Přes vodu až k tobě

•56•

Netrvalo dlouho a ostatní se vrátili na chatku, byl čas oběda. Kdyby mělo být po mém, na jídlo bych ani nešla, neměla jsem jsem vůbec hlad.

"Věděli jste, že dneska nejspíše bude táborák?" Pronesla Klaudia. Posadila jsem se na postel a soustředila se na její slova. Byla jsem sice celá zlámaná, unavená a zmuchlaná, ale zajímalo mě, co se bude posledních pár dní, a celkově momentů tady, dít.

"Jsi si jistá? Nikdo o tom do teď nemluvil," zamračila se Nelly. "Niko se prokecnul," pokrčila rameny zase Klaudia.

Oběd nebyl nijak extra chutný, nebo alespoň mně tak nepřipadal. Nesnědla jsem ani polovinu porce, která byla na mém talíři.

Po obědě byl program spíše volnější, hrál se fotbal, volleyball a podobné aktivity, podle uvážení každého z nás. Já šla s holkami na hřiště si zahrát právě již zmiňovaný volleyball.

Počasí i teplota venku byla stále podobná. Na nohy se mi lepil písek a lehký větřík házel s mými vlasy.

Nehrály jsme ani na body, ani na výhru, spíše jsme si jen házely míčem. Všimla jsem si, že kus od nás stojí opřená o chatku Ashley. Byla to ta blondýna, která se nejspíše vyspala s Matthewem, lehce se mi z ní vařila krev v žilách. Její kamarádka Diana, která je mimochodem nejspíše i její jediná kamarádka, hrála s námi.

Po pár desítkách minut jsme všechno zabalily a šly pomalu na chatky, do večeře jsme měly čas. Nedělaly jsme nic extra produktivního. Nelly zaplétala Thee vlasy do dvou copánků. Klaudia si lakovala nehty na nohou a já držela v rukou svůj skicák.

Prohlížela jsem si obrázky nakreslené na stránkách sešitu a všímala si detailů, jež některé mé obrázky obsahovaly. Došla jsem až na konec, kde jsem narazila na kresbu oka. Moc dobře si pamatuji, čí oko to je a za jakých okolností jsem ho malovala. Bezmyšlenkovitě jsem sáhla po světlém, pomalovaném papíru a celý ho ze sešítku vytrhla. Holky se otočily mým směrem a sledovaly mě malbu muchlat, hodila jsem ji směrem ke koši.

"Nebyla to škoda?" Zeptala se Thea a sáhla po papíru. "Ne!" Vykřikla jsem, "nebyla." Thea vypadala trošku zaskočeně, ale papír i tak vyhodila. Já si tiše oddechla.

Po další uplynulé hodině jsme slyšely hlasy z venku: "Nástup!" Pomalu jsme tedy vyšly z chatky a dostali se před největší budovu v campu.

"Mám pro vás překvapení," začal Lucas a mezi dětmi se okamžitě rozhostil neklid. "Prosím všechny, co tady teď stojí, aby si rozmysleli, jestli budou chtít dneska večeři," přejel nás všechny pohledem.

"Večer se totiž bude konat druhý a zároveň poslední táborák těhlech prázdnin!" Všechny děti začaly jásat, přece jen měla Klaudia pravdu. Většina z nás se večeře neúčastnila, což se nejspíše dalo očekávat. Přece jen, opékaný chléb, marshmallows a spousta dalších věcí zněla mnohem lépe.

Kluci, jak ti starší, tak ti mladší, pomáhali nosit dřevo a připravovat táborák. Naopak my jsme se připravovaly rozděleně na chatkách.

"Hodíš mi prosím tu červenou rtěnku, Nelly?" Zaslechla jsem Klaudiu z druhé strany chatky. Já jsem zas a znova seděla na posteli a přihlížela dění v chatce.

"Měla by ses začít taky připravovat, Bell," pronesla jedna z mých přítelkyň. Prudce jsem zakroutila hlavou, "já jsem v pohodě tak, jak jsem." Všechny tři si mě přeměřily pohledem. "Můžeš na minutku?" Šeptla po chvilce Nelly a já přikývla, zvedla jsem se z postele.

Zabouchla jsem za sebou dveře od chatky a opřela se o plot. Venku bylo stále stejné dusno i přes to, že se slunce už pomalinku blížilo k západu.