Přes vodu až k tobě

•25•

"Teď vás rozřadím, jakmile uslyšíte vaše jméno, běžte ke svému týmu" bylo to tady, Sawyer se vedle mě pořád culil a snažil se nevybouchnout smíchy z mého tornáda na hlavě, které teď už naštěstí nebylo tak hrozné.

"Takže do týmu číslo jedna patří...."

"Tým číslo tři" ukázal strejda na mě a Sawyera, oba jsme zamávali. "Bude tedy Isabella a Sawyer, dále Dylan, Juliet, Amaya, Don, Todd, Cassie, Jim a Lonnie" přečetl jména ze seznamu a několik dětí se nahrnulo k nám.

Znala jsem jen Jima který hned přiběhl ke mně a objal mě. Některý jsem tu párkrát viděla jiný ne.

"Zbytek patří do týmu číslo čtyři, teď máte čas na to se seznámit" dodal ještě Lucas a všichni již byli rozřazeni.

"Tak mrňata my zůstaneme na beachi" Pronesl Sawyer a posadil se do vyhřátého písku.

"Takže každý se teď představí a něco nám o sobě poví" řekla jsem tentokrát já, tyhle seznamovací aktivity jsem z celého srdce nesnášela, nikdy jsem nevěděla co říkat, ale jestli chceme být dobrý tým, budeme muset tohle přetrpět.

"Tak začni Brouku" mrkl na mě Sawyer a já ho praštila do ramene, on dělal ublíženého a mnul si ruku.

"Ehm, jmenuju se Isabella a je mi 17 let, bydlím asi dva státy odsud a jsem tu poprvé, ráda kreslím a tancuju, kdyby jste cokoliv potřebovali můžete dojít za mnou, budu se snažit abychom byli dobrý tým" vyhrkla jsem první co mě napadlo

Malý Jim, který seděl hned vedle mě se usmíval jak sluníčko, už minimálně pětkrát mi řekl jak je rád že je se mnou v týmu.

Všichni se postupně představili a pak jsme zkoušeli říct jména ostatních, mně to bude ještě chvíli trvat, zatímco Sawyerovi to takovej problém nedělalo

Zahlédla jsem Lucase, přicházel pomalu ke mně. "Bello, až to doděláte přijďte se do jídelny napít, je horko, potom vy už máte rozchod a já si menší děti vezmu s sebou" řekl mi a já souhlasně zakývala hlavou, strejda se na patě otočil a odešel.

Ještě chvíli jsme tam seděli a pak vyrazili do jídelny, tak jak jsme měli. Každý jsme si vzali předpřipravený kelímek s pitím a potom jsme šli tam, kam jsme měli, my na chatky, mladší děti za Lucasem.

Odebrala jsem se na chatku a lehla si do postele, jediný kdo tu byl, byla Thea, to znamená že i Sam už byl nejspíše na chatce.

Skoro třetina prázdnin je pryč a není to tak hrozné jak jsem si myslela. Přemýšlela jsem, jestli bych sem chtěla jet i příští rok, nebo radši s Chelse do Itálie. Věděla jsem, že kdybych i příště řekla, že jedu sem a tentokrát dobrovolně, Chels by byla asi zklamaná, ale zase je to tu vážně fajn.

Měla jsem v plánu se začít víc učit, byla jsem v druháku na střední a měla jsem několik pětek, což není moc dobré pro moji budoucnost. Kdyby se mi povedlo mít maximálně trojky tak bych si mohla vybrat kam chci jet ale asi bych byla radši kdyby za mě rozhodl někdo jiný, protože tihle lidé mi budou vážně chybět, povzdechla jsem si.

"Děje se něco Isabell?" Zeptala se Thea a posadila se na Klaudinu postel, aby na ně viděla.

"Víš, určitě jsi slyšela, že jsem tady jen kvůli špatným známkách, jinak bych teď nejspíše byla v Itálii s mou kamarádkou" pronesla jsem a Thea jen zakývala hlavou na znamení souhlasu, já si sedla.

"Tak jsem přemýšlela jak to bude příští rok, chtěla bych známky vylepšit, pokud se tak ale stane, tak mi rodiče dovolí jet do Itálie a tím pádem už nebudu moct jet sem. Má kamarádka by byla ale zklamaná kdybych ji už podruhé nechala jet samotnou, ale zase se mi nechce opustit vás" řekla jsem tiše, naklonila se ke svému batohu, který byl hozený na skříni a vytáhla z něho fotku.

Zarámovaná fotka ukazovala mě a Chelse na pláži, za námi je nádherně modrá obloha a velké moře.

"Bello, tohle neřeš, ještě máš dost času a i kdyby jsi sem nejela, my na tebe nikdy nezapomeneme, jsi zapsaná v papíře na skalním výklenku, což znamená, že jsi sem prostě patřila.

Určitě se nevidíme naposledy, někdy za tebou přijedeme, budeme se bavit i po konci prázdnin, slibuju." Odpověděla mi a soucitně se usmála.

Podala jsem Theo rámeček a ona se na něj jen koukala. "To jsem já s mou kamarádkou v Itálii, loňské prázdniny, dvacátého třetího srpna, den před odletem, je to pro mě neskutečně důležitá fotka, ale když nad tím přemýšlím, zas tak skvěle jak jsem si vždy myslela to tam nebylo.

Od té doby co jsem přijela sem se něco hlo, pochopila jsem že ne každé prázdniny nemusím strávit s Chelseou, je to složitý" povzdechla jsem a Thea mi fotku vrátila.

"Já ti věřím, ale přísahám ti, že všechno skončí tak, jak má" povzbudila mě a já jen zandala fotku zpět do batohu. Holky zrovna vešly do chatky a řeč spadla úplně na jiné téma.

"Oběd" slyšeli jsme z venku a všechny jsme se odebrali směrem k jídelně, dneska bylo kuře.

Po obědě jsme měli nějakou dobu volno. Strávili jsme ho u nás na chatce, dorazili i kluci, různě jsme si povídali a smáli se.

Odpoledne jsme měli sraz před jídelnou, čekali nás nějaké první týmové hry.

"Tak děcka, teď si zahrajeme první hru, která bude na týmy. Abych vás trošku rozlišil, kdo do jakého týmu patří tak si zahrajeme hru o barvy, po dohrání téhle hry bude rozhodnuto který tým je jaká barva" oznámil nám Lucas a všichni si začali šeptat.

Potom nám vysvětlil princip hry. Ve zkratce, po lese budou poschovávané obrázky několika druhů, každý značí barvu, ale my nevíme jakou.

Všichni půjdeme po jednom do lesa a první obrázek, který najde donese k týmu. Každý půjde hledat dvakrát a nakonec se obrázky vyhodnotí a podle toho se poznají i barvy týmu.

První tým, který donese všechny obrázky dostává bod. Tím se začíná odpočítávat pět minut a ostatní týmy musí dohledat všechny zbylé obrázky, kdo nestihne, má mínus jeden bod.

Nic složitého, uvidíme, jaký náš tým dostane barvu.

Aaaa další kapitola je venkuuuu, jako pokaždé vám chci moc poděkovat za vaše ohlasy, moc si toho vážím!🦋
Také všem mým čtenářům přeji krásné prožití Vánočních svátků! Užijte si to s rodinou a blízkými❤️