Potion Secret | Drarry (CZ) ✓

22. kapitola

Draco lítostivě sledoval, jak se Harry kroutí bolestí, když mu kostirost napravoval zlomenou ruku. Jen nerad jej viděl, jak trpí, ale sebe přemlouval tím, že pokud zvládne bystrozor tohle, už bude mít od bolesti v zápěstí pokoj. Pokud si jej tedy nenamůže tím, že ruce nedopřeje potřebný a dostatečný klid.

Když se tváří černovlasého rozlil úlevný výraz, chopil se obinadla a začal Harrymu zraněné zápěstí stahovat a fixovat. Cítil na svých prstech jeho pohled, při němž se soustředil na pečlivost své práce. Jelikož ten nebelvírský paličák odmítal nosit šátek, nezbylo mu nic jiného, než jej vrátit zpět do lékárničky a tu umístit na své místo ve skříňce u ledničky.

„Dobrý?" povzdechl si a pohledem si černovlasého bystrozora přeměřil. V jeho očích se zároveň zračily obavy z toho, že i přesto, že se pro Harryho snažil udělat maximum, nemusel docílit tíženého výsledku.

„Dobrý," cukl Harry rameny naprosto spokojený, že všechna bolest je konečně pryč. Byl to neskutečný pocit úlevy. „Děkuju."

„No, za málo, Harry," drobně se Draco pousmál. „To já jsem tu ten, co by měl děkovat. Zachránil jsi mi život. Nebýt tebe, tak bych se před tou explozí nezachránil, protože doteď absolutně netuším, co se to v tom domě vlastně stalo," zarmouceně, a zároveň provinile pokroutil blonďák hlavou.

Bystrozor si povzdechl. „Byla tam mudlovská bomba. Zařízení, co po určitém čase prostě bouchne nebo způsobí takovou explozi, že zmizí celá budova. Měl jsem to předpokládat, je to trochu i moje chyba. Myslel jsem, že se k něčemu takovému ten smrtijed nesníží, ale snížil... Proto jsme ani jeden necítili magii," vysvětlil krátce Dracovi.

Poté se zadíval na svou ruku a následně opět na blonďáka. „Každopádně, dáš si ještě čaj, než půjdeš?" nepočkal Harry ani na odpověď a sáhl po mudlovské rychlovarné konvici, do které napustil vodu a nechal ji vařit. Mezitím levou rukou otevřel dvířka, za kterými měl uspořádané hrníčky a dva, jeden po druhém, vzal a položil na pult.

Draco jej zpovzdálí pozoroval. „Díky," zamumlal a v duchu se jen pobaveně smál nad tím, jak s ním Harry automaticky počítal.

Bystrozor do každého hrníčku přidal sáček s ovocným čajem a když konvice vydala svůj typický zvuk pro ukončení varu, chvíli počkal a poté oba hrnky zalil horkou vodou. „Přemístíš je do obýváku? Musím se šetřit," zeptal se a schválně povytáhl obočí s pobavením jasně vepsaným v očích.

„A co že tak najednou?" zamrmlal bývalý Zmijozel ironicky. Pohled, kterým Harryho počastoval, nebyl ani v nejmenším vlídný. Přesto se však chopil uch u obou hrnků a s jedním v každé ruce přešel ke stolu v obývací části místnosti.

„Najednou? Šetřil jsem se pořád, i ty hrníčky jsem sundal z police levačkou," pousmál se Harry za blonďákovými zády, když ho následoval k sedačce, na kterou se následně posadil vedle Draca. Z druhé strany na něho ospale zamžoural Snížek, než se si opět spokojený uložil hlavu na měkkou tkaninu a spal dál.

„Šetříš se, jen když se ti to hodí," podotkl blonďák. Očima zaletěl k pospávajícímu kocourovi, než se otočil zpátky na Harryho a prozíravě se na něj ušklíbl.

Černovlasý se též zašklebil, než se natáhl pro svůj hrneček s čajem. „Ten kousek Zmijozela se ve mně nezapře," lehce cukl rameny a opatrně usrknul horké tekutiny.

„Ještě štěstí, že je ho v tobě opravdu jen kousek, co?" mlaskl Draco, načež na černovlasým pokroutil hlavou. Raději se i on sám natáhl pro svůj hrnek a lehce do něj zafoukal, než si také dopřál jeden hlt horkého čaje.