Potion Secret | Drarry (CZ) ✓

37. kapitola

Menší místnost s manželskou postelí uprostřed osvětlovalo jen stále slábnoucí ranní slunce. Pootevřeným oknem se dovnitř dostával svěží vánek, který lehce nadzvedával bílé okrasné závěsy a následně se dostával i ke smyslům černovlasého může v posteli.

Harry čerstvý vzduch jen vítal, protože mu pomáhal v přemýšlení, díky kterému ležel už dobrých patnáct minut v posteli po té, co Draco odešel. Šel jim připravit snídani nic netušící, s čím se bystrozor ve své mysli pere.

Ústa černovlasého opustil tichý povzdech. Stále měl pocit, že se Zmijozelovi dostatečně neomluvil za to, jak se choval. Draco mu sice mohl říci, že mu odpustil, ale svědomí Harryho stále hryzalo. Přece jenom, to jak mluvil o jeho otci... Tady by měla jít všechna nenávist stranou. Ať už neměl Luciuse rád sebevíc, byl to Dracův otec a Draco momentálně muž, kterého miloval a se kterým by chtěl zůstat. A už jen z toho Harry pochopil, že by měl s Luciusem své vztahy urovnat. Už jenom kvůli Dracovi. Jenže tak rychle to zase nešlo.

Lucius byl v Azkabanu a jediné, co pro něho mohl udělat, jediné, co mohl udělat pro Draca, bylo zajistit, že Malfoy starší nedostane mozkomorův polibek a ani se nedostane na svobodu. Tím, že bude působit jako jeho obhájce coby vyškolený bystrozor.

Do toho se Harrymu extrémně nechtělo, ale byl si vědom, že když to udělá, Dracův vděčný výraz za to bude stát. Ať se Zmijozel totiž snažil tvářit statečně, tak na něm bystrozor poznal, že se trápí. Tím, že neví, jak celé otcovo přelíčení dopadne.

A Nebelvír nechtěl, aby se blonďák trápil. A už vůbec ne jeho vinou, která stále visela ve vzduchu, když odmítl poprvé Luciuse obhajovat. Proto byl nucen svůj názor přehodnotit. I když ho to stálo velké úsilí, ale rozhodl se. Chtěl šťastného Draca a toho docílí i tímto způsobem, to si byl jistý.

Pomalu se proto vydal z ložnice ven, aby našel blonďáka stát u linky v kuchyni s připravenou snídaní. Před ním stály dva zatím prázdné hrnečky a místnosti se rozléhal zvuk vařící se vody.

„Hezky to tu voní, co jsi nakonec připravil?" usmál se na Dracova záda, než se blonďák otočil a obdařil ho též širokým úsměvem.

„Palačinky," oznámil mu Zmijozel a hlavou pokynul ke stolu, který se momentálně nacházel v obležení několika marmelád, džemů, ale i medu a čerstvého ovoce - a to především toho lesního. Hotové palačinky byly navršeny na talíři stojícím uprostřed stolu a u dvou míst naproti sobě bylo prostřeno k jídlu. Stačilo, aby Draco zalil jejich ranní kávu a mohli se oba posadit ke snídani. „Můžeš si jít sednout, hned přijdu."

„Dobře," podrbal se Harry v už tak rozčepýřených vlasech a jen v boxerkách a tričku se posadil ke stolu.

Netrvalo dlouho a Draco se objevil u něj i se dvěma kouřícími hrníčky v rukách. Jeden z nich postavil před Harryho na stůl a druhý umístil ke svému talíři. Poté se též usadil a usmál se. „Tak si nechej chutnat," popřál bystrozorovi dobrou chuť.

„Jo, dobrou chuť," nandal si Harry palačinku na talíř a poté se natáhl po jahodové marmeládě. Otevřel skleničku a začal si ještě vlažnou palačinku mazat sladkou pochutinou.

Draco sám se natáhl po medu a poté po kouscích ovoce. Nakonec palačinku pečlivě přeložil a potřebně smotal, aby ji mohl jíst příborem. Nemohl si nevšimnout, jak jej při tom Harry pozoruje. Spojil s ním svůj pohled přikrášlený o milý úsměv, avšak k jeho překvapení mu jej bystrozor oplatil neurčitým poloušklíbnutím. „Nechutná ti to?" zeptal se s mírnými obavami, netušící, co je příčinou Harryho podivného chování.