Potion Secret | Drarry (CZ) ✓

27. kapitola

Dlouhovlasý blonďák úlevně vydechl, když konečně stanul v patře, kde se nacházel byt, ve kterém s Andym společně bydleli. Klíčem si odemkl a vstoupil dovnitř, jen aby se mohl nechápavě zamračit nad tmou, která v bytě panovala. Poslepu vedle dveří nahmatal vypínač, jímž si poté rozsvítil. Nohou lehce kopl do dveří, aby se samy zavřely a klíč odložil na botník, na stejné místo jako vždy. Stáhl si z ramen svou bundu a pověsil ji na věšák vedle zrcadla.

„Andy?!" zavolal nejistě do bytu, když mu došlo, že mimo tmu je zde i neobvyklé ticho. Bylo to zvláštní, jelikož jeho přítel vždy chodil z práce dříve jak on. Pokaždé, když se Ben objevil doma, Andy na něj již čekal. Teď to ovšem vypadalo, že tu není.

S povzdechem otevřel dveře vedoucí z chodbičky dál do bytu. „Andy?!" zavolal znovu, když se stále nikdo neozýval. Náhle byl však nucen vypísknout, když se kolem něj zezadu obmotaly dvě známé silné paže a objaly jej kolem pasu. U ucha mu zazníval Andyho tichý smích, zatímco srdce v hrudi mu bušilo jako splašené.

„Víš, jak jsem se lekl?!" zaúpěl, když se v Andrewově náruči otočil a zlehka jej uhodil do paže. Litoval té tmy okolo, protože mu zastírala výhled na Andyho obličej, a on tak nemohl vidět, jak se jeho přítel zatvářil.

„Umím si to představit," zachechtal se muž. Měl pocit, že dokonce slyší Benovo srdce splašeně úlekem bít. „Omlouvám se," sklonil se pro omluvný polibek.

„S takovou bych ti mohl odpustit," uculil se blonďák, když se od sebe odtáhli. Vzápětí však zvážněl. „Proč je tu taková tma, Andy? Děje se něco?"

„Možná jo, možná ne," usmál se ve tmě Andrew. Poté k sobě otočil blondýna opět zády a překryl mu dlaněmi oči. „Povedu tě," uklidnil menšího, když vycítil jeho nádech protestu.

„Dobře," vydechl nakonec blonďák. Když jej Andy jemným zatlačením na jeho záda popostrčil kupředu, zcela automaticky se jednou rukou zachytil svého přítele a tu druhou měl připravenou v pohotovosti, kdyby se mu náhodou povedlo do něčeho narazit.

Hnědovlasý se s ním zastavil až v jejich kuchyni, což Ben nemohl vědět. „Připravený?"

„Na všechno," zasmál se blonďák.

Andrew mu na to nic neřekl a jen s úsměvem odkryl Benův zrak, aby mohl pohlédnout na svíčkami osvícenou kuchyň. Se stolem v jejím středu. Který byl též zaplaven září svíček se dvěma talíři s již připraveným chodem.

„Andy..." vydechl Ben překvapeně. Výzdoba kuchyně byla nádherná, avšak současně s obdivem k Andrewově práci jej zaplavily i mírné obavy. Nezapomněl náhodou na něco, že ne? Se zmatením se na svého přítele otočil, aby mu mohl hledět do očí. „My... něco slavíme?" drobný náznak strachu se mu vkradl do hlasu, když zároveň rychle přemýšlel, kolikátého dnes je a která data náleží jejich společným výročím.

Ten dotaz muže rozesmál, ale zároveň donutil zamyslet se. „Myslím, že ne," pokroutil nakonec hlavou. „Pojď," jemně vzal Bena na paži a dovedl ho k židli. Tu mu jako pravý gentleman odsunul a počkal, než se usadí. Sám se poté posadil naproti. „Doufám, že ti bude chutnat."

Ben stále lehce nesvůj vzal do rukou příbor. „Dobrou chuť," popřál Andymu s drobným úsměvem. Už několikrát se stalo, že pro ně Andrew připravil večeři, ale ještě nikdy se nejednalo o nic takto velkého. Proto jedna část jeho mysli stále naplno přemýšlela, co dnešní večer vlastně znamená.

„Dobrou chuť," chopil se příboru i tmavovlasý a pomalu začal jíst. Sousto po sousto, kdy téměř stále nervózně zalétával pohledem k blonďákovi naproti. Vždy, když se jejich oči setkaly, pousmál se na něho, ale ani to jeho nervozitu nezahnalo.