Přes vodu až k tobě

•33•

"Isabella, jsi v pohodě?" Podíval se na mě ustaraně Matteo a podal mi ruku na pomoc.

Ruku jsem s úsměvem přijala, řekla jen "Ano jsem, děkuju" a oprášila si zadek. On se na mě kouzelně usmál a mně se málem podlomila kolena, byl skvělej.

"A omlouvám se Matteo, nechtěla jsem, já nedávala pozor" provinile jsem vzdychla a on mi jen chytil ruku.

"Já se omlouvám, taky jsem byl dost mimo a nedával pozor" usmál se zase. Hned co jsem si uvědomila, že mi celou dobu drží ruku v jeho dlaních mi tváře nabraly dost červené barvy a polili mě horko.

Ruku mi naštěstí hned pustil, rozloučil se a s úsměvem odešel. Nikdy bych neřekla, že holky budou mít v něčem takovém pravdu. Podívala jsem se na svoje ruce, byly sedřený, jak jsem na ně sjela, ale nic drastického.

V ten moment mě někdo chytil za ruku a doslova mě odtáhl za jídelnu, co se sakra děje. Všechno jsem pochopila co jsem skončila zády natlačena na zdi jídelny a předemnou stal hnědovlasý kluk se zelenýma očima a naštvaným výrazem, tenhle mi opravdu chyběl.

Samozřejmě hned, co ho moje tělo rozpoznalo, se mi srdce rozbušilo jak po kilometrovém běhu a přišlo mi, že je najednou dost horko.

"C-co ty tu-" nedořekla jsem to, protože mi přistála ruka na mých rtech. Jeho ruka.

"Psst" zašeptal a mně naběhla husí kůže, tváře nabraly ještě více červené než předtím. Do nosu mě udeřila jeho vůně.

"Nepřijde ti tohle už moc?" Zeptal se a já nevěděla co myslí, každopádně jsem neměla náladu ho řešit, prostě odejdu.

Odsunula jsem se od zdi a udělala krok vpřed, marně. Ruce mi položil na pas a dost jednoduše mě přimáčkl zas na zeď, dělá si že mě ten kluk srandu?!

"Nikam" zašeptal mi kus od mého ucha. Jeho dech jsem cítila na krku a okamžitě jsem se zachvěla, on si toho všiml a jen se uchechtl.

"Přijedou kluci, ty samozřejmě hned zakročíš a nabalíš si nějakého ubožáka, chudák Sam, kdyby tohle věděl" pronesl tiše a jeho ruce se pohly z mého pasu výš.

Na sobě jsem pořád měla ten croptop, to znamená že se dotýkal mé kůže, pálila mě. Pálil mě každý jeho dotek, ale i tak jsem vcelku šílela po tom, aby jich bylo víc.

"Matteo není ubožák a se Samem nic nemám" řekla jsem ale hlas se mi klepal, úplně mi přestalo fungovat tělo!

"Jasně, jen abys ho nezklamala, až prohraješ" ušklíbl se a jeho ruka už byla u lemu mého trička, za chvíli bude někde, kde nechci aby byl.

Jeho pohled mi padnul na rty, přiblížil se dost blízko k nim ale nedotkl se. Musím to stopnout.

Chytla jsem mu tu ruku, odstrčila ji pryč a on se na mě jen překvapeně podíval. Strčila jsem do něj a odešla.

Nechápu jak ho tohle může bavit, ale z druhé stránky nechápu ani sebe. Pokaždé když je u mě nějak blízko moje tělo prostě přestane fungovat, co s tím sakra mám dělat.

Zavřela jsem se do chatky a posadila se na postel. Ještě pořád jsem cítila jeho doteky na mém těle, bylo to hrozné.

Rukama jsem si vjela do vlasů a zatáhla za ně, nemůžu sebou nechat takhle manipulovat.

"Oběd!" Zaslechla jsem z venku, kde jsou vůbec holky? Zvedla jsem se z postele, upravila se v zrcadle a šla na jídlo.

Co jsem přišla tak Thea, Matthew, Klaudia, Sam i Sawyer už tu byli, jediný kdo chyběli byli Nelly s Grayem. Nejspíše jsou někde spolu.

Vůbec jsem neměla hlad. Byl segedín, který nejím, takže jsem toho stejně moc nesnědla.

Po obědě jsme měli jako každý den volno. Odpolední klid jsem strávila u vody, ale nekoupaly jsme se. Holky mě vytáhly na menší pláž, posadily jsme se do písku a podívaly si.

"Mimochodem, začala jsem se tu bavit s támhletím klukem" kývla Thea směrem k světlovlasému fotbalistovi.

"Jaký je" zeptala se Nelly a Theo začala vyprávět. Poslouchala jsem ji tak napůl, nedokázala jsem totiž přestat myslet na to, co se stalo před obědem, ty jeho doteky.

Byla jsem úplně mimo. Zároveň jsem ale myslela i na Mattea, byl narozdíl od Matthewa hodný a krásný byl taky.

Jeden mi hlavu pomotal už od začátku prázdnin a teď se přidal ještě další, paráda.

Až přijedu domů, musím se opravdu mámy na Marca zeptat, zajímá mě to.

"Ale koukám že Bellinka se nám zamilovala" zaslechla jsem a okamžitě zpozorněla. "Co prosím?" Zamrkala jsem zmateně.

"Celou dobu se tu bavíme a ty jsi úplně ve svém světě" usmála se Nell. "A dokonce jsi se chvíli i usmívala" dodala Klaudia mně bylo dost trapně.

"To není pravda" odvětila jsem a naoko se urazila. Holky se tomu jen zasmály a začaly se bavit dál, tentokrát jsem se přidala i já.

Po skončení pauzy fotbalisté měli povinný trénink. Lucas zařídil, že budou namíchání s našema klukama, kdyby byli proti nim, bylo by totiž jasné kdo vyhraje.

Mladší holky měli povinnou vybíjenou a my měly na výběr, buď se koukat a nebo hrát. Nebyla jsem sportovně oblečená, nemohla jsem nic hrát, proto jsem se rozhodla pro pozorování fotbalového zápasu.

Zůstala jsem se koukat jen já, Nelly, Ashley a její barbie kámošky.

Posadily jsme se na lavičku, Ashley a její gang po chvíli někam zmizely, jak jinak.

Kluci se začali rozdělovat do týmů. Kapitán byl Matteo a ještě nějaký kluk, toho jsem neznala.

Po tom, co skupiny byly rozdělené se každý tým domlouval nejspíše na strategii nebo tak něco, nevím, nevyznám se v tom.

Fotbal jsem nikdy nesledovala, ani nehrála, každopádně pořád lepší než koukat na malé děti, jak hrají vybíjenou.

Všichni se potom rozestavěli po hřišti, Marco položil doprostřed míč, odešel a zapískal na píšťalku, hra začala.

Další kapitola! Doufám že se vám bude líbit😍
Chci vám zase poděkovat za čtení mého příběhu, strašně si vážím každého vašeho komentáře nebo hvězdičky!
Pokud se vám příběh líbí, sdílejte ho se svými přáteli, moc to pomůže ❤️