7. kapitola

4.7K 333 67
                                    

Ministr Pastorek stál ve své pracovně a duchem nepřítomen koukal z okna na deštivý Londýn. Díky poloze své kanceláře měl tu výhodu, že za okenní tabulkou viděl opravdovou zástavbu, nikoliv jen iluzi vyvolanou kouzlem, jak tomu bylo v kancelářích v podzemí. Odvrátit dvou tvář jej donutilo až tiché zaklepání na masivní dveře.

„Dále!" zavolal na osobu stojící za nimi, a když do místnosti vstoupila očekávaná úřednice, jeho tvář nabrala na vážnosti. Čekal jej důležitý rozhovor s jedním ze svých nejbližších poradců a k ministrově částečné nevůli bude jeho hlavním tématem Tacet mortem, jeden z nejnebezpečnějších lektvarů vůbec, na jehož vývoji pokračuje obnovený tým.

Pana Rodrigueze museli kvůli zdravotním důvodům a následnému kolegiálnímu přešlapu z týmu vyloučit a na doplnění počtu na jeho místo prozatím přibrali jednoho z laboratorních techniků, který pro ministerstvo pracoval - pana Benjamina Greena. Avšak tato záležitost byla až na nějaké drobné dozvuky dořešená. Pro oba lidi v místnosti byl mnohem důležitější důvod, proč se vůbec smrtící lektvar vyrábí.

„Dobrý den, Kingsley," ujala se první slova žena v upjatém šedém kostýmku. Odmítla ale jako první podat ruku, protože podle jejího názoru, by to měl udělat muž.

„Alice," zdvořilým tónem ji přivítal ministr a popošel k ní blíže, aby své uvítání doplnil o to, po čem žena toužila - podání ruky. Poté ji vybídl k tomu, aby se posadila na pohodlně vypadající křeslo u jeho stolu a sám usedl na své vlastní místo. „Jsem rád, že jste přišla," drobně se pousmál. Už nyní věděl, že se při rozhovoru s touto dámou nemálo zapotí.

Alice se přehodila taktně jednu nohu přes druhou. „Kdybych nemusela, nepřišla bych, Kingsley. Nedostala jsem od vás moc dobré zprávy ohledně požadovaného lektvaru. Pokud jste vše zmínil, nic se nezlepšilo a ještě k tomu v laboratoři nastal výbuch. Doufám, že byl viník patřičně potrestán. Nemohu čekat déle, než je nutné!"

„Pracují na tom naši nejlepší lidé, Alice. A vyprošuji si, abyste nezapomínala na to, že je lektvar především ministerskou zakázkou. Vy svůj vzorek dostanete jen proto, abychom tu naši malou dohodu mohli konečně po letech uzavřít a já vám už nic nedlužil. Rozumíme si?" důrazně se na ženu Kingsley podíval.

„Asi tak nejlepší nejsou, když jeden z nich zavinil výbuch jednoho z kotlíků. A sice jde o naši dohodu, ale pro změnu nezapomínejte vy, že jsme si dali určitý termín. A ten se blíží ke konci," ohradila se i žena. Rozhodně se nenechala ministrem zastrašit. „Ten termín tam není jen tak stanoven. Hned den poté bude Lucius Malfoy zřejmě propuštěn na svobodu a to se nesmí za žádnou cenu stát!"

„Mnohem snáze pozdržím Luciusovo propuštění, než abych vám zajistil včasné dokončení lektvaru. Přesto bych však nejraději o vašich plánech ani nevěděl. Hodláte mladému panu Malfoyovi zničit život, pokud se někdy dozví pravdu o tom, co se chystáte provést. Nehledě na to, že bych vám správně nic takového neměl ani dovolit." Ministr se nelibě zamračil. Nedovolit jí provést její úmysly znamená přijít o svůj vlastní komfort. Asi se z něj za všechny ty roky stal zvrácený člověk, když nebyl ochoten obětovat sám sebe pro dobro druhých, jak tomu bývalo kdysi.

„Zničím mu ho stejně, jako jeho otec ho zničil mně. Nemáme si co vyčítat," zamračila se Alice. Cítila se ještě stále ukřivděna, když za války díky Luciusovi přišla o vše, co měla a málem i o svůj vlastní život.

„Jste šílená," ohodnotil Pastorek trefně její chování a především smýšlení.

„Být vámi, starám se jen o to, aby se ten lektvar dostal do Luciusových úst včas. Jinak by se také mohlo stát, že přijdete o svou vlastní pozici," zasyčela žena.

Potion Secret | Drarry (CZ) ✓Where stories live. Discover now