Potion Secret | Drarry (CZ) ✓

21. kapitola

„Opatrně," zamumlal starostlivě Draco a následně se kousl do spodního rtu. S obavami sledoval Harryho, jak si vysvléká kabát a všelijak se snaží zamaskovat zvětšující se bolest ve svém zápěstí. Jeho tiché sykání však nemohlo blonďákovi ujít. Draco pro jistotu uchopil látku Harryho svrchníku a při sundávání černovlasému pomohl.

Upřímně doufal, že se bystrozorovi nic vážného nestalo. V takovém případě by si neodpustil, že jej do celé záležitosti zatáhl. I když... kdo mohl tušit, co je v domě bude čekat? Sám si doposud není jistý tím, že ví, proč dům vybouchl. Harry přece tvrdil, že v budově žádné stopy po magii necítí, a potom najednou... stejně vše okolo explodovalo. Nepochyboval o tom, že kdyby tam šel bez něj, sám, nebezpečí by si nevšiml a teď už by byl mrtvý. Vlastně Potterovi vděčil za svůj život, už zase.

„Díky," zamumlal Harry tiše, zatímco se snažil ignorovat bolestivé pulzování. Bylo to ale nemožné. Zápěstí mu otékalo čím dál více a začínalo hrát krásnou fialovou barvou. I přesto se ale snažil dělat, že se nic neděje, už jenom kvůli ztrápenému výrazu v Dracově tváři.

Pomalu se na blonďáka otočil a změřil si ho pohledem. Vypadal úplně stejně jako on sám. Špinavý, mokrý, oblečení potrhané. „Támhle je koupelna, tak se můžeš jít dát trochu dohromady. Půjčím ti něco na sebe," kývnul hlavou ke dveřím po jejich pravici a pokroucením hlavou zarazil Dracovy protesty, ke kterým se blonďák jistě nadechoval. „Jdi, neumírám. Potom se mi na tu ruku podíváš."

S výrazem hlásajícím čirý nesouhlas pokroutil blonďák hlavou, ale pohled, kterým jej Harry propaloval, jej nakonec přesvědčil. Obrátil se a vydal se směrem, kterým černovlasý muž ukazoval.

Když otevřel dveře od koupelny, rty se mu samy zvlnily do jemného úsměvu. Stejně jako v celém zbytku domu, který se mu poštěstilo vidět, se mu i zde líbil styl, v jakém byla místnost zařízená. Tiše za sebou zavřel a přešel k umyvadlu, nad kterým se nacházelo obrovské zrcadlo. Jakmile spatřil v odraze svou ušpiněnou tvář a pocuchané vlasy, uniklo mu tlumené zaklení. Jak jej při takovéhle vizáži mohl Potter vůbec políbit?

Pomalu ze sebe začal sundávat špinavé oblečení. Kalhoty byly celé zablácené, ale po zběžném očištění a vysušení hůlkou se zdály být jakž takž v pořádku. S kabátem, a jak Draco následně zjistil tak i s tričkem, to bylo podstatně horší. Oba další kousky oblečení nebyly totiž jen špinavé a nasáklé vodou, ale také nenávratně roztrhané a zralé na vyhození. Odhodil je na zem na jednu hromádku a očima přejel po svém odhaleném hrudníku, který svou bledou barvou přílišně kontrastoval se špinavým obličejem a zablácenými rukami.

Pod tekoucí vodou si opláchl nejdříve je a následně se dlaněmi pustil do umývání obličeje a krku. Když se mu zdálo, že se špínou nic víc nezmůže, přelétl očima po skříňkách v koupelně a tu, o které předpokládal, že v ní najde ručníky k utření, otevřel a po zjištění, že se nemýlil, si jeden z pečlivě a úhledně poskládaných kusů látky půjčil. Jakmile se dostatečně usušil, dovolil si půjčit jeden z Harryho hřebenů a pokusil se s ním učesat své rozčepýřené vlasy. Naštěstí pro něj česání nebylo tak marnou prací jako pro Harryho, a když jej dokončil, byl v rámci možností spokojen.

Hromádku oblečení na zemi nechal kouzlem zmizet neznámo kam a s posledním pohledem do zrcadla se vrátil za Harrym do obývacího pokoje. Ruce si instinktivně založil na nahé hrudi a jemným odkašláním černovlasého upozornil na svou přítomnost. „Neměl bys pro mě nějaké to tričko?" zeptal se s drobným uculením a nemohl si nevšimnout, že na něm pohled černovlasého setrval o něco málo déle, než bylo nutné.

Bystrozor už též v čistém domácím oblečení a umytý sebou lehce cukl, jak si uvědomil své nevhodné zírání a uhnul pohledem stranou. „J-jo," zakoktal se lehce a zdravou rukou popadl z pohovky své nebelvírské tričko ještě ze školních let, které mu jako jediné bylo menší. „Tady."