Být člověkem (Ereri/Riren)✔️

Kapitola 41.

LEVI
,,Budeme vstávat?" zeptám se a opromnu si oči. Oba už jsme hodnou chvíli vzhůru, každý ale ponořený do svých myšlenek. Teď se ale Eren zvláštně protáhl a mám dojem, že už by chtěl něco dělat.
Musím se zašklebit. Chudák ještě neví, že-
,,Jau!" vypískne, když se příliš rychle posadí a musí se tak opět svalit do peřin. No, předběhl mé myšlenky.
,,Levi, bolí mě zadek," zafňuká a já se musím zasmát.
,,To věřím," odtuším, za což si vysloužím  nevraživý pohled.
,,Jsi zlý," oznámí hlasem mučedníka, což mne málem opět rozesměje. Je roztomilý.
,,A ještě budu," odpovím a vstanu z postele.
,,Přijď do jídelny," řeknu jakoby nic a rozejdu se pryč z ložnice.
,,Cože?" zeptá se vyděšeně a smutně. Otočím se na něj, jeho zelené oči jsou velké, jako soví a plné zoufalství z té představy. Musím se začít smát.
,,Čemu se směješ?" zeptá se překvapeně a já nad tou otázkou pokroutím hlavou.
,,Spratku," odtuším a popadnu ho do náruče, v níž se téměř okamžitě uvolní a pohodlně se o mne opře.
,,Díky," zašeptá, nad čímž mohu pouze pokroutit hlavou. Jistěže bych ho nenechal, na to mi stále přijde až moc křehký. Na to ho až moc miluju. A taky si ho nechci rozbít, protože tohle rozhodně nebyl náš poslední zážitek v tomhle směru.

Posadím ho na pohovku, přinesu jemu i sobě oblečení a udělám snídani. Poté si sednu na židli a jeho si posadím na klín, kde se o mne opře a věnuje mi pusu na tvář.

Máme už skoro dojedeno, když se ozve klepání.
,,Čekáš někoho?" zeptá se Eren a strčí si do úst poslední kousek svého chleba.
,,Ne, rozhodně nečekám. To bude někdo od tebe," řeknu jistě a on kývne.
,,Tak já tam dojdu. Zatím to dojez," oznámí, za což si vyslouží pobavený úšklebek z mé strany. Pak že nemůže chodit... Evidentní bolest v jeho tváři ale, pro jeho dobro naznačuje, že nelhal- pouze chce jít otevřít těm, nejspíš jeho spolubydlícím. Třeba už se mu po nich stýská. Vstane a zamíří ke dveřím, po chvíli se ale vrátí.
,,Neznám je," řekne s pokrčením ramen a já se zamyslím. Jestli to není nikdo, koho zná, může to být jedině někdo, koho neznáme, například někdo, kdo nám bude chtít vnucovat nákup zbytečností. Jiná možnost není, pomyslím si.
,,Jakože nejsme doma," zašeptám a přejdu k němu, abych ho mohl obejmout, políbit a zmáčknout mu bolavý zadek, což ho donutí zasténat, slastí i bolestí zároveň. On pochopí a polibek mi oplatí.

Opět klepání.
,,Oni odejdou," Zašeptám a chci pokračovat, otravný prodavač má ovšem pořádnou výdrž a tak mi po chvilce dojdou nervy.
,,Zlato, řekl bys jim, ať jdou pryč?" zeptám se prosebně.
,,Já bych jim asi ukousl hlavu a to bychom pak nemohli pokračovat," objasním a Eren chápavě a s úsměvem kývne, poté se ale vydá přímo ke dveřím a já se posadím na pohovku.

Ať už chtějí cokoli, nejraději bych je odsud vykopal. Ruší mi krásné ráno, pomyslím si, to už ale slyším, jak má drahá zelenooká polovička otvírá dveře.
,,Dobrý den. Omlouvám se, ale zřejmě jste si spletli dům. Obávám se, že budete muset odejít," řekne a já přímo vidím, jak se u toho omluvně usmívá. Ještě že jsem nešel sám. Já bych to totiž takhle říct nedokázal. Jak se tak znám, zavrčel bych něco ve smyslu "jděte do prdele" a opět zabouchl dveře, ovšem on dokázal říct to samé a přitom to vyznělo mnohem, ale mnohem lépe.
Fascinující.

