Potion Secret | Drarry (CZ) ✓

32. kapitola

Hermiona se ztěžka posadila na gauč a s podmračeným výrazem si Harryho přeměřila pohledem. Takhle naštvaná nebyla už pěkně dlouho. To, že její vztah s Ronem pomalu spěje ke konci, viděla přicházet už dlouho, ale že se vše vyhrotí tak, jako se tomu stalo dnes ráno při snídani, to nejspíše neočekávala. Ještě včera večer byla nadšená, že má manžela po dlouhé době opět na několik dní doma, ale dnes byla akorát navýsost namíchnutá. A někde hluboko uvnitř i nesnesitelně zhrzená.

„Můžeš mi říct, proč jsem se tehdy rozhodla si toho imbecila vzít?" spustila, sotva se její pohled střetl s Harryho očima. Černovlasý muž ji ani nemusel vyzývat k tomu, aby se rozpovídala o tom, co ji za ním přivádí.

Harry překvapeně zamrkal a položil před kamarádku šálek s ovocným čajem, o který ho poprosila. „Protože si ho milovala a on tebe. Tenkrát tě miloval ale víc, než svou práci," posadil se naproti ní.

„Jo, jenže to už je dávno pryč. A taky důvod, proč s ním končím," zabrblala Hermiona naštvaně. „Je tak zaslepený tím svým famfrpálem, že je pro něj kariéra důležitější než rodina, než já!" rozhodila rukama do stran.

Bystrozor si povzdechl. Vlastně na tuhle chvíli čekal, protože Ron byl prostě hlupák a nevážil si toho, co má doma za poklad. „Jak jste k takové konverzaci došli tentokrát?" zeptal se.

„Ehm, no..." ošila se hnědovláska. „V návaznosti na včerejší večer přišla řeč na děti. Když jsem mu řekla, že už je nejvyšší čas na tom prvním zapracovat, odbyl mě s tím - a teď dobře poslouchej - že si nehodlá pořizovat děcko, když buduje kariéru! Tak rozumíš tomu?! Já na něj nehodlám čekat věčně!" vybuchla rozčílením žena.

Harry kamarádce věnoval lítostivý pohled. „Takže si se rozhodla pro definitivní konec? Co on na to?"

„No je na tom právě to nejhorší! On ani neprotestoval, Harry! Bylo mu to naprosto šumák, jako kdybych nic neřekla! Čekala jsem, že bude bojovat a přesvědčovat mě, jenže on prostě nic neudělal. Vůbec nic! Kdo ti na něco takovýho odpoví pokrčením ramen a naprosto lhostejným pohledem, Harry?! Nikdo! To dokáže jenom Ronald!" ventilovala Hermiona i nadále své hluboké rozhořčení a vztek.

„Asi bych to říkat neměl, ale jsem rád, že si s ním skončila," přiznal Harry opatrně. „Neber si to špatně, ale trápila ses. Po každé když si ho viděla, tak to bylo jen kvůli tomu jednomu a on potom jel zase s týmem pryč. To nebyl život, který by sis zasloužila, věř mi, najdeš si lepšího a budete mít ty tvoje tři vytoužený děti. Já tomu věřím," usmál se povzbudivě.

„Měla jsem to udělat už dávno," povzdechla si Hermiona. „Jenže jsem pořád doufala, že se něco změní, že přijde k rozumu!" pokroutila zmoženě hlavou a natáhla se pro čaj, který jí Harry udělal. Vzápětí však její pozornost upoutaly tiché kroky, které sestupovaly po schodech dolů z patra. V tu chvíli byl její vztek ten tam a nahradila jej čistá zvědavost.

„Je to ten, co si myslím, že to je?" naklonila hlavu na stranu a propálila Harryho pohledem plným očekávání. Pokud byla její domněnka správná, právě k nim po schodech scházel Draco a vzhledem k brzké ranní hodině, ve kterou se rozhodla Harryho navštívit, to muselo znamenat, že tu byl celou noc! Má-li pravdu, bude mít důvod, proč být na Harryho opravdu pyšná.

Harry nad ní pokroutil hlavou. Byla nadšená jako malé dítě. „Jak mám vědět, koho ty myslíš?" zeptal se schválně, i když moc dobře věděl, o kom oba mluví.

Hermiona protočila oči. „Víš to moc dobře," zamumlala potichu, jelikož už slyšela dotyčného jen kousek od nich. Když pak do místnosti opravdu vkročil Draco, vítězně se uculila.