Potion Secret | Drarry (CZ) ✓

10. kapitola

Harry směřoval své kroky s naprostou jistotou. Věděl totiž moc dobře, kam toho parchanta zavřeli, ačkoliv proti tomu Hermiona bojovala svými nejlepšími argumenty, léčitel toho parchanta převoz do Azkabanu nepovolil. A minimálně ho nepovolí, dokud nezjistí, že se s pacientovým okem opravdu nedá už nic dělat. Na Hermionino naléhání Rodrigueze zavřeli alespoň na psychiatrické oddělení u Munga, kde v případě nouze mohou použít pásy na posteli, aby agresivní jedince zajistili a oni neměli šanci ublížit dalším pacientům.

Nechápal, kde se v léčiteli bralo tolik soucitu, aby si tady Rodrigueze nechal. On sám by ho už dávno nechal vyvést za to, co provedl. A proto byl teď tady. Když nikdo Rodrigueze nechtěl potrestat, postará se o to sám.

Pod neviditelným pláštěm, který mu byl ve školských letech velkým pomocníkem, se pohyboval naprosto tiše a hlavně neviděný. Vytáhl ho po více jak pěti letech, ale jeho starý dobrý přítel byl stále stejný a stále stejně dobře sloužil.

Harry s kamennou tváří došel k bílým dveřím a jednoduchým alohomora si tiše a beze svědků odemkl. Než vešel dovnitř, zkontroloval obě strany chodby - byla prázdná. Na psychiatrii se nikdy nikdo moc nepohyboval, což teď jen hrálo v Harryho prospěch.

Tiše za sebou zavřel a pobaveně hleděl na nechápavý Rodriguzeův pohled stočený ke dveřím, kterými podle jeho zdravého oka nikdo nevešel. Bystrozor ještě chvíli počkal, než bývalý Malfoyův kolega opět skloní zrak k novinám, které si musel držet jen pár centimetrů od obličeje, aby zvládl písmena přečíst. Až poté ze sebe plášť stáhl a díky Gabrielovi otočenému zády ho klidně složil a odložil na malý stoleček.

Následně si klidně stoupl a založil ruce na prsou. „Ehm," rozhodl se na sebe lehce upozornit.

Gabriel sebou trhl a se zašustěním odložil noviny. Prudce se na lůžku otočil směrem, odkud uslyšel důrazné zakašlání. Když svým zdravým okem zaregistroval bolestně známého muže, jak stojí jen kousek od něj a s podmračením na něj zírá, lehce ho střáslo z tak nepěkného pohledu. Nenechal se však na dlouho zaskočit. „Co tu chceš?" obořil se na černovlasého a posadil se.

„Co myslíš, že tady asi chci," povytáhl obočí zcela bez výrazu. Nehodlal si s ním povídat. To v žádném případě.

„Očekával bych omluvu za to, jak jsi mi rozrazil hlavu, ale když tak na tebe koukám, nepřijde mi, že bys to měl v plánu," ušklíbl se Gabriel sebevědomě.

Bystrozor přimhouřil oči. „Tak to ti nepřijde správně," zavrčel a pomalu se rozešel k černovlasému blíž.

„Co to děláš?" lehce znejistěl Gabriel, když se nad ním Harry hrozivě tyčil. Snad ještě nikdy neviděl nikoho, kdo by vypadal jako učiněný bůh pomsty lépe, než Potter právě nyní.

„Něco, co jsem měl udělat hned ten den, co jsem ti praštil hlavou o zeď..." nechal chvíli ticha, aby to Gabrielovi došlo a přesně ve chvíli, kdy se mu zorničky rozšířily, se natáhl, levačkou ho chytil za lem trika na prsou a pravačkou uštědřil bolestivou ránu pěstí jeho čelisti. Následně ho prudce vytáhl na nohy a praštil s jeho tělem zády o zeď, až muž zalapal po dechu. „Jsem sice kouzelník, ale myslím, že spory se lépe řeší po mudlovsku, nemyslíš?!" znovu se napřáhl a vrazil pěstí do druhé strany dolní čelisti.

Gabriel bolestí zaskučel jako raněné zvíře a pokusil se černovlasému muži nějakou tu ránu zasadit také. Ovšem s tak špatným zrakem, jaký jej po výbuchu trápil, to nebylo nic snadného. Zatím se mu podařilo Harryho zasáhnout jen jednou, a to ještě natolik slabě, že to ani pořádně nestálo za řeč. Avšak on sám schytával jednu ránu za druhou.