Potion Secret | Drarry (CZ) ✓

28. kapitola

Černovlasý muž s trhnutím odvrátil zrak od televize, kde zrovna sledoval nějakou kriminálku, když se domem rozlehl zvuk zvonku. Zvykl si, že nic jiného v ní večer ani nedávají, pokud nechtěl koukat na romantické filmy, z kterých byla celá nadšená akorát Hermiona. A dnes u sebe neměl ani Draca, protože si blonďák potřeboval něco zařídit a bohužel to bylo na dýl. I přesto by se ale nezlobil, pokud by takhle večer dorazil. Minulý večer u televize si s ním užil na maximum, i když ho jen objímal kolem ramen a sem tam políbil do vlasů. Stačila mu jeho přítomnost, aby byl spokojený.

Když se zvonek ozval po druhé, nešlo jen o krátké zabzučení, jak tomu bylo poprvé. Spíše to vypadalo, jako by se někdo o přístroj opřel a zoufale se dožadoval otevření dveří.

Harry si povzdychl. „Už jdu," zavolal, i když pochyboval, že přes rachot zvonku bylo slyšet. Jen doufal, že nejde o někoho z práce - neměl na ně vůbec náladu.

S rezignací vzal za kliku a jen v teplákách a domácím tričku otevřel hlavní dveře. Hned na to překvapeně zamrkal hledíc na třesoucího se blonďáka s tváří zalitou slzami.

„Bene? Stalo se něco?"

„Všechno jsem podělal, Harry," vzlykl blonďák a hřbetem roztřesené ruky si otřel z tváře slzy.

„Co si podělal?" nechápal bystrozor. Záhy se ale rozhlédl po ulici, načež zlomeného blonďáka vzal s tichým pojď za paži a vtáhl ho dovnitř domu, aby zvědavé sousedce odnaproti nedělal druhé divadlo. Byla to drbna první třídy.

Uvnitř usadil Bena na pohovku a rychlým natažením ruky k sobě beze slov přivolal krabičku s kapesníčky. „Na," hlesl tiše a vtiskl ji do dlaní menšího muže. „Tak co se stalo?" zeptal se poté tiše a naprosto automaticky zandal Benovi dlouhý pramen vlasů za ucho.

„Andy, on... požádal mě o ruku, Harry, ale já..." zoufale zakroutil hlavou. „Nebyl jsem na nic takového připravený! Nikdy jsme spolu o ničem podobném nemluvili a já... asi jsem trochu zpanikařil!" neudržel v sobě další vzlyk. Z krabičky škubnutím vydělal jeden z kapesníčků a otřel si jím oči.

„Vůbec jsem nevěděl, co mu mám odpovědět..." hlesl zničeně.

Bystrozor se zarazil, když mu plně došla Benova slova a jejich význam, co mu vůbec blonďák říká. „Počkej... Beny, on tě požádal o ruku a ty... jsi mu nic neřekl a utekl si?" potřásl hlavou.

„Tak nějak," zaúpěl blonďák provinile. „Řekl jsem mu, že potřebuju víc času," zatřepal hlavou, až mu několik světlých pramenů vlasů spadlo do obličeje. „Vím, že to byla blbost, Harry, ale on mě tak zaskočil, že jsem vůbec nevěděl, co mám dělat," rozbrečel se Ben nanovo.

„Beny," zasmál se jemně bystrozor a vtáhl si ubrečeného blonďáka do náruče, kde ho pevně sevřel. „Ty seš takový pako. Když už si mu řekl, že potřebuješ víc času, tak si neměl utíkat, víš, jak ho to muselo ranit? Ten chlap tě miluje víc než sebe a poznám to i já, i když jsem ho viděl jen asi třikrát! A ty? Blázínku, seš v tom až po uši, tak nad čím tak přemýšlíš? Lepšího chlapa nenajdeš!" usmíval se široce Harry.

„Přišlo mi to strašně brzo na to, jak dlouho se známe," popotáhl blonďák zničeně. „Andy mi tohle nikdy neodpustí," zavzlykal.

„Neříkám, že to není brzy, ale pokud ho miluješ a seš s ním spokojený... Beny, bydlíte spolu, to už o něčem vypovídá přece," pohladil Harry Benova záda. „Myslím, že se bojíš zbytečně."

Blonďák se nechával objímat a postupně vstřebával Harryho slova. Čím více jich slyšel, tím mu stále více a více docházelo, jakou blbost udělal, když od Andyho utekl. Zmatení, které pociťoval, se postupně měnilo v pouhý pocit provinění vůči Andymu. Vždyť Harry měl pravdu! Nikoho lepšího už by nenašel.