Přes vodu až k tobě

•52•

Chvíli jsem ještě stála na místě a znovu si přehrávala, co se právě stalo, pak jsem se odebrala na chatku.

Po snídani byly na plánu nějaké týmové hry. Už dlouho jsme žádnou, do které by se zapojili jak mladší, tak starší, nehráli.

Otevřela jsem dveře skříně, ve které jsem měla většinu svého oblečení. Venku bylo příjemně, nebylo ani přílišné horko, ani nějak chladno. Sáhla jsem tedy do skříně pro černé sportovní kraťasy a pastelově fialové volnější tričko, dneska jsem neměla náladu ani energii na žádné složité vymýšlení outfitů. Za chvíli dorazily i holky, já si mezitím lehla na chvíli do postele.

Všechny se postupně převlékly, svázaly si vlasy a nakonec jsme si spolu došly do jídelny nalít flašky s pitím. Hra nebyla nijak složitá na pochopení. Stáli jsme na kraji lesa, na stromech byly nalepené obálky s otázkami. Každý tým dostal několik desítek papírků s možnými odpověďmi v barvě jejich týmu. Cílem hry bylo nasbírat co nejvíce bodů.

Moje pozice byla v tenhle moment jasná, budu sedět a rozdávat dětem správné lístečky, se mnou tu zůstala ještě Juliet, zbytek byl v hracím poli.

Lucas odstartoval hru a všechny děti se rozeběhly do nejrůznějších směru tmavého lesa. Nemohla jsem si nevšimnout, že se Matthew neukázal. Normálně by mi to nemuselo připadat nijak divné, přece jen, nebyl nikdy tam, kde by měl být, ale i přes to jsem nějak doufala, že přijde, že ho uvidím.. I když jen z dálky, bez doteků, bez láskyplných pohledů.

Z myšlenek mě vytrhla malá Cassie, která právě přiběhla s otázkou, kterou našla. Hra trvala něco málo přes 30 minut, zdála se ale mnohem kratší.

"Celkem bych chtěl vědět výsledky té otázky číslo 12, nevycházela nám k ní žádná odpověď," zamyslel se Sawyer a prohraboval se zbylými lístečky. Lucas postupně obešel každý tým a vybral od nich vše, co již nepotřebují. Po chvíli, když se zastavil u nás, zeptal se ho můj spoluhráč na odpověď k otázce číslo 12, asi mu to opravdu vrtalo hlavou.

"Rád bych ti to řekl, Sawyere.." začal Lucas, "Ale nemám s sebou ten papír se správnými odpověďmi."

"Mám pro něj skočit?" Zeptala jsem se. Přece jen, půl hodiny jsem skoro nehnutě seděla na zemi, měla jsem úplně dřevěné nohy. Sawyer, Sam i Grey měli pomáhat se sundáváním obálek ze stromů. "Když budeš tak hodná," usmál se na mě strýc a já se pomalu, s bolestivým zaúpěním, zvedla.

Proklepala jsem si nohy a vyrazila na cestu. Lucas mi vysvětlil, že bude nejspíše v jídelně, kde předtím připravoval hru. Pomalu jsem došla ke dveřím obrovského domu a vešla dovnitř. Na stole opravdu ležel potištěný papír, který jsem vzala. Odpovědi jsem letmo přejela pohledem, viděla jsem, že nějaké body určitě mít budeme, a určitě to nebude na poslední místo.

Když jsem prošla velikými dveřmi zase ven, zaslechla jsem jakýsi zvuk, vycházel směrem od chatek. Stočila jsem pohled tím směrem a zahlédla Ashley, ani mi nedošlo, že ani ta nebyla na hře. Měla pocuchané vlasy a rozmazaný makeup, na sobě veliké, jednobarevné tričko. Nejspíše právě prožila dost zajímavou chvíli. Vydala jsem se za ostatními.

Letmo jsem ještě pohlédla na Ashley a zastavilo se mi srdce.

Na terase u chatky, odkud před momentem vyšla, se opíral Matthew. Stál tam bez trička, měl na hrudníku i na krku několik červených fleků, z takové dálky jsem nebyla schopná rozeznat, jestli to je rtěnka a nebo modřina. Udělalo se mi špatně, tep se mi extrémně zrychlil a můj žaludek, který byl celý den už tak na vodě, se ozval.

Nemohla jsem se nadechnout, moje plíce nebyly schopné přijmout jakýkoliv vzduch. Už tak zdřevěnělé nohy se mi rozklepaly a měla jsem co dělat, abych se na nich udržela. Po tváři mi stékaly slzy.

Matthew chvíli pozoroval Ashley, která se pitomě culila, a pak se začal koukat kolem sebe, pomalu a bezstarostně. Viděla jsem, jak sebou cuknul, když mě spatřil, když se jeho pohled potkal s tím mým. Stáli jsme od sebe daleko, i přes to mi ale připadalo, jako že stál vedle mě, vytrhl mi srdce z hrudníku a rozdupal ho. Na patě jsem se otočila a co nejsebevědoměji odešla z jeho dohledu.

