Být člověkem (Ereri/Riren)✔️

Kapitola 90.

,,Levi, říkám ti, že na nás budou čekat," posteskne si Eren a založí si paže na hrudi.

,,Ale notak, jen jednu pusu! Víš, jak ti to sluší?" odvětím a zezadu se na něj natisknu, načež on protočí očima, neubrání se ale úsměvu.

,,To ty ale říkáš pořád! I když na sobě nemám vůbec nic," utrousí a našpulí uraženě rty, čemuž já se musím zasmát. Vypadá, jako dítě. Roztomilé...

Možná mu to říkám pořád, ale to proto, že je nádherný v čemkoli, co si na sebe vezme. No dobře, prokoukl mě, o jednu pusu mi skutečně nejde, ale tak, ví vůbec, jak je neodolatelný?

Ani si nepamatuji, kdy jsem se ho mohl dotknout posledně...

,,Spali jsme spolu dnes už dvakrát," povzdychne si Eren hraně, jako by mohl číst mé myšlenky a natočí se ke mně, čehož já využiji a ukradnu si jeho rty. Ví vůbec, jak je hodina dlouhá? Navíc ta košile obtahující celé jeho štíhlé tělo je naprosto neodolatelná a já jsem si jist, že i on na mě před chvílí koukal jako na kořist.

Od celé akce a všeho kolem ní uběhlo několik měsíců. Hitch Dreyse se ukázala jako nevinná a absolutně netušící, co se kolem ní děje, Dott Pixis už ale nevinný nebyl. Momentálně se nachází v podzemní cele a čeká na svůj soud, řekl bych ale, že to čekání ho samo o sobě ničí nejvíc.

Spousta dalších lidí ještě čeká, co s nimi bude a celá naše cesta za spravedlností ještě rozhodně není u konce, tím jsem si jist, přesto se ale konečně zdá, že svítá na lepší časy. Konečně se zdá, že nakonec dobro zvítězí nad zlem a náš příběh bude mít šťastný konec, leč jsme si pro něj museli projít skrz trní.

A kde jsme teď? Momentálně se, já i Eren, nacházíme v mém domku v Titáním světě, přípravy na odchod v plném proudu, jelikož Mikasa s Annie, Historia s Ymir, Farlan s Isabel a Eren se mnou se máme za necelou hodinu sejít v jednom baru půl hodinky cesty odsud. A já si tisknu Erena k sobě, líbám ho a opatrně z něj svlékám vše, co si na sebe vzal.

,,Přijdeme pozdě," zašeptá ještě jako poslední argument, vidím na něm ale, že ho to pomalu, ale jistě přestává zajímat. Rukou mu zapluji pod rozepnutou košili, stejně jako jazykem do úst a on se poddá všem mým dotykům, svlékaje ze mne přitom mé oblečení.

Naše saka, košile, pásky a kalhoty odletí někam do neznáma. Nakonec je následuje i to poslední, co na nás zbylo a my tak ležíme na posteli zcela nazí, jako Adam a Eva v ráji.

,,Víš, jak seš sakra nádhernej?" zeptám se hlasem zhrublým chtíčem a jeho tváře opět zahoří, jako poslední dobou často. Jiskry v jeho očích už jsem ale od doby, kdy jsem si slíbil, že je nikdy nechci vidět zhasínat, neztratil, v každém pohledu a úsměvu, při každém komplimentu či polibku jsem je viděl, to štěstí, které z něj zářilo bylo pro mne jako droga.

Ústy se přisaji na jeho krk, kde zanechám pár červených flíčků, jež již dnes večer naberou fialový nádech, hned vedle té spousty dalších, kterou jsem mu za tu dobu stihl vytvořit. Nevadí mu to, vím to, sám mi to kdysi řekl. Ba naopak, líbí se mu má majetnická stránka.

