Potion Secret | Drarry (CZ) ✓

29. kapitola

„Podáš mi ten nůž, prosím?" obrátil se blonďák na černovlasého, když si otřel mokré ruce do utěrky ležící na kuchyňské lince, a hlavou pohodil k ostrému nástroji ležícímu jen kousek od místa, kde stál jeho přítel. Dnes nastal ten den, kdy Draco plnil svůj slib, jenž Harrymu před několika dny dal, a pustil se s ním do vaření. Zatímco bystrozor se ujal práce na masu, bývalému Zmijozelovi bylo přiděleno omývání zeleniny a nyní na něj čekalo její následné krájení.

„Děkuju," uculil se, když mu Harry potřebný nůž podal a naklonil se, aby mohl vtisknout drobný vděčný polibek na bystrozorovy rty.

„Není za co," pokroutil Harry hlavou s tichým smíchem, zatímco se sám vrátil ke své práci, kdy po očku Draca neustále sledoval. „Je vidět, že nůž v ruce nedržíš poprvé," podotkl se spokojeným úsměvem, že se nemusí bát o Dracovy prsty. To by ho potom hlídal mnohem pečlivěji.

Blonďák se jeho slovům uchechtnul. „Používám ho dnes a denně v práci, Harry," pronesl pobaveně a znovu se pustil do krájení.

„Já vím, proto jsem taky klidnější, když ho máš v ruce. Vím, že si jím prsty neuřízneš," vysvětlil s úsměvem černovlasý.

„Za to já tu jistotou nemám. Když si vzpomenu, jak to dopadalo s nožem u tebe při lektvarech, mám chuť nechat zeleninu zeleninou a jít to udělat sám," mrkl na něj blonďák. „Může mě uklidňovat jenom to, že tady nejsme u Snapea na hodině a ty vypadáš, že sis z vaření udělal koníček," tiše se zasmál.

„Hele!" zasmál se i Harry, načež odložil svůj vlastní nůž a přešel za blonďáka, aby zkontroloval jeho vlastní práci. Objal ho pažemi kolem pasu. „Koukám, že ty kostičky děláš od milimetru na milimetr přesné? Tady ale nevaříš lektvar," natiskl se na Dracova záda.

„Síla zvyku," mykl blonďák rameny a natočil tvář na stranu ve snaze přimět Harryho, aby mu věnoval aspoň drobné políbení.

„Alespoň to bude vypadat esteticky pěkně," kousl se bystrozor do rtu. Poté vyslyšel Dracovu mlčenlivou prosbu a políbil blonďáka na rty. „No, teď zapni teplo pod pánvičkou a zeleninu dej na ni, ať se orestuje a pustí nějakou šťávu. Tu potom ještě dochutíme."

„Dobře," přitakal Draco a usmál se. Poté vyplnil Harryho příkaz, když nakrájené kousky zeleniny opatrně nasypal do pánvičky, pod níž předtím zapnul ploténku.

„Super, jde ti to," pochválil blonďáka. „Vařečkou to promíchávej, ať to nespálíš. Já zatím dám do trouby maso," sám se odtáhl, aby učinil tak, jak řekl a ochucené maso v zapékací míse umístil do předehřáté trouby. Poté se vrátil k Dracovi a nakoukl mu přes rameno.

„Tak co na to říkáš?" prohodil vesele a nemohl jinak, než se zasmát, když uviděl Harryho, jak se snaží napodobit pravý znalecký výraz.

„Ujde to," zašklebil se lehce Harry, aby srazil Dracovi hřebínek a políbil ho na odhalený krk.

„Nech si toho, jo?" zašklebil se blonďák a lehce se ošil, když na svém krku ucítil Harryho rty. Vzápětí se však tiše zasmál, jelikož si díky tomu vzpomenul na docela vtipnou situaci z předešlého dne v práci. „Víš, že jsem si ani nevšiml toho cucfleku, cos mi posledně udělal?" pobaveně se na Harryho otočil. „Upozornil mě na něj až Ben v práci," kousl se do rtu, aby udržel smích, když si znovu vybavil svoji tehdejší reakci.

Harry se rozesmál. „Ale! Copak ty se nedíváš na sebe ráno do zrcadla, že sis mého dárku nevšiml?" pohladil blonďákovy boky. „Hádám, že Ben z toho měl druhé Vánoce. Jak si reagoval ty?" zvědavě povytáhl obočí.