Potion Secret | Drarry (CZ) ✓

6. kapitola

 Draco s nahrbenými zády a sklopenou hlavou seděl na lehátku v Hermionině ordinaci a nepřítomným pohledem zíral na své ruce složené v klíně. Před chvílí mu jeho ošetřující lékouzelnice znovu převázala zraněnou nohu a lítostivě mu oznámila, že se mu rána opět lehce rozjela, což způsobilo všechno to předešlé krvácení. Avšak poraněné stehno bylo to, co v tuhle chvíli zajímalo Draca nejméně. Před očima měl stále zuřícího Gabriela, jak se po něm sápe a proti jeho vůli se ho dotýká.

Z představy, že by do pokoje nevtrhl Potter, mu bylo na zvracení. Svému kolegovi by se neubránil a Gabriel by tak dokončil to, co měl v úmyslu. Draca při pouhém pomyšlení, že by se tak doopravdy stalo, střáslo. Hermiona si jeho lehkého zachvění pravděpodobně všimla, jelikož si s tichým povzdechem přisunula židli blíže ke svému pacientovi a letmo se dotkla Dracovy paže, aby na sebe upoutala jeho pozornost.

Následně opatrně rozložila tenkou bílou deku a přehodila ji přes blonďákova ramena, aby se necítil tak odhalený. Stále moc nechápala, jak se tohle mohlo stát. U sv. Munga, u Merlina! Gabriel měl být pod dohledem a úplně jinde, v tom měl Harry pravdu, když na ni poté křičel na chodbě. Neměla mu to za zlé.

Lehce si skousla vnitřek tváře, protože netušila, jak začít s napadeným blonďákem mluvit. Pomohla mu od nejhoršího, ale některé kousance jsou tak hluboké, že ještě pár dní na jeho kůži pobudou, i pokud je bude poctivě mazat mastí. Tu položila na lehátko vedle nově obvázaného stehna.

„Draco?" zeptala se následně tiše, aby věděla, jestli na ni mladý muž bude vůbec reagovat.

Blonďák se jí krátce zadíval do očí, než svůj pohled opět sklopil a rukama si přitáhl bílou deku blíže k sobě. Obmotal se jí tak, aby Hermioniným očím skryl každičký kousek své bledé kůže. Zrak měl podivně zakalený, jak se mu v hlavě neustále promítala situace, jíž byl před chvílí. Bolestně na něj doléhal fakt, že ačkoliv se vždycky uměl ubránit slovy, bez hůlky odvrátit fyzické napadení nedokázal. Nemohl zabránit svému mozku, aby neustále uvažoval, co by se stalo, kdyby něco bylo jinak. Na paži znovu ucítil Hermionin opatrný dotek.

„Víš," začala opatrně, „je mi opravdu líto, co se tady stalo... Co se stalo tobě... Ale čas bohužel nemůžu už vrátit, abych ti zajistila větší bezpečí. Vůbec jsem něco takového nepředpokládala," přiznala tiše svou vlastní chybu. „Zároveň bych ti ráda dopřála více času, aby ses dal trochu dohromady, ale Harry naléhá, že s tebou potřebuje mluvit."

Draco pomalu zakroutil hlavou. „Nechci s ním teď mluvit, o ničem," pronesl podivně zastřeným hlasem. Lehce popotáhl a utáhl své sevření kolem cípů deky.

Hermiona si povzdechla. Takovou odpověď čekala a nebyla jí vůbec překvapená. „Já to chápu, ale... Moc s tím nezmůžu. Maximálně ti můžu dát trochu víc času tady u mě v ordinaci, pokud by sis chtěl o tom, co se stalo... promluvit?"

Aristokrat se na chvíli zarazil a váhavě se na mladou lékouzelnici podíval, než nakonec s očividnými pochybami přikývl. Každá minuta navíc bude dobrá. Oddálí svůj rozhovor s Potterem, co nejvíce to půjde.

Hnědovláska pomalu přikývla nazpátek. Nebyla psycholožka, ale mohla by zkusit s Malfoyem promluvit. „Nechci ti pokládat otázky, které ti budou nepříjemné, Draco... Zkus mi spíše něco povědět sám. Vlastně to ani nemusí být přímo, co se stalo. Pověz mi třeba, co se ti honí hlavou. Na co ohledně toho incidentu myslíš."

Blonďák se odmlčel, a teprve po kratší pauze začal váhavě mluvit. „Nedokázal jsem se mu ubránit. Neměl jsem u sebe hůlku a já... byl jsem v háji," pohledem tiknul k Hermioně, než zase uhnul. Nemohl se jí přitom dívat do očí, to prostě nešlo. „Tolikrát se mi povedlo ho od sebe dostat, odehnat ho, ale on stejně docílil svého. Nedokázal jsem se o sebe postarat a on..." zakroutil hlavou a nechal větu nedokončenou. Hřbetem ruky si otřel tvář ulepenou od předchozích slz.