Potion Secret | Drarry (CZ) ✓

15. kapitola

Draco natočil hlavu na bok, aby před Benovým zrakem skryl další zívnutí. Dnešní noc se podobala té včerejší. Nemohl spát a většinu noci spíše probděl. Byl si jist, že ani teď by se mu nepodařilo usnout, přestože byl ukrutně unavený. Tělo měl celé rozlámané od toho, jak se celou noc převaloval v posteli, a když dnes ráno vstal, přímo se zhrozil svého odrazu v zrcadle. Pod očima se mu skvěly obrovské tmavé kruhy a celkově vypadal, jako by nespal celý týden, nikoliv jen dvě noci.

Byl si vědom, z čeho jeho problémy pramení, ale byl odhodlaný svůj pokus dotáhnout do konce. Ničil se a věděl to, ovšem jeho důvody byly natolik závažné, že nemohl ve své práci ustat. Ovšem nehodlal se přepínat. Slíbil si, že nebude své zdraví riskovat, a že s touto přísadou, která mu kradla spánek, nebude manipulovat déle, než bude opravdu nezbytně nutné a pro to, aby viděl, zdali se mu lektvar podařil, potřeboval tři dny. Tudíž ještě dnešek a vše by se mohlo vrátit do starých kolejí. Tedy, jeho spánek by se tam mohl vrátit, ostatní věci zůstanou stejné.

Zrovna stál nad inkriminovaným kotlíkem a snažil se v jeho blízkosti moc nedýchat. Výpary se sice po chvilce rozptylovaly a přestávaly být nebezpečné, ale díky tomu, že byl nucen stát přímo nad bublající směsí, se jim nevyhnul. A ochranná atmosféra také nepřicházela v úvahu, pokud byl v tu chvíli nucen s lektvarem manipulovat. Trpělivě směs míchal a plně soustředěn na své počínání si ani nevšiml Bena, kterak na něj přesunul pozornost a podmračeně sledoval, jak se Draco věnuje přesně tomu podezřelému kotlíku, z nějž včera odebral vzorek k analýze.

Jakmile Draco dokončil míchání, od kotlíku ustoupil a přešel ke svému pracovnímu stolu, kde se pustil do drcení potřebných přísad, které bude třeba do lektvaru dosypat. Pečlivě při své činnosti sledoval hodiny, jež stály na stole jen kousek od prázdné vázy. Nesměl překročit stanovenou dobu, jinak by se lektvar zase mohl vymknout z kontroly. Už si ani nebyl jistý, kolikátou jeho verzi vyrábí.

Po uplynutí správného času rozdrcenou směs přihodil k ostatním do kotlíku a znovu se pustil do míchání. Když byl hotov, znaveně se zády opřel o hranu desky své stolu a bezděky pohledem sjel na vázu. Dnes žádná květina nepřišla a on by lhal, kdyby tvrdil, že jej to nezamrzelo. V obou předchozích případech pro něj květy znamenaly něco výjimečného. Když je našel, zažíval kouzelný okamžik, který jej ve svém důsledku zahřál u srdce. Dnes byl o tento pocit ochuzen a zklamán z toho, že se ranní přivítání v podobě malého květinového dárečku nekonalo. Avšak snažil se uklidňovat tím, že kdyby podobná překvapení přicházela každý den, jen by jej zbytečně rozmazlovala. Asi je to takhle lepší. Přesto se však neubránil hlodavým myšlenkám, zdali třeba neudělal něco, čím si odesílatele (Pottera?) rozhádal, aniž by si to uvědomoval.

Benovy oči sledovaly druhého blonďáka i nadále, ovšem tentokráte se v nich namísto nesouhlasu zračilo jakési zaujetí. Nemohl si nevšimnout Dracova zklamání. Kdyby to věděl Harry, jistě by byl rád za další znamení, že jeho snaha nevychází vniveč. Ale ani Ben sám přesně nevěděl, proč Dracovi dnes žádné květiny nedoručil. Tušil, že to souvisí s jejich včerejším rozhovorem, ale pravý důvod věděl jen Harry sám.

Oba blonďaté muže vyrušilo hlasité klepnutí masivních dveří, jak zapadly do zámku. Ani Draco, ani Ben neslyšeli, že by je někdo otevíral, avšak nyní byl něčí příchod nepřehlédnutelný. Když Draco zvedl svůj zrak, stejně jako Ben spatřil v místnosti stát známého černovlasého muže - Harryho Pottera. A jeho výraz nevěstil nic dobrého.

„Můžeš nás nechat chvíli o samotě, Bene?" mračil se Harry na krátkovlasého blonďáka, zatímco ale mluvil na toho s culíkem. Nemohl si totiž nevšimnout, jak moc strhaný výraz zdobí Dracovu tvář. Pokračoval by tímto tempem dále, hrozilo by mu celkové selhání organismu vlivem nedostatku spánku a to nemusel být ani vystudovaný léčitel, aby to poznal.