Luke se rozhodne se aspoň podívat, jak je na tom Michael. Ostatně, má čas, nejspíš nenapíše ani ň, hm. Krom toho je docela divné, že je tu Clifford jenom proto, aby si dopsal písemku. To je na něj nějaké moc poklidné. I když sám Clifford teda moc poklidně nevypadá. Zkusí mu nahlédnout do zadání, že nad čím se to tváří tak zoufale. Trigonometrie, hm. Však to není tak těžké...? Má nějaké základy už za sebou, i když jen v pokročilé třídě, ale přijde mu to jako pořád to samé dokola. Jako hele, trojúhelník, a podívej, další trojúhelník, a tadytuhle ještě jeden, jen tak. Asi se jim tu daří. Nebo je období říje. Natáhne ruku a připíše pod zadání prvního příkladu druhou verzi sinové věty. Pak se trochu zarazí, stáhne ruku zpátky a podívá se Cliffordovi do obličeje. Ten mu pohled velice zmateně opětuje. Uhn. Možná... možná jenom nepochopil, co to Luke udělal. Jo. Stačí, když mu to vysvětlí, a třeba dnešek přežije.
"To je, um. Vzorec. Ta věta," šeptne.
Michael nechápe ještě víc. Proč mu tu Hemmings píše do písemky nějaké klikyháky. To se... mu snaží pomoct, nebo? Mimoto, jaká věta, co? Věta nemůže být vzorec, Hemmingsi sakra. Věta je... věta. Ze slov. Jo. Hemmings ví piču, určitě. Totiž, ví vzorec. Který je věta. Ale určitě není, Hemmings se ho snaží jenom zmást, aby dostal Fko. Což by ale dostal i tak, to musí každý vidět, takže se snaží docela zbytečně. Hm. Možná se před ním jenom předvádí? Což by znamenalo, že je ta věta opravdu vzorec. Takže něco jako šifra, na kterou musí přijít? A potom dostane tu větu, která... mu... řekne... něco?
"Stačí, když do toho dosadíš?" navrhne Luke opatrně.
"A co jako, morseovku?" prskne Mike frustrovaně.
I když to vlastně není tak špatný nápad. Morseovka se používá na šifry. A věty skrývají jenom kombinace několika úkonů. Možná má Hemmings pravdu. Zkusí to, dosadit do vzorce. Není si moc jistý a podle Hemmingsova pohledu asi dosadil špatně. Michael frustrovaně vydechne a zkusí to ještě jednou, ale Luke zase zavrtí hlavou. Nah! Mike vztekle odloží tužku a práskne hlavou na lavici.
Hemmings mu naprosto sprostě uzme papír a beze slova vygumuje všechno, co Mike napsal. Nemůže se na to dívat, fakt. Pak vezme svoji propisku a dosadí. V pár krocích upraví rovnici a nakonec sebere Michaelovi ještě kalkulačku, aby odlogaritmoval. Pohoda. Gama mu vyjde jako šedesát tři stupňů, což je krásný výsledek, nesnáší, když jsou v tom ještě minuty. Spolu s alfou odečte od sto osmdesáti, takže dostane betu. Oba dva výsledky podtrhne.
Zvedne hlavu, aby to Michaelovi vrátil, ale ten na něj kouká, jako by se Luke právě jen tak prošel po vodě. Taky mu to tak připadá, protože takhle rychle a samozřejmě nepočítá ani Calum. A to je navíc Luke ročník pod ním, zatraceně. Tohle se sakra nedělá, toto. Michael si přijde ještě neschopnější než normálně. Několik vteřín si beze slova hledí do očí. Luke pak znova skloní hlavu a pustí se do dalších příkladů.
