16. kapitola

4.6K 311 44
                                    

Byl páteční večer a blonďatý lektvarista se již těšil domů na klidný víkend, který si dozajista zaslouží. A díky kterému se snad také konečně dosyta vyspí. Musí dohnat ty hodiny spánku, které v týdnu ztratil. Ne, že by mu tento drobný hazard se zdravím k něčemu byl. Maximálně jej ujistil v tom, že i tato cesta není správná a že bude muset hledat jinou cestu k tomu, aby protilék na exedunt vyrobil.

Z laboratoře již tradičně odcházel jako poslední, takže i na něm bylo, aby pečlivě zamkl a kouzlem zabezpečil vstupní dveře do laboratoře a vůbec před svým odchodem, aby prošel všechny kotlíky v místnosti a ujistil se, že jsou všechny procesy v nich pozastaveny nebo aspoň při nejmenším ztlumeny na minimum. Jakmile se ujistil, že je vše tak, jak má být, a že vykonal veškeré kroky, které měl, svižným krokem se vydal chodbou pryč.

Ministerstvo bylo již vylidněné. Pokud někde někoho zahlédl, bylo opravdu co říct. Většina úředníků končí své směny mnohem dříve, než oni v laboratoři. Však také jejich delší pracovní doba je také známkou toho, jak moc Pastorek lpí na včasném vyvinutí smrtícího lektvaru. Dracovy kroky mířící vstříc prázdnému domovu se tiše rozléhaly prázdnými chodbami a halami.

Blonďák byl zvyklý se dostávat domů pomocí letaxu a ke krbům, které tuto variantu ministerským pracovníkům umožňovaly, to byla ze sklepení laboratoře docela dlouhá štreka. Avšak rutinní záležitost, jakou pro Draca projití ministerské budovy představovalo, se dnes lehce zpestřila, když se za blonďákem téměř u konce jeho cesty ozvalo významné důležité zakašlání. To přimělo bývalého Zmijozela, aby se zarazil uprostřed kroku a otočil se. Následný pohled na dobře známého muže mu podmračil tvář.

„Ty?" ohrnul ret. „Co tady chceš?" zeptal se a nevlídně se na svého společníka zakabonil. Nelíbilo se mu, že za ním muž přišel až sem, na ministerstvo, a ve své podstatě nebyl spokojený ani s tím, že jej vůbec vidí. Vždy to pro něj totiž znamenalo jen další špatné zprávy. A o několika posledních měsících to platilo dvojnásob.

Měl tu čest se s tímto člověkem setkat už za války. Kdysi společně dělali pro Voldemortova, v čemž všechny utvrzovalo znamení zla, jež měli oba dva vytetované na levém předloktí. Popravdě, když válka skončila, Draco doufal, že už nikoho z těchto lidí v životě nepotká. Taky se mu dlouhé měsíce jeho přání plnilo, ovšem jen do té doby, než se zrovna tento muž vrátil s docela specifickými požadavky.

Od té chvíle byl Dracův život zase celý naruby, ovšem tentokrát o tom pro změnu nikdo další nevěděl. Jeho smrtijedství kdysi rozebírala všechna kouzelnická média, nyní byla jejich společná interakce zcela tajná a zcela určitě již ne tolik přátelská jako předtím.

Druhý muž napodobil Malfoyův výraz a založil si paže na hrudi. „Moc dobře víš, co chci! Trvá ti to už moc dlouho, na to, že máš být nejlepší ve svém oboru, Malfoyi!" odsekl tmavovlasý a nenápadně se ujistil, že jsou na chodbě jen oni dva a nikdo jiný.

„Nové lektvary ti jen tak nespadnou do klína," mlaskl Draco nesouhlasně a založil si ruce na prsou. „Na to, že o jejich přípravě zhola nic nevíš, si poslední dobou až moc vyskakuješ. Uvědomuješ si vůbec, co po mně chceš?!" popuzeně zvýšil hlas. „Mluvíme tu o protilátce na exedunt!" poslední slovo pronesl významně ztišeným hlasem.

Tmavovlasý se prudce nadechl, načež popuzeně stiskl ruce v pěsti a udělal několik rychlých kroků blíže k blonďákovi. „Já mám spíše pocit, že si vyskakuješ poslední dobou ty sám!" zasyčel. „Ta příprava ti trvá už měsíce. Měsíce, Malfoyi! To je sakra dlouhá doba, nemyslíš?! Nemám už tolik času, takže laskavě začni něco užitečného dělat, nebo se čirou náhodou ministr dozví, jak si na tom byl za války!" upozornil bývalého smrtijeda příkře. Potřeboval ten lék! A potřeboval ho co nejdříve...

Potion Secret | Drarry (CZ) ✓Where stories live. Discover now