Přes vodu až k tobě

•2•

"Bello, vstávej zlatíčko, musíme jet" snažila se mě probudit mamka. "Pět minut" zamumlala jsem a převalila se na druhý bok.

Mamka přešla k oknu a začala roztahovat žaluzie "Musíš vstávat hned, jede se tam asi šest hodin, když vyrazíme v osm, budeme tam ve dvě, což je ideální čas" dokončila větu a zase přešla ke mě. "Jdi se připravit, za půl hodiny buď připravena dole" řekla a odešla.

Odkopala jsem peřinu na zem a vstala, zatočila se mi hlava tak jsem se posadila a rozhlížela jsem se po pokoji.

Šla jsem do koupelny a udělala svou ranní hygienu.

Když jsem byla zpět ve svém pokoji tak jsem se převlékla do kraťasů a tílka, vzala batoh, chystala jsem se vyjít ale prudce jsem se zastavila a zakoukala se na tu fotku s Chelsie.

"Bellinko, táta je za chvíli tady! Pojď rychle dolů!" Slyšela jsem mamku. "Už běžím!" Křikla jsem na ni nazpátek, sundala jsem tu fotku ze zdi, strčila ji do batohu naposledy se rozhlédla po pokoji a šla dolů za rodičema.

Dole u stolu seděla sama mamka, Angee ani táta tam nebyli.

"Kde jsou ostatní?" Zeptala jsem se unaveně "Angee jela k nějaké kamarádce na týden, tak ji jel táta odvést, ale hned co přijede tak odjíždíme, tak se pojď rychle najíst" řekla mamka a kývla hlavou na talíř, na kterém byly přichystané palačinky.

Docela mě mrzelo, že Angee mohla jet za kamarádkou a já ne, ale ona měla samé jedničky.

Seděla jsem v autě a koukala z okna, za sebou jsem měla polovinu cesty, tudíž tři hodiny a několik zastávek na benzínkách.

Umírala jsem nudou, ještě před odjezdem mí rodiče sebrali všechnu elektroniku a nechali ji doma, takže jsem nemohla ani poslouchat písničky. Bylo něco po jedenácté hodině a my si to jeli po dálnici.

Zavřela jsem oči a po chvíli usnula.
"Bell, Bell!" Volal mé jméno táta ale já nechtěla otevírat oči, "Jo?" Řekla jsem ještě se zavřenýma očima. "Co chceš k jídlu?" Zeptal se mě taťka "Co maj?" Zeptala jsem se a začala se protahovat, furt jsem měla zavřené oči.

"To co většinou v McDonaldu mívají" řekl se smíchem v hlase.

Hned jsem otevřela oči a prohlídla jsem si, kde vlastně jsme. "Bell, nemáme na to celý den" řekla mi mamka už trochu otráveným hlasem.

Chvíli potom co, všichni své jídlo snědli jsme se vydali zase na cestu.

"Jak dlouho ještě?" Zeptala jsem se, protože jsem neměla ponětí, jak dlouho jsem spala. "Asi hodinku a půl" odpověděl mi táta. Nevěděla jsem co dělat, každá poloha mi byla nepříjemná "Budeme ještě stavit?" Zeptala jsem se zase. "Asi už ne, tu chvíli to vydržíš" odpověděla mi zase mamka.

Sáhla jsem do přihrádky ve dveřích, odkud jsem vytáhla sešítek a propisku.

Zbylou hodinu a půl jsem si něco kreslila, nebo koukala z okna.

"Za minutu jsme tam" řekla mi mamka a věnovala se dál řízení. Odložila jsem tedy propisku i sešítek a pečlivě skenovala očima cestu.

Vyjeli jsme z lesa a já viděla to místo.

Byl to menší camp, nic kde bych chtěla strávit celé své prázdniny.

Jeli jsme dál na parkoviště, kde už stál nějaký pán, dost podobný mámě, vedle něj stál vysoký kluk, asi v mém věku.

Mamka zastavila a hned vylezla z auta, táta ji následoval, já ještě chvíli koukala z okna a pak se odhodlala také vylézt.

"A tohle je Isabella, moje dcera" řekla mamka a všichni čtyři se na mě koukli. "Dobrý den" řekla jsem a zazubila se od ucha k uchu. "Ahoj, rád tě poznávám, jsem Lucas, tvůj strýček" řekl a také se usmál.

"A tykej mi" dodal Lucas, usmál se a mrkl na mě. Kývla jsem na souhlas a obrátila jsem svou pozornost na toho vysokého hnědovlasého kluka.

"Tohle je můj syn Niko" řekl a ukázal na mého nejspíš bratrance, který hned řekl tiché "Ahoj". Pozdravila jsem ho taky a začala se rozhlížet po tom campu.

Rodiče si povídali ještě asi deset minut, já a Niko jsme jen stáli a koukali, už teď mě to tu nebavilo, radši bych byla doma s lidmi, který znám.

"Niko, mohl by jsi odvést Isu na chatku?" "Jasně tati" řekl Niko a koukl se na mě.

Přešla jsem k autu a vytáhla z něho své dva kufry a batoh, který jsem si hned hodila na záda.

"Pomůžu ti, přišel ke mě můj bratranec, usmál se na mě a vzal mi můj větší kufr. "Děkuju" řekla jsem a oba jsme se vydali zase zpět k rodičům.

Objala jsem oba rodiče a zašeptala "Ahoj." I když jsem na ně byla furt naštvaná, protože mi zkazili plány na prázdniny, tak jsem byla ráda že jsem konečně poznala svého strýce a bratrance, o kterých jsem tolik slýchávala.

Ahoj!✨
Máme tady druhou kapitolu! Doufám že se vám tedy i tahle kapitola bude líbit.
Budu ráda za každou hvězdičku nebo pěkný komentář♡