Hned, co jsem zašla za chatku, opřela jsem se o ní zády. Nohy se mi klepaly, z očí mi tekly slzy. Prsty jsem si zabořila do vlasů a zatáhla za ně, nedokážu uvěřit tomu, co jsem právě videla. Po několika dlouhých minutách jsem se vydala zpět k ostatním, musela jsem jim donést ten papír. Cestou jsem se snažila uklidnit, ale upřímně, vůbec mi to nešlo.

"A já jsem se už bál, že to nemůžeš najít," pronesl Sawyer a skoro mi papír z ruky vytrhnul. Celou dobu jsem měla pohled zabořený do země, nechtěla jsem aby kdokoliv viděl, že něco není v pořádku.

"Co to- však tahle odpověď tam ani nebyla, Lucasi, děláš si ze mě prdel?!" Začal se nervovat Sawyer, nejspíše byla otázka číslo 12 fakt na nic.

Už už jsem se chtěla otočit a rychle odsud zmizet, ale najednou se mi na záda přitiskla Nelly a sevřela mě v objetí. "Zlato, nechceš se mnou jít po obědě chvíli projít? Mám ti toho hodně co povídat," postavila se pak přede mě. Vyhýbala jsem se jejímu pohledu, "Jo.. Totiž dohodneme se po obědě, dobře?" Pronesla jsem co nejvyrovnaněji.

"Všechno dobrý?" Zaslechla jsem starost v jejím hlase. Rychle jsem přikývla, neměla jsem absolutně sílu se o něčem bavit, už vůbec ne o tom, co jsem viděla před chvílí.

"Musím běžet.." pokusila jsem se o úsměv a odešla, Nell se ale nenechala odbýt, šla za mnou. I přes to, že jsem chtěla být sama, mi přišlo hezké, že ji to zajímá, že je to moje kamarádka.

Došla jsem až k naší chatce, otevřela jsem dveře a posadila se na postel, která dříve patřila Lee. Shodila jsem boty, přitáhla si nohy k sobě a položila na ně hlavu, spustily se mi slzy, znovu.

Někde hluboko uvnitř jsem chápala, ze Matthew byl naštvaný, že jsem trávila čas se Samuelem hned po tom, co jsme se pohádali, ale nedokázala jsem uvěřit tomu, že se vyspal s Ashley. Byla jsem pitomá naivní blbka a nedokázala jsem uvěřit tomu, že ten kluk, který mi říkal, jak mu na mně záleží udělal něco takového.

Ponořena v mých myšlenkách jsem zaslechla, jak cvakly dveře, vešla Nelly. Nic neříkala, jen si sedla vedle mě a objala mě, hlasitě jsem vzlykla. Nedokázala jsem to dal držet v sobě, všechna ta bolest, která se za poslední dny usadila ve mně samé, mi rozežírala kosti. Všechny ty vzpomínky, zážitky, které jsme s Mettem měli, tu bolest prohlubovali. Od včera jsem nic pořádně nejedla, bylo mi špatně. Přišlo mi, jakoby se mi pomalu bortil život, asi tak, jako se bortí domeček z karet, když do něj strčíte.

Byla jsem vděčná, že je tu má kamarádka se mnou, i když nic neříkala. Pevně mě držela a hladila po zádech. Slané slzy mi dopadaly na nohy, mimo to i na postel, na které jsem seděla, nedokázala jsem je zastavit. Cítila jsem se strašně. Nejen, že jsem zklamala a přišla o kluka, na kterém mi neskutečně záleželo, ale zároveň jsem si připadala jako příšerná kamarádka.

Když jsem tak přemýšlela, poslední dobou jsem trávila méně času s holkami, ani jsem se nedivila, že Klaudia na mě poslední dobou kouká, jako bych ji vrazila kudlu do zad.

"Chceš o tom mluvit?" Zašeptala Nelly, nepřestávala mě objímat. Snažila jsem se popadnout dech a odpovědět jí. Říct jí všechno, co se za poslední dny stalo, všechny detaily, ale nemohla jsem. Můj hlas mi to nedovolil. Pokaždé, když jsem se snažila cokoliv říct, můj hlas se zlomil. Snažila jsem se uklidnit.

"Já.. nemůžu," bylo jediné, co jsem ze sebe dokázala dostat.

Další kapitola!
Ano vím, nejspíše mě budete nenávidět, ale v každé knížce musí být nějaká zápletka, jinak by vás to přece nebavilo, nemám pravdu?
Předem bych takto chtěla oznámit, že následující měsíc nevím, jak to bude s vydáváním, jedu totiž pryč. Pokusím se ale nějakou vydat.
Také bych vám strašně chtěla poděkovat za veškerou podporu, mám strašnou radost z každého komentáře, který mi tu zanecháte.
Přeji vám tedy krásný víkend a nezapomeňte zanechat hvězdičku!