Přes vodu až k tobě

•40•

Můj společník se na mě dost překvapeně podíval, zamračil se a hned na to nahodil provokativní pohled.

Vložila jsem si hlavu do dlaní "To se mi snad zdá" zašeptala jsem. Dvojce tedy byly rozhodnutý.

"Tak Nelly a Grayi, vycházejte" pronesl můj bratranec a dva zamilovaní zmizeli ve dveřích.

Byla bych ráda úplně za koholiv, jen ne Matthewa. Určitě to nebude tak hrozné, prostě si ho nebudu všímat. Budu hledat věci na přežití noci a co se setmí najdu tu krabičku. Pak se jen ráno vrátíme a všechno bude fajn.

Vycházeli jsme jako předposlední, za námi šla ještě Klaudia se Samem. Matthew se na mě za celou dobu ani nepodíval, šlo vidět, že z toho není nadšený, stejně jako já.

"Třetí můžou vyjít" pronesl Niko a my se rozešli směrem ven. Šli jsme mlčky vedle sebe a pomaličku vstupovali do obrovského lesa.

To ticho bylo až moc trapné, takže jsem se rozhodla ho prolomit. "Hele, vím že nejsi nadšený, že musíš být se mnou ve dvojici a věř mi, že to nemám jinak" začala jsem. "Ale je to jen na jednu noc, prostě teď najdeme věci co potřebujeme, pak najdeme tu krabičku a půjdem spát" pokračovala jsem a koukala při tom pod nohy.

Byli jsme už v lese, takže tu bylo dost kořenů. Matthew byl zticha. Podívala jsem se tedy na něj, kývnul. Nic neřekl, jen prostě přikývnul.

"Támhle" zamrmlal a já se podívala před sebe. Byl tam černý pytlík. Sáhla jsem po něm a pomalu ho rozbalila, byla tam baterka, to se hodí. Vložila jsem si ji tedy do batohu a pokračovala v úplným tichu dál.

Hlavou mi létala spousta myšlenek. Vždyť Matthew tu byl známý jako takový ten 'fuckboy' který spí s každou druhou.

Upřímně si nemyslím, že by cokoliv zkusil po tom, co mě zachránil v tom lese.

Když zase je tu ta sázka, která mi to trošku vyvrací. Isabello mysli, kdyby se s tebou chtěl vyspat, nedával by ti možnost to změnit tou sázkou.

Po chvíli jsem se zapřemýšlela tak moc, že jsem zakopla o jakýsi kořen a letěla k zemi, teda jsem si to myslela. Silná ruka mě chytla za paži a vyhoupla zpátky na nohy. Přijde mi, že za tyhle prazniny jsem zakopla vícekrát, než za celý svůj život!

"Dávej bacha" sykl nepříjemně Matthew. Ten kluk uměl být dost strašidelný, když přišlo na to být s ním sama uprostřed lesa. "Promiň" cekla jsem.

Hnědovlasý chlapec se na mě podíval a několikrát zmateně zamrkal, asi nechápal za co se omlouvám, já vlastně taky ne.

Bylo mi dost nepříjemně, abych pravdu řekla. Zelenooký kluk sám od sebe neřekl ani slovo. Od chvíle co jsme vyrazili uběhlo tak patnáct minut. Slunce pořád dost pálilo a stmívat ještě ani nezačalo, tohle bude noční můra.

Zatím jsme našli jen již zmiňovanou baterku a nově ještě jednu deku.

"Proč jsi přijel sem, když se pak chováš takhle?" Vypustila jsem a hned toho litovala. Nejspíše jsem se na to ptát neměla, i když mě to vážně zajímalo.

"Jezdil jsem sem už jako malej" odpověděl mi chladně. "Mám to tu rád" pronesl s kamenným výrazem. Těkala jsem pohledem po jeho obličeji.

Hned co si všimnul, že ho pozoruji nahodil zase svůj naštvaný a egoistický výraz. Tohle je podruhé, co jsem Matthewa viděla ukázat svoji opravdovou stránku.

Podle toho, co říkala Nelly myslím, že Matthew není tak zlý. Nejspíše se mu jen stalo něco špatného v životě.

"Já jsem sem třeba vůbec jet nechtěla" promluvila jsem z ničeho nic. Nejspíše jsem už nedokázala snášet to ticho mezi námi.