě byla volnější než na levé. Ponožky měl krátké, černé, nebyly skoro vidět. Kraťasy, které nosil, měly černou barvu. Myslím si, že jsem je na něm už někdy viděla. Tričko měl šedivé, na hrudi mu bylo těsnější, než v jiných částech. Svaly na rukou zpevněné, vzhledem k tomu, že jeho ruce byly stále založené na prsou. Čelist měl také pořád pevně svěřenou, rty natisklé na sobě a v očích se mu odrážela jakási něha, společně s něčím dalším, co jsem nebyla schopná rozpoznat, možná strach? Nejistota?

Byla to dlouhá chvíle, oba jsme na sebe zírali. Přikývla jsem. Matthew udělal dva kroky do zadu a já si proklepala ruce, trošku jsem se uvolnila.

"Sluší ti to," zachraptěl a já se pokusila o úsměv, nejspíše z toho nakonec byl jen nějaký zvláštní úšklebek.

"Ehm," poškrábal se na zátylku a odvrátil ode mě pohled, nepřišel mi vůbec ve své kůži. "Nejspíše tu budu znít jako nějaký sentimentální idiot z hodně špatný telenovely, ale na tyhle řeči fakt nejsem," začal svůj monolog.

"Nikdy jsem nechtěl, aby se stalo to, co se stalo Bello, nikdy. Rád bych ti řekl všechno úplně od začátku, ale to je dlouhý a složitý příběh, takže to celý nějak zkrátím." Vypadalo to, jako že se na celou tuhle řeč psychicky připravuje.

"Přesně si pamatuju, když jsem tě tu viděl poprvý, byla jsi pro mě další trofej, kterou jsem chtěl mít, další holka, kterou jsem chtěl dostat, každá taková byla. Viděl jsem už od začátku, že jsi v mé blízkosti.. nesvá, viděl jsem to už v ten moment, co jsi na mě vylila tu pitomou horkou čokoládu," při vzpomínce na to jsem se musela usmát.

"Myslel jsem si, že tě nebude těžké získat... A ono by možná ani nebylo, kdybys byla jakákoliv jiná, ale u tebe mi v tom něco strašně bránilo. Nevěděl jsem, co se to se mnou děje, chtěl jsem, abys pro mě byla jen další holka, která mi zpříjemní pobyt tady, ale nebylo to tak, nešlo to. Těch pocitů jsem se začal na tolik bát, že jsem se k tobě začal chovat.. Tak jak jsem se choval, ale pak mě k tobě přiřadili na té debilní bojovce!"

Nevěřila jsem ani mým očím, ani uším, co se to sakra dělo?

"Ještě před tím dnem jsem si slíbil, že s tebou za celou tu dobu nepromluvím, ty jsi se ale pořád snažila navázat konverzaci a já jsem prostě nedokázal si od tebe držet odstup, nebylo to možný. Pak se stala celá ta situace v tom lese, měl jsem tě plnou hlavu, tenhle pocit už jsem nezažil několik let, já.. Nevěděl, co dělat a proto jsem ti pak řekl, že ta pusa byla chyba, nevěděl jsem, jak mám na to reagovat."

Koukal na mě, skoro ani nemrkal. V očích měl bezmoc, něhu a pochopení, měla jsem chuť mu skočit kolem krku a už nikdy se ho nepustit.

Byla jsem si stoprocentně jistá, že ta slova myslí upřímně, věděla jsem, že teď z něj mluví ten Matthew, kterého jsem znala. Najednou udělal nepatrný krůček směrem ke mně, nebránila jsem mu. Věděla jsem, že téma, které jsme spolu řešili, bylo na tolik citlivé, že několikametrová vzdálenost mezi námi nebyla zrovna na místě.

"Už tou dobou jsem věděl, že mezi mnou a tebou to nebude jen na jednu noc, věděl jsem to a také to tak bylo. Všechno bylo až přehnaně úžasný, nevěřil jsem, že bych tohle někdy zrovna já, takovej sobeckej kretén, mohl zažít. Stále tady byla jedna věc, kterou jsem ale nedokázal vystát.." "Samuel," přerušila jsem ho.

Matthew pomalu kývnul, pár sekund panovalo napjaté ticho.

"Nebyla jsi ho schopná poslat do prdele, furt sis ho držela u sebe. Přišlo mi, jako když si ho necháváš v záloze, jako.. Druhou možnost, kdyby to mezi námi nevyšlo. Věděl jsem a stále vím, že nejsi svině, že to rozhodně neděláš s tímhle záměrem. I tak mě jenom pomyšlení na to dokázalo tak neskutečně nasrat, že jsem nebyl schopný se pak s tebou, ani s ním vidět," pokračoval stále.

Mně jako by se v hlavě pootočilo kolečko, tak tohle byly ty momenty, kdy jsem ho klidně několik hodin neviděla.

"Ještě k tomu Archera nějakou dobu znám a vím, že tě má taky do prdele rád a že ho to zničí. Po celý tý aféře s Nikem, když jsem vás viděl spolu.. Bello ty nemáš ani tušení, co to se mnou v ten moment udělalo."

Udělal další tři kroky dopředu. Už rozhodně nebyl na druhé straně místnosti, stal blízko u mě, stačil by jeden další krůček a dotkli bychom se. Teď jsem cítila pouze jeho dech.

"Byl jsem tak nasranej, tak zlomenej, nedokázal jsem to v sobě udržet. Věděl jsem, že tě musím donutit mě nenávidět, protože já se od tebe držet nedokážu. Věděl jsem, že pokud tě od sebe neodstrčím, zničíš mě. Udělal jsem tehdy strašnou kravinu. Šel jsem za Ashley a.. Vyspal se s ní. Myslel jsem si, že se odreaguju, že přijdu na jiné myšlenky, ale tak to vůbec nebylo. Celej ten zkurvenej moment jsem měl v hlavě jen tebe, před očima tvůj obraz.. Nedokážu tě dostat z hlavy, nejde to. Dostala ses mi pod kůži způsobem, kterej skoro neznám. Do prdele Isabello, ja tě miluju!"

A je tu další kapitolka! Doufám, že se vám líbí.🤍
Snažila jsem se ji napsat co nejlépe, přece jen mám sama ráda, když pocity postav můžu prožívat s nimi. Napište mi do komentářů, co si o téhle kapitole myslíte a vidíme se příště!