Potion Secret | Drarry (CZ) ✓

19. kapitola

Draco se s tichým výdechem posadil na již známý gauč v Harryho obývacím pokoji a lehce se zavrtěl, aby našel tu nejpohodlnější pozici. Avšak ani v ní se nakonec necítil nikterak uvolněně. Žaludek se mu svíral a celkově blonďák vypadal velice nejistě. Nevěděl, co od jeho rozhovoru s bystrozorem očekávat. Harryho prvotní reakce nebyla úplně nejlepší, a i když vše vypadalo, že svůj názor a postoj přehodnotil, stále si nemohl být ničím jistý.

Zatímco černovlasý stál v kuchyňské části pokoje a rozléval do sklenic pití, Dracovy oči se těkavě rozhlížely po místnosti. Musel uznat, že se mu její moderní vybavení a vůbec styl zařízení Harryho domu líbil. Nikdy by Pottera netipoval na někoho, kdo bude mít takto dobrý vkus, ale očividně jej v tomto podcenil. Vše vypadalo neuvěřitelně pěkně.

Odstín barvy, jíž byly vymalovány zdi, v člověku navozoval příjemný pocit klidu, nábytek do místnosti perfektně seděl a kombinace zvolených materiálů místnosti dodávala ten pravý šmrnc. Nejspíše i díky tomu, jak na něj prostředí působilo, se bývalý Zmijozel začal postupně uvolňovat a uklidňovat. Jako by mu něco říkalo, že s takovouto atmosférou k ničemu špatnému dojít nemůže.

Dvě sklenice s pomerančovým džusem tiše dopadly na stůl. Harry si zvědavě přeměřil Dracův výraz, než se posadil naproti němu a povytáhl obočí, když si na sedačku vedle blonďáka opatrně vyskočil bílý kocour, který na vetřelce široce hleděl svýma modrýma očima. Docela byl zvědavý, jak bude jeho mazlíček na Draca reagovat, protože cizí lidi v lásce neměl. Ani Hermionu nemusel a to bylo co říct.

Blonďákův pohled spočinul na chlupatém stvoření, díky kterému zněžněl. „Nevěděl jsem, že máš kočku," pousmál se Draco a sotva očima střelil k Harrymu, natáhl ruku, aby se tvorečka dotkl a pohladil jej po bílé srsti. Avšak jeho dobré úmysly se setkaly s negativní odezvou. Zvíře na něj podrážděně zasyčelo, a Draco tak instinktivně škubl rukou pryč. Jeho výraz náhle sklesl a něhu v očích nahradilo zklamání.

Harry se tiše kroutíc hlavou rozesmál. „Moc hezky si nás nepředstavil, Snížku," natáhl se, aby kocoura přendal na svou stranu pohovky ve tvaru u. Smířlivě ho pohladil po hřbetě a pousmál se, když mu odměnou bylo tiché spokojené předení. Vybíravec!

Bystrozor zvedl pohled k blonďákovi. „Neber si to osobně, je takový na všechny. Snese jen Bena a Hermionu, ale ani od nich se nenechá pohladit. Jen trpí jejich přítomnost," usmál se na uklidněnou.

Dracovy koutky se zdvihly do drobného úsměvu. „Dobrý vědět," utrousil a pobaveně se zahleděl do Potterových očí. A možná, ale opravdu jen možná, do nich zíral o něco déle, než bylo nutné. Nakonec sám nad sebou potřásl hlavou a tiše se svému chování uchechtnul.

Harry nechal Snížka, aby mu vylezl na stehna a schoulil se tam. Potřásl nad ním hlavou. „No, je hold trošku vybíravý. Pan kocour," pokrčil s úsměvem rameny myslíc si, že Draco se též směje kvůli kocourovi.

Poté ale trochu zvážněl. „Jsme tu ale kvůli něčemu jinému..."

„To ano," přitakal blonďák s tváří bez emocí. „Já... jsem vážně rád, že ses rozhodl nechat si to pro sebe. Jen moc nevím, co očekávat od dnešního večera," přiznal po pravdě.

Černovlasý cukl koutkem. „Nehodlám tě v tom nechat, ale ani podporovat. Chci ti pomoct to celé ukončit, takže mi budeš muset říct všechno, co o tom tvým známým víš. Jako třeba, kde je teď?" napil se Harry džusu opatrně, aby nijak nezmáčkl Snížka.

„Nejsem si úplně jistý," připustil Draco. Tichý vděk v jeho očích nešlo přehlédnout. „Snad ve Švýcarsku? Anglii se od války vyhýbá, a jestli jsem ho dobře pochopil, v posledních měsících, když už se tu octl, bylo to vždycky jen kvůli mně a lektvaru," uvažoval nahlas, zatímco se snažil bojovat se svou vnitřní nejistotou. Mluvil tu s Potterem o jednom ze svých největších tajemství, aby získal jeho pomoc. Bylo to... zvláštní.