Přes vodu až k tobě

•1•

"S tímhle nemůžu přijít domů" vzdechla jsem a v rukou tiskla své vysvědčení. "Bell, je to jen kus papíru, do dalšího ročníku jsi prošla a není to tak hrozný, jen pět čtyřek" snažila se mi vymluvit mé dojmy z vysvědčení Chelsie.

"Nevím co mám dělat, když tohle ukážu doma, můžu na nějaké prázdniny v zahraničí zapomenout" řekla jsem a hlavu si položila do dlaní. Chels mi položila dlaň na rameno a tiše řekla "Tak strávíš prázdniny tady, to není tak hrozný ne?" "To nevím, přišla mi zpráva od táty, musím domů Sea" řekla jsem a navázala s ní oční kontakt.

"Já to chápu, kdyžtak se uvidíme zítra Bell" pronesla s úsměvem má kamarádka, na patě se otočila a odešla. "Zatím" řekla jsem a pomalu se vydala domů.

Vložila jsem klíč do zámku a chystala se otočit, když najednou se dveře rozletěly a v nich stála mamka.

Překvapeně jsem na ni koukala a jediné co mi vyšlo z úst bylo "A-ahoj" "Tak mi to ukaž" vytrhla mi papír z ruky a šla zpátky dovnitř.

Nevěděla jsem co se to právě stalo, ale šla jsem za ní. Zouvala jsem si boty a z kuchyně slyšela mamku říkat "Plán B" nechápala jsem co se děje, ale zahlédla jsem okolo mě procházet Angee s drzým úsměvem na tváři

Vešla jsem do kuchyně a zahlédla tátu koukat do toho kusu papíru, který mi nejspíše právě zkazil celé prázdniny.

"Moje zlatá dcero" řekl naštvaně táta a postavil se. Křečovitě jsem polkla, věděla jsem, že mi jde právě říct program na mé prázdniny, které jsem měla strávit v Itálii. "Měli jsme dohodu, když nebudeš mít čtyřku, letíš za Chelsie do Itálie" nevěděla jsme co říkat, koukala jsem jak přechází z jedné strany kuchyně na druhou.

"Ale ty máš jeden, dva, tři, čtyři, pět čtyřek, takže si bez zabalit" řekl naštvaně a mně se v hlavě objevila myšlenka, že by mi dovolil jet do Itálie i se čtyřkami.

"Já můžu jet s Chelsie?" Zeptala jsem se opatrně a doufala že řekne ano. "To si vážně myslíš?" Zeptal se a tázavě nadzvedl obočí. "Ne.." řekla jsem zklamaně a sklopila pohled do země.

"Pojedeš za mým bratrem Lukasem na vodu" řekla mi mamka plně rozhodnutým hlasem.

"To si že mě snad děláte srandu!" Vykřikla jsem a nevěřila tomu všemu, co se tady děje. "Vypadáme na to?" Zeptal se táta a znovu se zahleděl do toho prokletého papíru. "Nikam nejedu, budu tady, doma!" Zařvala jsem. "Neřvi tady na mě" řekl mi dost podrážděně táta. "Odjíždíš už zítra, takže si jdi zabalit" řekla mi klidně máma, jakoby mi právě nezkazila celé prázdniny. "Ani náhodou!" Křikla jsem a mířila jsem do svého pokoje.
Byla jsem tak naštvaná, měla jsem chuť utéct z domu, měla jsem zlost na své rodiče, budu muset vydržet dva měsíce na vodě se strýcem, kterého jsem neviděla snad ani jednou za celých 17 let!

Při vstupu do pokoje jsem třískla dveřmi. Sedla jsem si na svou židli a čekala, než mě ta zlost přejde.

Po několika minutách jsem se sebrala a vzala svůj telefon, jdu zavolat Chelsie. Po krátkém rozhovoru jsem přešla ke své skříni a vytáhla svůj cestovní kufr.

Měla jsem chuť brečet, pohledem jsem najela na fotku na mé zdi z minulých prázdnin. Stála jsem tam já a Chelsie, bylo to v Itálii, skvělé prázdniny.