,,To jsi měl vyřídit od Leviho, že? No jo, ráno je vždycky příjemnej. Víš, že se ani nedivím?" ozve se a já mám v ten moment neuvěřitelnou chuť praštit hlavou o stůl. Nebo o zeď, to je fuk. Bez legrace.
,,Ty jsi Eren, že? Bože, já jsem tak nadšená, že tě poznávám! Levi o tobě vyprávěl a tak nadšeně... Ach, musíš být přímo dokonalý, dostat se k jeho srdci je nadlidský úkol," postěžuje si energickým holčičím hlasem druhá osoba a tím mne utvrdí, že jsem se skutečně nemýlil. To už ale přijdou přímo do obývacího pokoje oba dva a hned za nimi velmi překvapený Eren.
,,Ahoj, Levi!" vyhřikne dívka a vrhne se mi kolem krku.
Nemýlil jsem se, nezdá se mi to. Jsou to vážně oni.
Farlan a Isabel.
Co tu krucinál dělají?!
,,Ahoj, Bell," odvětím a také ji obejmu, hned poté se přesunu k Farlanovi, kterého také pozdravím.
,,Erene, tohle jsou moji přátelé, Farlan a Isabel, kteří mají práci, takže tu absolutně nemají co dělat. Farlane, Bell, tohle je Eren, můj přítel," představím je a Farlan i Bell protočí nastejno očima.
,,Těší nás," ujme se slova blonďák a oba dva si s Erenem potřesou rukou.
,,Jsem tak ráda, že tě konečně poznávám. A taky neskutečně ráda, že jste se s Levim dali dohromady. Ani nevíš, co jsi s ním udělal, nikdy jsem ho takového neviděla. Máš ho obmotaného kolem prstu," řekne se smíchem v hlase Bell. Oba se na sebe koukají, zelené oči se do sebe vpíji a já i Farlan jen žasneme nad tou podobou, kterou mezi sebou mají.
,,Jestli ho mám obmotaného kolem prstu," začne Eren a přejde za mne, aby mne mohl obejmout kolem hrudi a hlavu si položit na mé rameno.
,,Tak i on má kolem prstu obmotaného mne," dokončí s úsměvem.
,,Jste neuvěřitelně sladcí," vzdychne Bell spokojeně a já si odfrknu. Eren ale vypadá, že si s dívkou docela rozumí. Jak by taky ne, pomyslím si a zašklebím se. Taková podoba, jako bavit se se zrcadlem. Jejich porozumění se zas tolik nedivím.

V tu chvíli cítím, jak mne Farlan šťouchnul do ramene aby na sebe upoutal mou pozornost.
,,Kamaráde, když jsi říkal, že je podobný Isabel," řekne a pohledem střelí po těch dvou.
,,Čekal jsem leccos. Ale že seženeš její přesnou kopii," řekne uznale a oba se jako na povel zašklebíme.
,,Jestli se ti líbí Eren, líbila se ti i ona. Mám to brát jako že jsi mi chtěl přebrat holku?" zeptá se z legrace.
,,Hele, vzhledem k tomu, ze nejsem na holky, myslím, že nemusíš mít strach. Krom toho Eren je speciální. A taky, o našem podobném vkusu víš, bez něj bychom se ani nedali dohromady," řeknu s pažemi překříženými na hrudi, na mých rtech ale pohrává vcelku spokojený úsměv. Jistě, oba sem vtrhli bez pozvání, v době, kdy mají plnit misi. A taky by mne dost zajímalo, kde přespávali a na čem cestovali, když jsou tu takhle brzy a koně má Historia (nedejbože aby do toho byla zapletená ještě ona!). Ale i tak musím uznat jednu věc.
Opravdu mi chyběli.

...
Přeji všem krásný školní rok (opět) a doufám, že všem v první den vše dopadlo tak, jak mělo. Brzy taky napíši (nejspíš do další kapitoly) nějaké oznámení, jak bude pokračovat mé vydávání. Já vím, že původní plán byl i přes rok to udržet v tomhle "obden režimu", ale vzhledem k tomu že je to podle mne nemožné už teď (nebo až teď? Musím přemýšlet víc dopředu častěji) a to jsme ještě nezačali, nevyjde to. Jen ještě musím promyslet, co přesně udělám, takže se na to připravte.

Podle jednoho virologa (jméno si nepamatuji. Jestli někdo pozná, budu rád za připomenutí) to chození do školy stejně moc dlouho nevydrží a teď na podzim se zase všechno zavře, takže bude času víc... radši nepolemizovat. Ale ta možnost tu je.