Potion Secret | Drarry (CZ) ✓

Prolog

Rozlehlou podzemní místnost osvětlovala záře levitujících svíček. Po kamenných zdech tančily odlesky barevných světel vystupujících z bublajících kotlíků, v nichž se připravovaly další nové verze lektvaru, který by se měl v budoucnu stát tajnou zbraní ministerstva kouzel. Tacet mortem, jak jej zasvěcení lidé nazývali, procházel dlouhým vývojem a jeden z nejuznávanějších lektvaristů na něm se svým týmem pracoval již dlouhé měsíce. Požadavky samotného ministra kouzel Pastorka přesně vymezovaly veškeré aspekty lektvaru a jejich přesné dodržení a splnění Kingsley přísně vyžadoval.

Vyrobit zcela nový lektvar a ještě tak náročný, byla složitá a zdlouhavá práce. Jestliže se podařilo vyvinout látku splňující požadované účinky, už pokulhávaly jeho fyzikální vlastnosti. Lektvar měl být neidentifikovatelný jak zrakem, tak čichem i chutí, tudíž bylo třeba přidávat takové přísady, které by roztok nezabarvily, ani by mu nedodaly žádnou vůni, nemluvě pak o samotné chuti. Jeho jediná kapka měla obsahovat samotnou smrt.

Výzkum a vývoj lektvarové obdoby smrtící kletby avady dostal po dlouhém rozhodování několika vybraných ministerských úředníků na starosti Draco Malfoy - muž, který přímo exceloval v přípravě lektvarů a svými odbornými znalostmi překonal všechny další adepty, ze kterých ministerstvo vybíralo. Jisté pochyby vzbuzovala jeho důvěryhodnost, avšak i tento problém byl překonán, když se pro něj rozhodl sám ministr. Na rozdíl od některých ze svých podřízených měl více informací o tom, čím vším se aristokrat zasloužil o konec války, a tak mu činilo menší potíže vložit tak důležitý úkol do Dracových rukou. Pro širokou veřejnost byl mladý muž především člověkem, který na bitevním poli zachránil život samotného Hrdiny, když mu v nouzi hodil svou hůlku a umožnil tak vítězství Harryho Pottera nad Pánem zla. Paradoxem bylo, že právě Lordu Voldemortovi Draco Malfoy kdysi sloužil, o čemž svědčilo i velké černé tetování navždy vtisknuté do aristokratovy levé paže.

Po konzultaci s panem Malfoyem byli vybráni další dva odborníci na lektvary, kteří Dracovi měli s výzkumem pomáhat. Prvním z nich byl jen o několik málo let starší muž, jehož silný španělský přízvuk spolu s olivovou barvou pleti prozrazoval, odkud pochází. Delšími černými vlasy Dracovi už od začátku lehce připomínal zesnulého profesora Snapea, avšak na rozdíl od něj měl mnohem živější uhrančivé tmavé oči. Vždy byl velice energetický a živočišný, díky čemuž se každý musel podivovat, že se zabývá zrovna tajemstvím lektvarů - profesí, u níž je třeba trpělivost a vnitřní vyrovnanost. Ačkoliv se zdál být velice příjemným společníkem, Draca iritoval už jen tím, že byl. A to jen díky tomu, že se jej neustavičně snažil dostat do postele a nic nedbal aristokratových odmítnutí. I když by sex s ním byl jistě zajímavý, Draco o něj nestál už jen z principu.

Další a poslední členkou týmu se stala hnědovlasá rozhodná žena ve středních letech, která byla přesným opakem svého španělského kolegy. Vyznačovala se až přehnanou upjatostí a přísným výrazem, který jen podtrhovaly vlasy stažené do pevného a po všech stránkách perfektního culíku. Nikdy nemluvila o svém soukromí a i její postupy a pohnutky ohledně vývoje lektvaru z ní musel Draco vždy páčit. Vypadala, že jí skupinová práce příliš mnoho neříká a že ráda jedná na svou vlastní pěst. Po znalostní stránce však skvěle doplňovala jejich malý výzkumný tým.

Dnešní den vypadal jako každý jiný. Draco se zrovna skláněl nad jedním ze svých kotlíků a kontroloval, jestli jde vše podle plánu, když se k němu už tradičně nachomýtl jeho otravný spolupracovník. „Co zase chceš, Gabrieli?" podmračeně se na něj otočil a v bojovném postoji si založil ruce na prsou.

Mladý muž se nejprve ještě jednou pro jistotu otočil přes rameno, aby zkontroloval, zda je vzduch opravdu čistý od jejich tiché kolegyně, než se na blonďáka usmál. „Jen se chci zeptat, zda bys neměl dneska večer čas? Na mě?" povytáhl obočí a opřel se bokem o hranu stolu.