Ve skříni jsem hledala oblečení na vodu, netušila jsem co si vzít na sebe, jak je tam v létě? Budeme se převážně koupat nebo chodit v lese? Nevěděla jsem o vodě vůbec nic, takže jsem si zabalila od každého kousek, plus bylo, že mám vážně veliký kufr.

Uběhla docela dlouhá doba a já už měla zabaleno, teda docela, nevešlo se mi tam všechno, takže jsem došla k rodičům do ložnice a vytáhla malý kufr, který si vždycky beru, když jedu někam jen na dva dny a pokračovala v balení. Každou chvíli jsem se koukala na tu fotku, z očí se mi spustily slzy, nechala jsem jim volný průběh.

Někdo zaklepal na dveře, rychle jsem si z obličeje setřela slzy a šla odemknout.

Za dveřmi stála máma a hned vkročila do mého pokoje. Sedla jsem si na židli a prohlížela si mé dva kufry.

Máma procházela mým pokojem, když najednou řekla "Nebude to tak hrozný uvidíš, potkáš spoustu nových lidí" nechtěla jsem být nepříjemná ale zase to ve mně vyvolalo vztek "Nepotřebuju poznávat nový lidi! Zkazili jsme mi prázdniny!" "Isabello uklidni se! Nikdo ti prázdniny nezkazil, kdyby jsi se učila, tak můžeš jet kam chceš" řekla trochu naštvaně máma.

Nevěděla jsem co na to říct, tak jsem nic neříkala. Do očí se mi vrátily slzy, nechala jsem jim volný průběh, zase.

Mamka ke mně přišla a objala mně, objetí jsem ji sice nevrátila, ale byla jsem za něj asi ráda. "Ukaž mi co máš zabaleno" řekla mi potom a začala se přehrabovat v mém kufru. "Opravdu si bereš bundu a tyhle kalhoty?" Řekla se smíchem v hlase máma a zvedla nad hlavu mé kalhoty, které nosím pouze v zimě.

Uběhlo několik minut, možná i pár hodin a já už měla přebalený celý kufr. Ten malý jsem nakonec nepotřebovala, ale mamka si byla jistá že se tam budu učit nebo si číst, takže mi do toho malého zabalila učebnice a několik knížek.

Byli dvě hodiny odpoledne a já nevěděla co dělat, tak jsem si vzala sluchátka, zapla pomalé písničky, lehla si a pouze přemýšlela. Během několika minut jsem usla.

Probudila jsem se až když za mnou přišla Angee, kterou mamka vyslala, aby mi šla oznámit že je večeře.

Sebrala jsem se tedy a šla do kuchyně. "Šípková Růženka nám vstala" zasmál se táta. Probodla jsem ho tedy pohledem a on zvedl ruce do obranného gesta a začal se smát.

"Pojď si sednout, tady máš jídlo" řekla mi s jemným úsměvem mamka a ukázala na moje místo u stolu. "Bello, potřebuju ti něco říct" řekla a koukala se do země.

Nechápala jsem, proč je tak nervózní, ale dobře. "No?" "Lucas chce, aby jste si nikdo nebral elektroniku" řekla mamka se smutným pohledem.

Jindy bych na ní hned vyjela, ale byla jsem unavená, takže že mě vyšlo jen "Hmm". "Lucas si myslí že byste pak byli na telefonech a nebavili se s ostatními, což nechce" dodala.

Dojedla jsem svou večeři a šla zas do svého pokoje. Bylo šest večer a já si sedla na mou postel, vzala si svůj notebook a začala si projíždět Facebook, naposledy za celé prázdniny. Okolo deseti jsem usnula.

Ahoj!✨
Tohle je můj pokus o příběh, nikdy jsem příběh nepsala, takže to asi bude dost velká katastrofa.
Kapitoly budou vycházet nepravidelně, ale i tak budu doufat že se vám bude líbit!
Budu ráda za každé rady v komentářích a i za každou hvězdičku♡
Těším se na vás v další kapitole♡