Přes vodu až k tobě

•5•

Lea odešla už před několika možná desítkami minutami a já pořád seděla a rukou kreslila do písku obrázky.

Necítila jsem se nějak dobře, ale asi to bude jen tím, že jsem od té doby co jsem přijela nic nejedla, po večeři to bude určitě dobrý. Teď už jsem se soustředila jen na svůj prst, který se jemně otíral o povrch písku.

Dokreslovala jsem srdíčko, když jsem najednou uslyšela povědomý hlas, který zařval "Baf!" Leknutím jsem sebou trhla a celé srdíčko zkazila.

"Samueli Archere!" Zakřičela jsem na člověka, kvůli kterému jsem pokazila svůj výtvor a podívala se nad sebe s úsměvem od ucha k uchu.

"Taky tě rád vidím" zasmál se a klekl si vedle mě. "Jaktože ještě nejsi na chatce, všechny holky už tam jsou" řekl mi už klidným hlasem a skenoval moje obrázky v písku.

"Víš že já ani nevím" odpověděla jsem a zase se pustila do opravování svého "díla" které stejnak každou chvíli sfoukne vítr.

"Měla by jsi jít, za chvíli je večeře" řekl postavil se a natáhl ke mě ruku. Pomoc jsem přijala, postavila se a koukla se mu do očí.

Očima se vpíjel do těch mých a pak řekl "Půjdu s tebou" a podíval se na mě.

Trochu se mi začala motat hlava, asi jsem se moc rychle postavila. "Jsi v pořádku?" Zeptal se mě Sam "Jsi úplně bledá" dodal a starostlivě si mě projížděl pohledem.

Znala jsem ho teprve pár hodin ale přijde mi, jako bych ho znala věčnost.

"Jsem úplně v pohodě, jdeme na chatku" odpověděla jsem s úsměvem a tím ho přesvědčila.

"Uvidíme se na večeři" řekl Sam, když jsme došli k chatkám. "Jasný" zamávala jsem mu a vešla do chatky.

Vzhledem k tomu , že mi zbývalo ještě několik minut do večeře, holky tu už nebyli a mě nebylo nějak dobře tak jsem se rozhodla, že si na těch pár minut lehnu do postele.

Sedla jsem si tedy na někoho postel, bylo mi jedno čí, byla jsem strašně unavená, během pár minut jsem usnula.

Probudila jsem se až se šepotem několika lidí v mé chatce, promula jsem si oči a podívala se na své spolubydlící, křičící se u mé postele.

"Už se probudila" slyšela jsem zašeptat Nelly, podívala jsem se na ní.

Venku byla tma, takže bylo asi něco okolo desáté večer.

"Já...já asi usla" vyšlo ze mě a snažila jsem se posadit. "Lež Belly, to nevadí" slyšela jsem přicházet Lucase.

"Máš zvýšenou teplotu, vem si tady jen tenhle prášek a můžeš v klidu spát, Thea bude dneska spát v tvé posteli" odpověděl strejda a podal mi jednu bílou pilulku, kterou jsem zapila vodou.

Super, jsem tady první den a jsem nemocná, to to teda začíná skvěle.

"Holky vy už běžte taky spát, zítra je snídaně v půl deváté jako vždycky, Bellu nechte spát" řekl nám Lucas, zhasl a tiše odešel.

Když jsem přemýšlela nad vším co se dnes stalo, přišla jsem na to, že to nebylo vůbec špatný, takže třeba to tady vážně nebude tak hrozný, jak jsem očekávala.

S touhle myšlenkou jsem usnula.

Probudila jsem se někdy uprostřed noci, bylo mi vcelku dobře, vůbec jsem nebyla unavená.

Stoupla jsem si a všimla si, že jsem usla ještě ve včerejším oblečení, tak jsem si došla do skříně pro pyžamo, což bylo v mém případě volné tričko a kraťasy.

"Jaktože nespíš?" Uslyšela jsem hlas za sebou, prudce jsem se otočila a viděla Klaudiu, jak na mě upřeně zírá.

"Nevím, probudila jsem se a všimla jsem si, že jsem ještě ve včerejším oblečení, tak jsem se šla převléct, ale jaktože ty nespíš?" zašeptala jsem na ni a šla se prosadit na Theinu postel.

"Nevím" šeptla a nejistě si mě projížděla pohledem.

"Už je ti dobře? Včera jsi vypadala fakt hrozně, proč jsi nikomu neřekla že ti je špatně?" Začala se mě vyptávat.

"Je mi líp a já ani nevím, stalo se to tak rychle, párkrát se mi zatočila hlava, myslela jsem, že to nic není, pak jsem ale přišla na chatku a byla jsem strašně unavená, tak jsem si lehla a usnula" odpověděla jsem ji potichu. "Nemáš hlad?" Zeptala se mě a taky se posadila.

"Upřímně? Docela jo" řekla jsem se smíchem v hlase.

"Na, propašovala jsem ti z večeře rohlík, ale nikomu to neříkej, jo a doufám že nevadí že je suchý" dopověděla, sáhla na stolek a hodila po mě rohlík. "Nevadí, dík" řekla jsem a s chutí jsem se zakousla do rohlíku.

Chvíli jsme si ještě s Klaudiou povídali, ale pak jsme ještě obě usnuly.

Probudila jsem se až se sluncem, které mi svítilo přesně do obličeje.

Holky tady už nebyli, takže bylo určitě něco po deváté. Postavila jsem se a zamířila hned ke skříni. Vytáhla jsem z ní černé kraťasy a světle růžové tílko.

Vlasy jsem si učesala a svázala je do polovičního drdolu. Popadla jsem kartáček a pastu a zamířila do umýváren, kde jsem si vyčistila zuby a už jsem mířila zase na chatku.

Bylo mi vážně dobře, nepociťovala jsem žádnou nemoc, asi to byla jen taková ta jednodenní viróza.

Někdo zaklepal na dveře, tak jsem ho pozvala dovnitř a ve dveřích se objevil můj bratranec.

"Jé, už jsi vzhůru, jak ti je?" Řekl a vešel do chatky. "Je mi vážně dobře" odpověděla jsem z úsměvem.

"Dobře, i tak si vem ještě jeden prášek, pití jsem ti nedonesl, protože v jídelně na tebe čekají se snídaní, tak si tam zajdi" řekl s úsměvem a podal mi tu stejnou pilulku jako včera večer.

"Jasně, hned tam jdu" kývla jsem a v ruce stiskla pilulku.

"Pak počkej tady a okolo desáté si pro tebe někdo přijde" řekl a odešel.

Jak řekl tak jsem udělala, mířila jsem si to rovnou do jídelny.

Na stole bylo položené jídlo s horkou čokoládou, která už nebyla teda moc horká. Já ani čokoládu moc nemusím, takže jsem ji šla dat do okýnka.

Koukala jsem do ní a nedávala moc pozor, když v ten moment jsem do někoho narazila a celý obsah mého hrnku jsem vylila na tu danou osobu.

Tak je tady další kapitolaa♡
Doufám že se bude líbit😁❤️