Prsty přejedu přes jeho hruď až k bradavkám, které se po chvilce stimulace doprovázené tichými vzdechy z Erenových úst postaví do plného pozoru. Jeho penis už na tom nějakou dobu není jinak a pár pohlazení a promasírování v daných místech to dovedou k dokonalosti.

sakra, on je tak dokonalej, pomyslím si, rukama přejížděje přes každou píď jeho těla, které mi nabízí. Tváře má rudé, oči přivírá slastí a spodní ret, napuchlý od líbání vězní mezi zuby. Hlavu lehce zaklání a vystavuje tak na obdiv spoustu značek, na kterých jsem si skutečně dal záležet. Rukama se drží prostěradla a vypíná ke mně hruď také značně pokrytou cucfleky a kousanci. A v neposlední řadě se na mne z jeho klína usmívá jeho erekce, kapičkami preejakulátu přímo prosící o dotyk, byť jen sebemenší pohlazení.

Celý ten pohled mne rozhodně nenechává chladným. Ba naopak, ten kluk mě vzrušuje už jen tím, že existuje, že dýchá ve stené místnosti, jako já, jak bych tedy mohl vydržet takhle? Rychle si nasliním prsty a postupně si ho připravuji, leč, uznávám, tomu dnes nedávám moc energie. Na jinou stranu by to ale ani nebylo potřeba, za ty měsíce už jsem si ho připravil dost a teď už hlavně potřebuji být v něm, vím, že i on potřebuje mne.

,,Leví..." protáhne mé jmého s očima vytřeštěnýma do stromu když lehce pohladím jeho místečko slasti. Vím, kde je, dokázal bych ho najít snad i poslepu, ale pokud ho budu fráždit moc, vyvrcholí mi už teď a já nejspíš taky z pohledu na jeho nádhernou tvář zkřivenou vlnami orgasmu. A to by byla škoda.

Prsty vytáhnu a nahradím je svým přirozením. Více se na něj položím, mezi jeho roztažené pokrčené lokty, stále se ale držím na rokou. On mi ty své obmotá kolem krku a usměje se na mě, tak nevinně, až mi v penisu zaškube. sakra, tohle mi dělá schválně, jak jen teď může vypadat talhle? Ví, jak mě to na něm vzrušuje, zmetek, a moc dobře s tím umí pracovat...

Zasunu do něj až po kořen a chvíli počkám, než si přivykne. pak už ale na nic nečekám, přirážím do něj dlouze, pomalu až po kořen a pak z něj takřka vystoupím. Vím, že nám to oběma způsobuje neskutečnou slast, ale zároveň je to jako nejrorší mučení...

,,Levi..." povzdychne si můj přítel a hodí po mě erotický vyzývavý, ale zároveň krapet vyčítavý pohled.

,,Víc..." dodá, pak ale opět táhle zasténá, protože se mi opět povede narazit do jeho místečka. sakra, je tak úzký, tak dokonalý! Vždycky byl, už to déle nevydržím. Být bez něj je jako abstinovat po něčem, na čem je člověk životně závislý a pak být s ním je ta největší slast pod sluncem. K čertu s tím, potrápím ho jindy!

Přetočím nás tak, aby on byl nade mnou a seděl mi na klíně, načež ho nechám určovat si tempo, rukama mu přitom pomáhám nadzvedávat se a dosedat. Cítím, jak mi nehty zarývá do zad, vím, že je budu mít celá poškrábaná, ale nevadí mi to. Mezi vší tou slastí je bolest nepodstatnou.

,,Erene, kruci," zasténám, vím, že můj vrchol není daleko. Brunet na mě skáče jak může a cítím, že i jemu už zbývá poslední špetka k přepadnutí přes okraj, za boky ho proto posadím na sebe jak nejrychleji to jde, špičkou penisu přímo do jeho prostaty a on, nastejno se mnou, vykřikne, paralyzovaný vší tou slastí.

Svalím se s ním do peřin a opatrně z něj vystoupím, jeho spocené tělo si na sebe natisknu jak nejvíce to jde a chvilku jen ležíme, rozdýchávajíc právě prožité.

,,Miluju tě," zašeptám mu do rtů, které odmítnu nechat osamocené a on se opět tak nádherně usměje. V očích mu tančí čertíci, padají hvězdy, vybuchují ohňostroje. Vlasy má jako jedno velké vrabčí hnízdo a po bocích tváří mu stéká pot. A vypadá naprosto neodolatelně.

,,Víš, že ti to sluší?" zeptám se po chvíli, pozorujíc jeho usměvavou tvář a on protočí očima, odpovědi se mi ale nedostane, protože se opět natiskne na mé rty.