Přes vodu až k tobě

•43•

Probudila jsem se zrovna v čas. Matthew stál před plotem a nejspíše se snažil přijít na to, jak mě přes něj dostat. Přece jen jsme měli na druhé straně věci.

"Jsem vzhůru, zvládnu to" pronesla jsem a pomalu se postavila na nohy. Zamotala se mi hlava, nedala jsem to ale na sobě znát, nebudu dělat zbytečné scény.

Matthew mě přejel pohledem a pak mlčky kývnul, co to s ním je? Plot se mi s pomocí hnedovlasého kluka podařilo přelézt celkem jednoduše, vydali jsme se za našemi věcmi.

V tichosti jsme seděli u ohně, který můj společník rozdělal. V pytli, kvůli kterému se celé tohle stalo byly zápalky, což asi za to stálo. Jsem ještě celá rozlámaná, ale už je mi dobře. Ruce i nohy jsem měla obvazané obvazem, který jsme také našli v některém z pytlů.

Můj pohled byl zaměřen na oheň, vždycky mě to fascinovalo. Neměla jsem tušení, kolik mohlo být hodin, ale nejspíše bylo opravdu pozdě. Přišlo mi, jako kdybychom tady takhle seděli už celou věčnost, rozčilovala mě Matthewa změna nálady, úplně mě ignoruje, co to s ním je? Rozhodla jsem se prolomit to ticho.

"Co to s tebou je? Od tý.." na chvíli jsem se odmlčela.  "Od toho incidentu mě ignoruješ, nechápu co jsem udělala" pronesla jsem rázně. Nic neřekl. Krev se mi začínala vařit v žilách.

"Můžeš něco říct? Hm? Na otázku většinou navazuje odpověď!" Luskla jsem několikrát do vzduchu. Navázal se mnou oční kontakt, jen na malou chviličku, pak zase pohled obrátil na oheň, tak a dost.

Postavila jsem se, "Matthew můžeš něco sakra říct? Tohle opravdu-" "Byla to chyba, dobře?!" Křikl po mně. Zatajil se mi dech a zamotala hlava. Moje srdce asi vynechalo úder, tohle bolelo. Všimnul si, určitě si musel všimnout, že mě to ranilo, nic ale neříkal.

Posadila jsem se. On právě řekl, že to byla chyba? Pro něj to nic neznamenalo, že ne? Do očí se mi nahrnuly slzy. Isabello vzpamatuj se! Musela jsi s tím počítat, je to obyčejný fuckboy, jasně, že to pro něj nic neznamenalo. I když jsem opravdu doufala, že jo..

Několikrát jsem zamrkala a pohlédla na něj. Nehybně seděl na pařezu a byl úplně hypnotizován ohněm, co se mu asi honilo v hlavě? Nejspíš ne to, co bych si přála.

Měli jsme jen jednu karimatku a jednu deku, což bylo celkem na nic. Natáhla jsem se tedy pro karimatku a odnesla ji na rovné místo kousíček od ohniště. Lehla jsem si a otočila se ke světlu, tedy i zelenookému klukovi zády, zavřela jsem oči.

Mohla to být klidně už hodina od toho, co jsem si lehla a snažila se usnout, bohužel se mi ani za nic nedařilo. Nejen, že jsem spala celou cestu sem, ale hlavou se mi stále honilo všechno, co se za tuhle noc odehrálo, bylo to bláznivé.

Převalovala jsem se a snažila se najít nějakou polohu, ve které by mi mohlo jít usnout, žádná taková ale nejspíše nebyla. Vzdala jsem to.

Posadila jsem se a promnula si oči, tohle není možný. Rozhlédla jsem se okolo sebe, kde vůbec skončil Matthew?

Rozešla jsem se směrem k ohništi, trošku se ohřeju a půjdu zkusit zas spát, jinak to nevidím. U ohniště jsem viděla siluetu, tak tady je.

"Ještě nespíš?" Pronesla jsem a posadila se naproti němu, mezi námi byl jen oheň, ze kterého se ozývaly zvuky praskajícího dříví. Okamžitě jsem ucítila teplo. Do nosu mě praštila vůně ohně.

"Ty taky ne" uchcetl se Matthew, samozřejmě. "Nejde mi spát" odvětila jsem. Ještě nějakou dobu jsme v tichosti seděli a oba sledovali oheň. "Můžeme si něco zahrát" pronesl.