Potion Secret | Drarry (CZ) ✓

49. kapitola

„Vážně tam musíme jít?" povzdechl si černovlasý bystrozor, když už byli na dohled honosného panství, které po přestěhování Narcissy výrazně prokouklo. Její pobyt zde byl znát z každého kousku nádherně rozkvetlé zahrady a každého perfektně zastřiženého keře. Byla to prostě nádhera, ale ani tak se Harrymu na návštěvu k Malfoyovým nechtělo.

„Harry..." protáhl znaveně blonďák kráčející po jeho boku. „Už jsi mi to slíbil, pamatuješ? Souhlasil jsi," podotkl Draco a své šedé oči upřel na bystrozorovu tvář, aniž by se zastavil.

„Vždyť já vím," zamrmlal Harry rezignovaně. Věděl, že to slíbil. „Jen mám prostě pocit, že tvůj otec se bude tvářit tak jako vždycky a já se neudržím," přimhouřil oči na přibližující se dveře panství.

„Bude se snažit chovat se k tobě slušně," přesvědčeně pravil blonďák, jako by sám mohl svými slovy ovlivnit realitu, která v brzké době nastane. Opravdu na svého otce spoléhal. Doufal, že dodrží své slovo a zapracuje na svém postoji k Harrymu, protože v opačném případě by se Draco mohl rozloučit s myšlenkou pospolité rodiny, jakou by v nich všech nejraději viděl. Harry byl tvrdohlavý a další šanci by Luciusovi nedal, o tom šedooký nepochyboval.

Nebelvír si znovu tiše povzdechl. „Fajn," vydechl jen. Nic víc raději neříkal, protože nechtěl Dracovi ublížit. Věděl, že Zmijozel by si přál, aby fungovali jako rodina... ale bylo to těžké. Pro Harryho nejvíc.

Došli až ke dveřím. Draco pevně uchopil starodávné klepadlo, které zdobilo masivní dřevo, z nějž byly dveře vyrobeny, a několikrát jím zabouchal. Zatímco čekali, než jim někdo přijde otevřít, Zmijozel přes rameno pokukoval po svém příteli. V duchu doufal, že aspoň dnes bude návštěva probíhat v přívětivém duchu a půjde podle plánu.

Dveře před ním se otevřely a pohled mu padl na jeho matku oděnou v jedněch z jejích pouzdrových šatů, které jí přesně padly a dokonale obepínaly její štíhlou postavu.

„Draco, pane Pottere, tak ráda vás zase vidím," usmála se široce Narcissa a roztáhla paže, aby mohla svého syna obejmout.

Harry rozpačitě přešlápl. „Stačí Harry, paní Malfoyová," odhodlal se následně pro odvážný krok. Být vstřícný k Narcisse bylo mnohem snazší než k Dracovu otci a Nebelvír netušil, jestli je to díky zkušenostem z války nebo tím, jak mile se k němu žena chovala. Jak byla odhodlaná ho přijmout do rodiny, i když s ní její choť zásadně nesouhlasil.

Blonďákovu tvář rozjasnil úsměv, když uslyšel Harryho slova, a ještě více se rozšířil tehdy, když jeho matka bystrozorovu pobídku nadšeně přijala.

„Pojďte dál!" pobídla je hned na to Narcissa a sama je uvedla do rozjasněného panství, které doslova zářilo barvami. Po jejím příchodu se vše změnilo, protože ona, na rozdíl od Luciuse, měla hůlku a směla ji používat. „Máte si dobře?"

„Přímo skvěle," zasmál se Draco a vzal Harryho za ruku.

„Tak to jsem ráda," usmála se vřele žena a otevřela dveře salónku, kde na ně již čekal Lucius. „Už jsme tady, drahý. Nechal si připravit čaj?" zeptala se stále s úsměvem a doufala, že to její manžel nezkazí.

Blonďatý muž pokýval hlavou. „Máš ho tamhle na stole," posunkem ukázal na zdobenou konvici, z níž stále stoupal jemný kouř. Byla postavena na stříbrném podnose spolu se sadou čtyř malovaných a velice pracně zdobených hrníčků doplněných o podšálky se stejným vzorem.

„Draco," s pozdravným tónem hlasu přesunul poté Lucius svou pozornost na nově příchozí, „pane Pottere," nechal svůj zrak utkvět na synově doprovodu a nemohly mu ujít jejich propletené ruce. „Vítejte," donutil se k úsměvu, když viděl naléhavost, kterou k němu Draco svým pohledem vysílal. „Jsem rád, že jste dorazili," dodal a rukou jim oběma pokynul ke dvěma křeslům postaveným nápadně blízko sebe. Nápad Narcissy.