Potion Secret | Drarry (CZ) ✓

24. kapitola

V pátek večer byl Draco jako na trní, čehož si Ben nemohl nevšimnout. Také mu neušlo to, jak v průběhu odpoledne blonďák neustále kontroloval hodiny, a když mu nakonec oznámil, že dnes odchází z práce dřív, už se Ben neudržel a musel se ho zeptat, kam tolik spěchá. Kloudné odpovědi se však nedočkal. Draco se jen urychleně oblékl a vypadl z práce, aby měl čas si skočit domů a převléct se. Na jeho oblečení z práce sice nebylo nic špatného, ale vědomí, že jej měl celý den na sobě, nebylo nijak příjemné.

Když se dopoledne vrátil od Hermiony do práce, čekala na něj již tradičně květina se vzkazem. Ovšem nebylo to vše, co od Harryho během dopoledne dostal. Krátce před obědem mu jeden z poslíčků donesl dopis, ve kterém jej bystrozor žádal o to, zdali by večer v daný čas nepřišel již k bráně parku, o němž ve středu mluvil. Prosbu doplňovala i adresa, na kterou bude nejlepší se přemístit, spolu se stručným popisem cesty, jak se z ní k parku jednoduše a rychle dostat. Jakmile se pak večer blížila smluvená doba, nelenil a daných instrukcí se do posledního písmene držel. Díky své natěšenosti nakonec stál u brány o dobrých deset minut dříve, než měl, a tak nebylo divu, že zde Harry ještě nebyl. Netrpělivě poklepával nohou o zem, když na něj čekal. Bylo zvláštní, jak moc se bystrozora nemohl dočkat.

Černovlasý se na místo, které sám určil, dostavil přesně v půl deváté. S květinou ukrytou za zády pomalu přicházel k mohutné bráně parku osvětlené svitem pouličních lamp a nemohl jinak, než se usmát prozatím jen na Dracova záda, když muže spatřil. Blonďák byl již z dálky viditelně netrpělivý, čemuž se nedivil, protože on sám už se večera nemohl dočkat.

Klidným krokem došel až k němu. „Ahoj," ozval se tiše a za zády pevněji sevřel prsty pravé ruky kolem stonku s pár trny, které květině zanechal pro její kouzlo.

Draco se s mírným škubnutím otočil za známým hlasem. „Ahoj," mile se na černovlasého pousmál a silou vůle přitom potlačoval svou nervozitu do pozadí. Docela se mu to i dařilo, jelikož měl pocit, jako by se mu nejistota z celého těla sběhla dohromady a usídlila se na jediném místě - v žaludku.

Bystrozor přejel po blonďákově postavě pomalu pohledem, načež se pousmál jeho nervozitě a rozhodl se udělat ten osudný krok vpřed. „Sluší ti to," vyřkl tiše a rukou v ortéze vytáhl zpoza zad světlounce růžovou růži. „Pro tebe."

Blonďák se nejprve polichoceně zaculil, než se jeho oči překvapením rozšířily, když spatřil květinu, kterou mu Harry podával. Následně však překvapení ustoupilo a nahradilo jej potěšení spolu s něžností. Díky svitu pouličních lamp si mohl prohlédnout i nádherný světle růžový odstín. S upřímným jemným úsměvem si růži od Harryho převzal. „Děkuju," zamumlal vděčně, když k ní přičichl a ucítil tak překrásnou a omamnou vůni.

Černovlasý s potěšením sledoval naprosto totožnou reakci s těmi, které mu barvitě popisoval Ben. A stálo to za to. Tak jako byl Draco uchvácený růží, Harry byl uchvácený jím. „Pro tenhle úsměv budu nosit květiny klidně každý den..."

Draco pozvedl koutky pobavením. „Kdybys mi je nenechával jen ležet na stole a aspoň někdy je donesl osobně, mohl si jich vidět už víc," uculil se blonďák. Jeho slova nebyla výtkou, nýbrž jen hravým konstatováním.

Harry náhle lehce zrozpačitěl. „To je asi pravda," zamumlal a zalétl pohledem ke svým botám.

„No tak," zasmál se tiše Draco. „Jsem rád, že jsi mi je dával," upřímně se usmál. „Vždy mi to zlepšilo náladu."

„Jo, já vím," zvedl Harry pohled. „Asi jsem se prostě jen přirozeně bál, že mě pošleš do háje. Není to zas tak dlouho, co jsme se na poradách provokovali jako malý děti," lehce cukl rameny s jemným úsměvem.