Být člověkem (Ereri/Riren)✔️

Kapitola 38.

Nastane víkend. Poslední dobou tráví Eren většinu svého času u mne, ne že bych si tedy stěžoval. Mám ho tu opravdu rád, bez přehánění.
,,Hmpf..." ozve se zmoženě kousek od mého ocha. Ležíme zrovna na pohovce, já na zádech a Eren na mně a relaxujeme. Opět jsme byli trénovat, jak pozemní boj tak jeho titání já a on je teď úplně vyřízený.
,,Nestěžuj si, to ty jsi chtěl dřít tak dlouho," poznamenám a on něco nesrozumitelně zabručí.
,,Chtěl. Taky si nestěžuji, bylo to super. Ale teď mě nech umřít," řekne odevzdaně a já protočím s úšklebkem očima. No jo... ale musím uznat, že se skutečně zlepšuje, jakožto titán. Jeho vůle, co se boje ze země týká je taky neskutečná, nikdy jsem něco takového nezažil. Za tu dobu, co ho učím jsme už přešli k učení se s manévrovací výstrojí. Jde mu to čím dál lépe, ať už díky vůli nebo díky motivaci. Žádnou extra tedy nemá, pouze jsem mu za dobré výsledky slíbil pusu a on hned začal dělat o alespoň 50% víc. Zvláštní to kluk, extra proto, že bych mu tu pusu dal i bez toho. Ale to mu říkat nemusím...

,,Nechybíš náhodou holkám? Přeci jen už si ani nevzpomínám, kdy jsi s nimi naposledy trávil čas. Jsi neustále tady," podotknu a on se zvedne na předloktí, aby mi viděl do obličeje.
,,Ale ty mě tu máš rád," řekne jistě a já pobaveně povytáhnu obočí.
,,Na to jsi přišel jak, spratku?" zeptám se s úšklebkem, zatímco on se zazubí ještě více a zářivěji.
,,Říkal jsi to když jsi spal," odvětí klidně a já na něj vytřeštím oči.
,,Cože? A co všechno jsem ještě prozradil?" zaúpím šokovaně a hnědovlásek na mně se pobaveně zasměje.
,,Čemu se tlemíš? To to bylo tak moc vtipné?" odtuším a on zakroutí hlavou.
,,Ne, ale dle tvé reakce usuzuji, že jsem se nemýlil a opravdu mne tu máš rád," řekne klidně a věnuje mi polibek, který mu kvůli překvapení zapomenu oplácet. V hlavě mi to šrotuje na nejvyšší možnou úroveň.
,,Počkej! Ty mizero, já jsem nic neříkal, že?" zeptám se když mi to konečně dojde a on souhlasně zakýve hlavou. Odstrčím ho proto od sebe, abych si mohl založit paže na hrudi, rty u toho uraženě vyšpulené.
,,No dobře. Tak v tom případě mám dojem, že se dneska vyspíš buď u sebe doma, nebo, pokud budeš sakra hodný tak na gauči," Poznamenám vážným hlasem a v ten moment jako by se naše role obrátily a tím vyděšený se stane Eren.

Od doby, co jsme se dali to jedno ráno dohromady nás ani nenapadlo, že by spal někde jinde, než se mnou v posteli. Dokonce jsme se dostali do fáze, kdy mi ta hloupá postel přijde zvláštně velká, až moc, když jsem v ní sám. Je to nepříjemné, jak ten pocit, že se v ní asi ztratím, tak ten pocit, kam až jsem to dopracoval.
Miluju ho. Miluju ho víc, než bych byl schopen popsat a právě to mne děsí. Chvíle s ním jsou ty nejúžasnější na světě a já je zbožňuji. Jsem na něm takřka závislý a to je ten problém- já zmizím. Zmizím z jeho života a už se do něj nebudu moct vrátit. Od smrti Mik do naší říše Titána nepustí. Krom toho, nemohu po něm chtít, aby opustil svou rodnou zem. Ale copak je nějaká jiná možnost? Ne, nepřipadá v úvahu, že bych já zůstal zde. Byl bych v naší zemi vyvrhelem, uprchlíkem, dezertérem do armády protivníka. Už nikdy bych se nemohl vrátit za přáteli, kteří jsou pro mne vším. To je Eren ale taky... on je můj svět, můj vesmír, má láska. To je dilema, které mne nutí po nocích bdít a ve dnech být mimo, nevnímat svět kolem a jen a jen přemýšlet.

,,Ne, to bys mi neudělal," vyhrkne, zorničky rozšířené a musím uznat, že v ten moment vypadá sakra roztomile.
,,Ale udělal, budu zlý," oznámím klidně. V ten moment už se ale neudržím a koutky mých úst se vytáhnou do pobaveného úsměvu nad jeho kouzelných reakcemi. To už i on pochopí, že si z něj dělám legraci a taktéž se usměje.
,,A kdybych ti dal pusu?" zeptá se svůdným hlasem, který mne nanejvýš překvapí. Do něj bych takovýhle tón nikdy netipoval, že umí. Jak by to asi znělo, kdyby sténal mé jméno? Ne, tyhle myšlenky musím schovat. Nemohu na něj jít příliš rychle, přeci jen, je to ještě panic. S nikým nechodil. Je úplně, ale úplně čistý, jako anděl. A také dětsky nevinný.
,,No, nevím. Když bude pořádná, možná bych o tom mohl přemýšlet," zauvažuji na oko vážně a Eren se se širokým úsměvem přesune zpět nade mne, aby mě mohl obejmout kolem pasu a věnovat mi velkou, pořádnou pusu. Jazykem se dostane do mých úst a já ho nechávám prozkoumávat pro něj nové území, svým jazykem hladím ten jeho. Své ruce obmotám kolem jeho krku.

Po nějaké době nám po dlouhém, pomalém a právě díky tomu tak úžasně láskyplném polibku dojde vzduch a my se tak od sebe musíme oddělit, tenký proužek zhoustlých slin mezi námi ale, jako by stále dokazoval, že jsme ještě před chvilkou měli své rty přitištěné k sobě, předávaje si DNA. V oceánově zelených očích zajiskří a na růžových polštářcích se octne úsměv.
,,Tak co? Budu moct spát v posteli se svým přítelem?" optá se a políbí mne na tvář. Miluju tu nevinnost, s jakou všechno dělá, nevinnost, která je mu vlastní. A také neskutečně miluju tu lásku, kterou do všeho dává. A taky je u toho neskutečně krásný.
,,No nevím," odvětím a on téměř okamžitě pochopí a naše rty opět spojí. Líbáme se pak ještě dlouhé minuty, svých rtů jako bychom se zkrátka nemohli nabažit. Celé je to tak neskutečně úžasné.

Kdysi jsem se vystačil pouze se sexem. Nic jiného mi nepřišlo důležité- vyspat se s danou osobou a nechat ji jít. A s ním? Nedokážu si ten odchod představit. A to jsem s ním ani nespal, ačkoli je pravda, že na to myslím ve dne v noci, když tedy nepřemýšlím nad svou budoucností a odchodem.

Je krásný. Miluju ho. Nic nechci víc, než smět hladit rukama jeho křivky, jeho nahé krásné tělo a líbat ho všude, kam jen dosáhnu. Přeji si dostat se do jeho těla...
Ne, nesmím nad tím přemýšlet! Nesmím, nesmím... ale stejně to dělám. Atmosféra kolem nás je najednou tak hustá, tak vášnivá...
,,Tak dobře, můžeš se mnou spát v posteli," řeknu až příliš eroticky hrubým hlasem.
,,Ale nechci vedle tebe jenom ležet..."