Potion Secret | Drarry (CZ) ✓

36. kapitola

„Díky," zamumlal s lehkou červení ve tvářích Draco, když mu Harry přidržel otevřené dveře, aby mohl i s kyticí růží ve své náruči projít dovnitř panelového domu, kde bydlel. Nakonec se rozhodl nic neodkládat a vyhovět bystrozorovu přání již dnes - bral jej k sobě do bytu. Nejspíš již bylo na čase. A Harryho nadšení pro věc, když mu tuto novinku oznámil, bylo více než ohromné.

Bystrozor jen s úsměvem přikývl. „V jakém patře bydlíš?" zeptal se poté, aby věděl, jestli budou muset použít výtah nebo to zvládnou po schodech.

„V šestém," oznámil mu Draco, a jako by mu četl myšlenky, automaticky zamířil za roh, kde stiskl tlačítko na přivolání výtahu, který se podle světelného ukazatele nad vstupem právě nacházel ve čtvrtém podlaží.

„Proč vlastně bydlíš v bytě...?" zeptal se Harry zvědavě, když se rozhlížel okolo sebe. Bíle vymalovaná chodba nebyla nic moc, ale byla čistá a jistě bílená před nedávnem. Zajímalo ho, proč se Draco uchýlil zrovna sem, když měl jistě finance dokonce i na vilu. Byl uznávaným lektvaristou, takže musel hodně vydělávat.

„Je to... zkrátka mi stačí," vydechl blonďák nakonec po menším zaražení. „Nic většího bych nevyužil. Bydlím sám a většinu času stejně trávím v práci. Domů se kolikrát chodím jen prospat, nic víc," pokrčil rameny.

Zlomek sekundy poté dorazil výtah do přízemí, kde stáli. Když se dveře otevřely, nechal jej Harry projít dovnitř i s kyticemi jako prvního.

„I tak bych si radši pořídil malý baráček než byt. Nevím, asi mám prostě jen odpor k bytovým domům. Pokud si ho nezačaruješ, slyšíš přes stěnu každé sousedovo slovo," pokrčil bystrozor rameny a ve výtahu stiskl číslo šest.

Kabina se pomalu dala do pohybu.

„Asi jsem zatoužil bydlet v něčem menším," zamyšleně zamumlal Draco a upřel svůj zrak na kytici růží ve své náruči. „Na Manoru byla vždy spousta volných pokojů - moc prostoru na to, kolik lidí se tam zdržovalo. Působilo to na mě pokaždé zbytečně pustě. Když jsem se vrátil domů z přelidněných Bradavic a najednou jsem se mohl potulovat panstvím a celý den na nikoho nenarazit... nejspíš mě to omrzelo."

„To chápu," pousmál se Harry a otevřel dveře od výtahu, aby mohl Draco projít ven na chodbu.

Blonďák mu věnoval upřímný úsměv. Rukou vklouzl do kapsy svého kabátu a našel v ní klíče. „Je to tady ten byt hned napravo," oznámil Harrymu a přešel k příslušným dveřím. „Snad se ti u mě bude líbit," zadoufal, když odemykal.

Harry se zasmál. „Něco mi říká, že máme podobný vkus."

„To ano, hodně podobný. I to je nejspíš důvod, proč se mi u tebe tolik líbí," pobaveně prohodil Draco, když vstupoval do bytu.

Senzor, který zaznamenal jeho pohyb, automaticky rozsvítil světlo na chodbě. „Tak pojď dál," usmál se blonďák s pohledem upřeným přes rameno na Harryho.

Bystrozor vešel dovnitř a nasál nosem příjemnou vůni, která se jistě vznášela celým bytem.

„Hezky to tu voní. Připomíná mi to mudlovské vonné svíčky," prohodil Harry, spořádaně si zul boty a následně přispěchal na pomoc Dracovi s jeho kabátem. Až poté si začal svlékat ten svůj.

„To je možné, nějaké mám na stole obýváku," mykl Zmijozel rameny. S jemným úsměvem na rtech se otočil na bystrozora a tiše mu poděkoval. S kyticí růží v rukou počkal, než se vysvlékne i on. Jakmile byli oba hotovi, kývnutím mu naznačil, že se má vydat za ním dál do bytu.