Potion Secret | Drarry (CZ) ✓

45. kapitola

Blonďák s dlouhými vlasy v precizním culíku, aby mu nevypadl ani pramínek mimo, překvapeně zamrkal nad barvou přefiltrovaného lektvaru. Co četl, mělo by se jednat o zářivě červenou a ne... hnědou. Jestli zase udělal něco špatně, asi se zblázní. Poslední dobou vše kazil, jen protože byl myšlenkami u Andyho a u příprav svatby. Prostě jedna velká katastrofa.

S povzdechem odložil filtrát do stojanu a pro jistotu ho i zašpuntoval. „Koukám, že dnešek bude zase veselý," namířil svá slova jak k pracujícímu Dracovi, tak i jen pro sebe a vytáhl tlustou knihu ze třetí poličky regálu. Musel si ověřit, že opravdu lektvar pokazil, protože si byl jistý, že četl o červené barvě.

„Něco mi povídej," ušklíbl se unaveně Zmijozel a dovolil si pohledem sklouznout k Benovi. Jakmile zjistil jeho momentální činnost, odvrátil se zpátky k přísadám, které zrovna zpracovával v potřebnou směs. Verze Tacetu, do něhož náležela, byla jednou z posledních, jež Draca napadaly. Přišlo mu, že už pomalu vyčerpává i poslední ze svých znalostí k tomu, aby Pastorkovo přání splnil a smrtící lektvar vyrobil. Nehledě na to, že od doby, co se od Harryho dozvěděl o jednom z plánovaných využití, pracoval na něm s nevídanou nechutí.

„Už mě to fakt nebaví, tuhle filtrovanou blbost dělám už po čtvrté a po každé něco zkazím!" přejížděl Ben naštvaně prstem po řádcích přibližně v polovině knihy.

„Musíš se víc soustředit, a ne přemýšlet nad přípravami na svatbu," zasmál se Draco tiše. „To si nechej na doma."

„Jako kdyby to šlo..." povzdechl si Ben. „Docela ti závidím, že zatím nic nezařizuješ. Sice většinu zastane Andy, ale stejně. Je to pořád něco," potřásl hlavou.

„Výsledek ale za tu námahu stojí," prohodil Zmijozel zvesela.

„To doufám. Po téhle zkušenosti se ale už nikdy nechci ženit!" zasmál se dlouhovlasý blonďák a krátce se zadíval Dracovým směrem. „A co vůbec ty a Harry?"

„Jsme šťastní," zamilovaně se Draco usmál. „Od té doby, co jsem se k němu nastěhoval, mám pocit, že už mi nic nechybí. Je skvělý mít ho pořád na blízku."

Ben zvedl pohled a vševědoucně se na druhého blonďáka usmál. „Nechystáte se do toho taky praštit?" povytáhl pobaveně obočí.

„Nemyslím si," zatřepal Draco pobaveně hlavou. „Na to je ještě času dost."

„Jo, to jsem si myslel taky. A pak najednou..." pokrčil rameny.

„Nevím, sice jsme šťastní, ale netroufám si tvrdit, že jsme připravení i na něco tak velkého, jako je zasnoubení," zamyšleně pronesl Zmijozel.

„Já vím," pronesl Ben, „Harry na tak unáhlené kroky není. Co vím, za školních let se do všeho hrnul po hlavě a bez přemýšlení, ale zřejmě se poučil. Nebo prostě jen vyrostl. Co myslíš?" otočil se Ben ke knize zády a opřel se bedry o stůl za sebou, aby na bývalého Zmijozela lépe viděl.

„Popravdě?" koukl na něj Draco s lehce rozporuplnými pocity. „Na škole jsem jeho charakter docela přehlížel, nemůžu soudit. Ale máš pravdu, teď unáhlený rozhodně není," jemně se musel pousmát, když mu před očima proběhly všechny ty drobné krůčky, se kterými se s Harrym posouvali kupředu.

Ben ho spokojeně sledoval. „Je fajn tě vidět usmívat se," přiznal sám s drobným úsměvem. Byla to opravdu příjemná změna od začátku, kdy s ním začal pracovat. Tenkrát si o Dracovi nic moc pěkného nemyslel, protože se téměř pořád mračil, ale teď?

Zmijozelovu tvář ozdobil široký úsměv, ke kterému Draco přidal i sklopený pohled. Nevěděl, jak přesně na Benova slova zareagovat, ale cítil se díky nim polichocený.