"Dobrý den, " pozdraví Michael svého terapeuta.
"Ahoj," odvětí terapeut s úsměvem. "Jak se dneska cítíš?"
"Rozporuplně," poví Michael popravdě. Za dobu terapie se dozvěděl, že nejjednodušší je říkat pravdu a nic než pravdu.
"Co tě přimělo se tak cítit?" pokyne mu terapeut , aby se posadil.
Michael mu poví o své teorii přátel. Zatají, jaké potíže mají i co si prožili, jenom shrne svou celkovou myšlenku.
"Všichni jste ve věku raného dospívání," usměje se na něj shovívavě terapeut. "V tomhle věku mají všichni stejný pocit, že nikam nepatří, že je nikdo nechápe."
A jako vždy jeho terapeut absolutně nerozumí tomu, co mu Michael říká, takže se jenom pousměje, sklopí hlavu a přikývne. Ovšem, samozřejmě, nikdo z nás nemá problémy, všichni jsme jenom blbí puberťáci, kteří si hrajou na problémy.
"Slyším ale rád, že jsi do svého okruhu přátel zahrnul další lidi. Do teď ses zmiňoval jenom o jednom chlapci jako svém příteli, a najednou je jich hodně. Dokonce i dívky. Povíš mi, jak ses s nimi seznámil? Co se změnilo, že jsi přešel z jednoho kamaráda k několika?"
"Vždycky to bylo stejné," pokrčí rameny Mikey. "Bavili se se mnou stejně jako teď, ale já jsem je jako kamarády nebal. A minulý týden... nevím. Poslechl jsem Caluma a začal se více kamarádit s ostatníma. Taky jsem přestal ignorovat dívku, které se líbím a ona se líbí mně. A úplným omylem jsem byl spárován s jedním mladším spolužákem pro jeden projekt a přes víkend, který jsme strávili skoro celý spolu, jsme... se hodně sblížili. Pro... společné zájmy, ale i další věci."
"Jaké další věci?" zeptá se terapeut zvědavě. "Co tě přiblížilo k člověku, když jsi proto ostatním vždycky bojoval?"
Vděk. Okouzlení. Záliba. Fascinace. Obdiv. Ale na úplném počátku toho všeho byla vina. Michael se cítil vinen za to, jak Luka trápil.
"Michaeli?"
"Hm, je těžké na to odpovědět. Nejpřesnější je asi... asi vděk."
"Vděk?"
"Hm, ano," rozhodne se Michael zatajit fakt, jak si na Lukovi občas vylil svou frustraci, strach nebo vztek. Tohle je mezi ním a Lukem. "Je to oboustranné. Oba jsme se před tím druhým dostali do jakési situace, kterou bychom si oba chtěli nechat pro sebe. A oba jsme se k tomu druhému zachovali nečekaně dospěle."
"Kdo z vás byl první?"
"Luke. Omylem jsem asi řekl něco, co spustilo nějaký záchvat, asi úzkost nebo panika, nevím. A tak jsem sehnal pomoc. Později mi řekl, že to bylo přesně to, co jsem udělat měl, aniž bych to věděl."
"A pak pomohl on tobě?"
"Ne aby mi to vrátil. Jenom... dostal jsem se trochu do... situace, které sám moc nerozumím, ale bylo to poprvé, co u toho byl někdo jiný. A on mi pomohl sám, prostě... dělal, co intuitivně vycítil, že udělat má. Pak nás sblížil humor, něco jsme si o sobě řekli a taky..." a Michael se červená, když to říká," fyzický kontakt."
"To mám chápat jak?" zeptá se terapeut.
"Myslím, že to musím chápat já, vy tu jste proto, abych si nevyvodil ze situace špatný závěr," setře ho Michael. Nemá co čmuchat do situací, které nemají s terapií nic společného - ačkoli uznává, že Lukův polibek terapeutický byl, to mnohem více než čas strávený s tímhle člověkem.
Terapeuta to zarazí, ale Michaelovu odpověď podruhé nevyžaduje. Místo toho se zeptá jinak: "Mluvil jsi taky o dívce, která se ti líbí. Konfrontovali jste svůj zájem?"
"Konfrontoval ho můj nejlepší kamarád. Prostě mi řekl, ať se nechám vést instinktem, ale kdyby došlo na situaci, se kterou bych si nevěděl rady, abych nebyl a Michael about it."
Terapeut mlčí a snaží se si přebrat, co mu to tady to šestnáctileté dítě vlastně říká. "A ty víš, co to znamená?"
"Jenom abych neudělal nějakou botu. Řekl mi, že když jsem s dívkou, je to trochu jiné. Když holka provokuje, mám se stáhnout, a když je naštvaná, mám se omluvit, i když nevím, co je špatně. Jinak umím být tvrdohlavý jako mezek, když se děje něco, čemu nerozumím. Ale Calum i Geordie jsou velmi dobří ve vysvětlování věcí. Teď mě napadá, že jí asi Calum řekl, jak se mnou musí zacházet."
"A Calum ví, jak s tebou zacházet? Jak to ví?"
"Eh, zná mě, řekl bych," pokrčí rameny Michael. "Musím vědět, co se děje, mít nastavené hranice. Když se děje něco, co nevím, co je, většinou udělám nějaký extrém, abych na tom extrému poznal hranici té situace. Nevím jak to... správně vysvětlit. Asi tak, že bych... no. Třeba Luke, ten... můj nový kamarád. Luke je... trochu stydlivý a trochu koktá a trochu si nemyslí, že si cokoliv dobrého ve svém životě zaslouží, protože je trochu jiný. Třeba do školy nosí plyšového tučňáka. A já jsem nevěděl, co s tou situací mám dělat, co je předepsaný protokol, a tak jsem se tomu začal smát, že je to trapné. Calum mi řekl, že to není cool, protože já taky do školy chodím jenom s Cal, jinak bych tam přece neměl důvod chodit, ale Luke nemá svého Caluma, a tak má tučňáka. To už mi trapné nepřišlo."
Terapeut si cosi poznamená, načež zvedne hlavu. "Takže Calum ti vysvětluje situaci, kterým nerozumíš. Nebo které tě dělají nervózním. Nebo... které jsi nikdy nezažil."
"Hm, hm. Geordie to dělá taky. Ona má asi dost zkažený mozek tumblr a ao3, taky jí Calum říkal, že si má ty svoje public kinks schovat až budeme sami, ale ona mu dobře argumentovala tím, že být in public je podstata public kinku, a Calum to potom pochopil a už neměl problém, když jsme na veřejnosti mluvili o tom, jak chceme Luka zatáhnout do prázdné učebny a zkontrolovat, jestli má růžové kalhotky, vlastně HA! Vyhrál jsem! Dneska jsem viděl jeho kalhotky!"
Terapeut pozvedne jedno obočí, ale po Michaelově výpadu už nemá odvahu se zeptat na osobní otázku - načež se zarazí. Michael mu nikdy předtím neargumentoval. A taky nikdy předtím nepoložil tak logicky žádnou z vět. Je v něm něco jinak - něco se v něm posunulo, nejspíš jeho společenské přemýšlení. Michael začal svět vnímat v jeho mnohoúhelnosti a začal si všímat i ostatních. Kromě toho taky naznačil, že zná podstatu terapie, chápe, proč sem chodí.