In a golden cage 13

1.4K 85 0
                                    

„Mami,to snad nemůžeš myslet vážně !"řekla jsem ji a podívala se na Harryho.„Neskač mi do řeči Kaitlyn!Myslím si,že nejste vhodný partner pro mou dceru,když budu mluvit jako královna Claudia Beirsová,ale pokud budu mluvit jako matka,tak souhlasím s tím,že s vámi Kaitlyn může bát,ale jen pokud bude chtít"řekla a podívala se na mě.

Harry vzal druhý svazek růži a obrátil se na mě:„Kaitlyn,miluju tě tak jako jsem žádnou dívku do teďka nemilovat.Myslíš,že budu moc troufalý,když tě požádám o chození?"Vstala jsem z křesla a políbila ho:„Nebudeš,ani nevíš,jak jsem se na to těšila."

Vydrželi bychom tam stát klidně i navždy,ale matčin hlas nás vyrušil:„Myslím si,že víc už po mě pane Stylesi potřebovat nebude,takže já se vrátím zpět k práci."

„Paní Beirsová,říkejte mi prosím Harry."Matka se na něj usmála a odešla.Vzala jsem Harryho za ruku a vedla ho do svého pokoje.„Máš žízeň nebo na něco chuť?"zeptala jsem se a Harry mě strhl do postele.

„Žízeň nemám,ale mám strašnou chuť na tebe"řekl a začal mě líbat na krku.„Myslel si to s těmi zásnubami vážně ?"zeptala jsem se ho.Harry se na mě vážně podíval a řekl:„Samozřejmě,že jsem to myslel vážně.Popravdě už se nemůžu dočkat toho,až budeš jenom moje a oznámíš mi,že jsi těhotná."

Podívala jsem se na něj a políbila ho:„S těmi zásnubami,bysme mohli počkat,ale na těhotenství si to můžeme natrénovat nemyslíš"mrkla jsem na něj a začala ho líbat.

Harry mi vyslékl tričko a začal mě líbat na prsou.Pomalu jsem mu rozepínala košili a nemohla se vynadívat na jeho úžasné tělo.Možná bysme došli i dál kdyby se neozvalo zaklepání na dveře.„Kaitlyn!Nesu vám občerstvení!"

Chtěla jsem se oblíct,ale Harry mě zadržel:„Pošli ji pryč a můžeme pokračovat tam,kde jsme přestali."Políbila jsem ho a odstrčila od sebe.Oblíkla jsem si tričko a trochu přečísla vlasy a počkala,až si Harry zapne košili.

Šla jsem otevřít dveře a Betty vstoupila dovnitř.„Byli jsme vzadu a neslyšeli tě,jinak bych ti přišla otevřít dříve"řekla jsem Betty,která zrovna pokládala tácek s občerstvením na stůl.

Betty se na mě podívala a usmála se.„Samozřejmě,že jste byli vzadu.Co jinýho byste dělali"řekla pobaveně Betty a já zrudla.„Už vás nebudu rušit."Sedla jsem si zpátky k Harrymu,který se celou dobu smál:„Pane bože,to je trapas."

Harry mě políbil na krk a naklonil se k mému uchu:„Náhodou je tvoje kamarádka velmi chytrá.Nechceš se vrátit k předešlé činnosti?"

Jemně jsem ho od sebe odstrčila:„Byla to sice příjemná činnost,ale teď ti chci něco ukázat"vstala jsem z postele a šla ke dveřím.Harry vzdychl,ale najednou se zastavil u mojí poličky.Šla jsem k němu a nechápala na co se dívá.

„Harry?Prozradíš mi,co tě tak zaujalo?"řekla jsem a Harry se na mě podíval.„Jen si prohlížím naše cd"vysvětlil mi a já na něj nechápavě koukala.Podívala jsem se znovu mezi cd a teprve teď mi to došlo.Mezi mými cd byli i všechny jejich.

„Neříkala si,že se ti líbí naše hudba"řekl Harry.„Neptal ses"mrkla jsem na něj a chytla ho za ruku.„Prozradíš mi kam mě vedeš?"zeptal se Harry.„Počkej a uvidíš."Prošli jsme celou zahradu,až jsme se nakonec zastavili u altánku s jezírkem.

„Tady to vypadá úžasně"řekl Harry a rozhlížel se kolem.Sedla jsem si na zem a zavřela oči.Vybavili se mi všechny chvíle,které jsem tu strávila„Nad čím přemýšlíš?"zeptal se mě Harry.

„Vybavuju si všechny vzpomínky,které mám s tímto místem nějak spojené.Ještě jak jsem byla malá,tak jsme sem každý den s tátou chodili a povídali si.On věděl o všech mých starostech.Potom,ale začal jezdívat pryč,ale vždy když přijede tak si tu zase sedneme a já mu řeknu vše,co mám na srdci."

Harry se na mě podíval a řekl:„Víš,měl bych ti něco říct."Podívala jsem se vyděšeně na Harryho a ten mě začal uklidňovat:„Není to zas nic vážného,ale končí léto a s kluky odjíždíme na koncerty.Vracím se až na začátku prosince."

Podívala jsem se na Harryho.Neumím si představit 3 měsíce bez Harryho.„Jak to tady bez tebe zvládnu?"řekla jsem a snažila jsem se neplakat.

Ahojky :) Příběh budu pravidelně dávat ve středu a v neděli :)

In a golden cage | Plánovaná korekce|Where stories live. Discover now