Potion Secret | Drarry (CZ) ✓

50. kapitola

Draco seděl na židli ve své domácí laboratoři a nervózně poklepával prsty o hranu opěradla. Očima přímo hypnotizoval kotlíky před sebou. Pomalu se v nich dodělávaly poslední verze protiléku na exedunt. Až budou hotové, jedna z nich bude tou správnou, účinnou a konečnou. Věděl to. Byl blízko. Jen minuty jej dělily od objevení zcela nového lektvaru. Ilegálního lektvaru, měl by být přesný.

Očima přelétl popsané pergameny rozházené po malém dřevěném stole. Místnost, kterou mu Harry pomohl přestavět na laboratoř, byla velmi malá. Nebylo divu, když se nacházela ve sklepení. Jenže kvůli tomu také museli překonat menší prostorové potíže, a aby se sem Dracovi vešlo všechno potřebné vybavení, bylo třeba se uskromnit někde jinde.

Každý z papírů na stole obsahoval drahocenné poznámky, díky kterým se Draco posouval každým dnem dále a dále, až nakonec mohl dnes se stoprocentní jistotou říci, že je jeho výzkum u konce. Před hodinou vložil do čtyř různých kotlíků čtyři různé přísady, kterými obohatil směs lektvaru vevnitř. Netušil, která z nich se prokáže jako správná, ale díky předpokládaným vlastnostem, jež by konečná verze protiléku měla mít, věděl, že ji dokáže bezchybně určit.

Nejvíce jej trápilo, že nemá jak zjistit případné vedlejší účinky. Všechny se zakládaly na pouhých dohadech vyvozených z přidávaných přísad a kombinacích jednotlivých z nich, ale v tomto ohledu si nikdy nikdo nemůže být jistý, dokud se lék nevyzkouší. Vždy se může objevit něco, s čím objevitel nepočítá. A s tím vším se také pojila otázka toho, jak vlastně lektvar vypustit do světa. Nemůže si to jen tak nakráčet na ministerstvo a zamávat hotovým protilékem Pastorkovi před očima. Nejenže by tak přišel o práci, ale nejspíš by jej ministr nechal zavřít za porušení zákonů. Nesmyslných, ale existujících.

Na druhou stranu znal místo, kde by jeho lektvar přijali s otevřenou náručí. Musel by se však postarat o to, že se nikdo nedozví, od koho pochází. Jinak by zas a znovu ohrozil sám sebe a v tomto případě dost možná více, než když by se přiznal ministrovi. Namísto jednoho bývalého smrtijeda by jich mohl mít na krku více. Černý trh, to bylo to místo. Bláhový nápad se však zdál tím nejlepším řešením. Nejdříve připravit několik lahviček s lektvarem a dodat je na správná místa, do správných obchodů, nejlépe v londýnských ulicích navazujících na Příčnou. A pokud by vše fungovalo, dát výrobcům ilegálních lektvarů do rukou správný návod, postup a ingredience, aby se mohl veškerý byznys rozběhnout.

Tušil, že s tímto řešením situace Harry nebude souhlasit. Propašovat něco na černý trh, to snad popíralo každou bystrozorskou zásadu. Vždyť jsou to právě lidé jako Harry, kdo se snaží černý trh rozbít a pochytat každého, kdo se podílí na ilegálním obchodu. Jenže existovala vůbec jiná cesta, jak dosáhnout svého, aniž by se Draco musel nechat zavřít? Vypustit protilék vůči exeduntu na černý trh se zdálo jako jediná možnost. A ta správná, chtěl-li mít Zmijozel jistotu, že se nikdo nikdy nedozví, kdo za objevem lektvaru stál.

Přemýšlel, jak svému příteli tenhle návrh předloží. Nebelvír jim oběma zrovna vařil večeři nahoře v kuchyni. Možná, kdyby se zmínil při ní? Protilék bude dnes večer bezpochyby hotov, a čím dřív to vyřeší, tím lépe. Pro ně oba, pro všechny.

Dveře od sklepa se otevřely a dolů po schodišti pronikl dovnitř pruh žlutého světla. „Večeře je hotová, nechceš už skončit?" opřel se Harry ramenem o futra a založil si ruce na prsou. Dnes totiž Draco strávil dole více času než jindy, což se mu moc nezamlouvalo. Chtěl ho už mít nahoře a možná se pomazlit u televize na gauči.

„Neměl bych to tu nechávat bez dozoru," zastřeným hlasem, jak myšlenkami stále bloudil někde jinde, odvětil Draco. Popravdě jej ani vidina večeře příliš nelákala.