Potion Secret | Drarry (CZ) ✓

38. kapitola

„Bylo vážně vtipný u toho Bena pozorovat," zasmál se Draco a pobaveně zakroutil hlavou, když mu před očima znovu proběhl konec celé příhody z dnešního odpoledne. Kráčel ruku v ruce s Harrym po parku, kde společně strávili první rande, a snažil se svou zábavnou historkou z laboratoří pozvednout černovlasému náladu, jež mu očividně scházela. Avšak ani nyní nebyla bystrozorova reakce taková, jakou ji očekával. Harry jako by jej ani neposlouchal a pokud, tak jen na půl ucha. Blonďák pochyboval, že by mu byl schopný aspoň v útržcích povědět něco o tom, co mu tu celou dobu vykládal.

S povzdechem zůstal stát na místě, zatímco Harry vypadal, že by se ve své snové chůzi ani nezastavil, kdyby jej díky jejich propleteným prstům nezabrzdila Dracova ruka. „Co se děje, Harry?" otázal se jej se starostí v hlase bývalý Zmijozel, zatímco byl sám obdarováván nechápavým pohledem.

Bystrozor překvapeně zamrkal. „Co tím myslíš?" snažil se usmát, ale hádal, že z toho vyšel jen prapodivný úšklebek. Celý den přemýšlel jen a jen o Luciusovi a díky tomu ho nějak nedokázal ze své mysli vytěsnit.

„Vůbec mě neposloucháš," posteskl si Draco. „Pořád jen nad něčím přemýšlíš, vidím to na tobě," dodal rychle, když si všiml, jak se bystrozor nadechuje k protestu. „Co se stalo?" šeptl se zrakem upřeným do Harryho tváře. Aniž by pohled přerušil, natáhl se i po Nebelvírově druhé ruce a láskyplně ji chytil do své.

Bystrozor ten pohled ale nedokázal snést, a tak jím uhnul k jejich spojeným rukám. „Byl jsem za Pastorkem..."

„Kvůli tomu, o čem jsi mi říkal ráno?" naklonil Draco hlavu na stranu, aby mohl - když už nic jiného - pohlédnout na Harryho sklopené oči.

Nebelvír nejdříve mlčky pokýval hlavou. „Jo."

„A co říkal?" nejistě se optal blonďák. „Nesouhlasí, že?" posmutněle ohrnul ret.

„Souhlasí," potřásl Harry hlavou. „Jen je v tom celém pár háčků," zadíval se krátce do Dracových očí. Nevěděl, jak mu nějak citlivěji říci o Tacet.

„Háčků? Jakých háčků?" nechápavě svraštil Zmijozel obočí.

Bystrozor na chvíli jen mlčel a přemýšlel, než se rozhodl promluvit. „Ten první je, že Lucius má jen dvě možnosti. Buď se dostane na svobodu úplně anebo... zemře," stiskl více ve svých dlaních ty blonďákovy.

„Tomu asi... nerozumím," váhavě a se značným tápáním pronesl Draco, „vždyť... přece... musí jít zařídit, aby se vrátil do Azkabanu, ne? Pastorek nemůže nabízet jen ta krajní řešení, to nejde," zběsile pokroutil hlavou.

„Nenabízí. Je tu i ta možnost, že se vrátí do Azkabanu," rychle ale pokračoval, když viděl, jak se Draco nadechuje, „ale bude to znamenat to samé, co polibek. Lucius v Azkabanu prostě zemře, pokud se tam vrátí, Draco. Kingsley... Zatraceně! Kingsley se do něčeho namočil, takže zařídí, že tvůj otec zemře. To ale není zdaleka všechno..." povzdechl si. „Lucius by v Azkabanu měl zemřít díky lektvaru, který ty tak pracně vyvíjíš v laboratoři pro ministerstvo. Tacet se stane pro tvého otce vrahem, pokud ho pošleš zpátky, Draco."

Emoce se po čas Harryho slov ve Zmijozelově tváři střídaly tak dlouho, dokud zcela nevyprchaly a nezůstalo jen hluboké zaražení. S podivnou prázdnotou v očích na bystrozora hleděl, dokud se jeho racionální stránka nerozhodla považovat Nebelvírova zvrácená slova za hodně špatný vtip. Uchechtnul se a za stálého kroucení hlavou vyvléknul své ruce z dlaní druhého muže. „To není vtipný, Harry," vydechl s menším dotčením patrným v hlase.

Stalo se vlastně přesně to, co Nebelvír očekával. Draco mu nevěřil a on mu to neměl nijak za zlé. I přesto znovu vzal ze své vlastní iniciativy blonďákovy ruce do svých a pohladil jeho pravý hřbet svým palcem na uklidnění. Neusmíval se.