Michael se pár minut vzpamatovává. Proč za něj Luke píše jeho písemku. Co to sakra je. Proč se - proč... proč. Michael by na jeho místě nic takového neudělal. Nejspíš by se mu ještě vysmál. Ale Hemmings ne. Hemmings beze slova zapíše Michaela na Akademii, rozbrečí se v jeho náruči, napíše za něj písemku z matiky. A Michael je neschopný idiot. Podívá se na hodiny. Má asi dvacet minut, hodinu, pokud ho učitel nechá. Rozhlédne se po tiché třídě, pak mu pohled padne na učebnici angličtiny a na jméno Bukowski. Hej, to teď četl! Hemmings ale nemá napsané ani slovo. Jeho tři papíry zejí prázdnotou. A Luke počítá Michaelovy případy.
Uh-oh.
Um.
Ummmmm.
Okay, ale jenom proto, že to je vlastně protislužba. Napíše za něj esej, Hemmings za něj písemku z matiky. Fifty-fifty. Budou si kvit. Vůbec to nedělá z vděku, ani proto, že nechce, aby se Hemmings dostal do problémů. Jo. Chopí se propisky a sepíše esej o Pobryndaných spisech. Napíše to jenom tak hala-bala. Nebude se snažit, a vůbec. Jenom tak, aby Hemmings neodevzdal prázdný papír. Jo. Trochu to zbullshití a napíše nějakých pár sraček. Vůbec se nesnaží. Vůbec nedbá na spelling a na správné dělení odstavců. Ne, ani trochu. A vůbec se neohání jmény jako Hemingway, Mailer, Saroyan a dokonce Whitman. Ani náhodou nedefinuje beatniky a nevymezí Bukowského podle Calonneho úvodníku. A už vůbec se nepokusí citovat Bukowského výrok o genialitě v závěru eseje, jako tečku za celou úvahou.
"Vrhnul jsem se vstříc svému osobnímu božstvu, JEDNODUCHOSTI. Čím kratší a sevřenější texty jsem psal, tím menší byla pravděpodobnost, že se v nich vyskytne chyba nebo lež. Možná že být geniální znamená říkat složité věci jednoduchým způsobem."
Nemá odvahu po sobě sej číst. Červená se až v rýžce mezi půlkama. Ne, nedával si záležet. Ani trochu.
"Pane Clifforde, doufám, že jste hotov, víc času vám dát nemohu," ozve se učitel.
Luke rychle podtrhne poslední výsledek a podá Michaelovi list popsaný z obou stran. Michael se na něj raději ani nepodívá. Přijme papír a skoro zakopne o židli, když se zvedne a donese ho učiteli na stůl. Ten pozvedne obočí, když vidí, že popsal skutečně celý list. Zdá se, že má něco u každého příkladu.
"Snažil jste se," pousměje se pro sebe.
Michael přikývne a vrátí se ke stolu. Esej je pořád na jeho polovině a Luke si jí nejspíš nevšiml, protože zoufale hledí do své učebnice.
"Pane Hemmingsi? Vaši esej, prosím," vyzve ho matikář.
"Um-!"
"Na," šeptne Michael a posune k němu tři listy hustě popsaných papírů.
Jeho písmo je trochu disproporciální a slova skáčou na řádcích, ale to snad tolik nevadí. Lukovi sebral vítr z plachet. Otevře pusu naprázdno a několikrát zamrká.
"Pane Hemmingsi?" zopakuje učitel.
"Já... ano, jen," projeví absolutní a slepou důvěru, protože vezme tři listy, na kterých může být napsáno absolutně cokoli, včetně série sprostých výrazů, nadávání na učitele nebo nějaká naprostá konina, mohl tam napsat jakoukoli sprosťárnu, a odevzdá je matikářovi.
Něžně všechny tři listy položí na "Michaelovu" písemku a srdce mu buší až v krku. Tak nějak si myslí, že Michael by to neudělal. Něco takového. Nezavařil by mu. Ještě před týdnem by neváhal, ale... dnešek... dnešek něco změnil. Něco jo. Luke si není ještě přesně jistý co, ale něco změnil.
"Vidíte, že to jde. Být vámi, zítra se angličtináři omluvím," řekne matikář, než vstane ze své židle. "Vzbuďte pana Leeho. Můžete jít."