Být člověkem (Ereri/Riren)✔️

Kapitola 16.

Na chvíli se rozhostí ticho, které je zrovna u věčně šílené, impulsivní a živé Isabel tak zvláštní, až mám pocit, že z mého náhlého zavolání omdlela.
,,Levi? Jsi to vážně ty?!" vykřikne nadšeně a já musím s úsměvem protočit očima. Jo, nezměnila se. To jsem si oddychl...
,,Jsem, vážně," odvětím pouze a slyším, jak ona na druhé straně zapiští. A jéje...
,,Levi, strašně jsi mi chyběl! Jsem tak ráda, že ses ozval," vypískne a já se sám pro sebe zašklebím.
,,Bell, je to sotva pár dní co jsme se naposledy viděli. Zníš, jako by to bylo minimálně padesát let, bez přehánění," Poznamenám a slyším, jak se vesele zasměje. To je celá ona.

V myšlenkách se mi v ten moment vybaví rozesmátá tvář Erena a já si povzdechnu. Připomíná mi ho, svými veselými reakcemi, nadšeným a živým přístupem i šťastným smíchem. V hlavě se mi objeví Erenovy jiskřící oceánově zelené oči.

,,Nestalo se nic, že ne?!" vyhrkne v ten moment, až sebou trhnu. Ponořil jsem se tak do svých fantazií, až jsem úplně zapomněl na malou krabičku, jíž nyní svírám v rukách.
,,Cože?" zeptám se lehce vykolejeně.
,,Bože, Levi, jsi zraněný? Mám jet za tebou? Ne ne ne, hlavně neumírej-" začne ze sebe chrlit, já ji ale překvapeně a rozhozeně zastavím.
,,Počkej Bell, zastav. Proč bych měl umírat? Nic mi není," řeknu a pokusím se získat zpět ztracený klid, který mi oba vlastníci těch prokletých nádherně zbarvených a zářivých očí s oblibou berou.
,,Nejsi? Tak kdo?" zeptá se překvapeně a já rozhozeně zamrkám.
,,Jsi v pořádku, Isabel?" zeptám se, jelikož jí absolutně nerozumím.
,,Já ano, ale já nebyla ta, kdo volala," řekne a mě to v tu chvíli dojde.
,,Aha. No, to... myslel jsem, že bychom si mohli popovídat," objasním své činy a ona nadšeně a opravdu nahlas zavýská. Začínám litovat, že jsem radši nezvolil Farlana...
,,Opravdu? Počkej, vážně ti nic není? Tohle mi zní nějak divně. Zrovna ty? Čekala bych, že budeš... já nevím, tipnu- plnit misi? Myslela jsem, že to "nouzové používání vysílaček" bereš vážně," podotkne a já si povzdechnu. Jo, měl jsem zvolit Farlana.
,,Já vím. Taky že jsem to tak bral. A misi plním, vsadil bych se, že už to mám lépe rozehrané, než ty," poznamenám přísně a slyším, jak se na druhé straně zasměje.
,,Jo, jsi v pořádku. Opravdu jsi to ty," rýpne si se smíchem v hlase.
,,Tsch," odfrknu si pouze.

Na chvíli se zamyslím. Co teď? Vlastně jsem nad celou touhle akcí, myšleno volání s Isabel moc nepřemýšlel, spíš vůbec. Tohle impulsivní chování se mi absolutně nepodobá. Na to jsou tu jiní adepti...

,,Víš, já... proč jsi vždycky tak optimistická?" zeptám se na první věc, která mne napadne. Téměř okamžitě té hloupé otázky zalituji. No, pozdě...
,,Proč myslím pozitivně? Levi, to je hrozně těžká otázka. Sama moc nevím, co ti ale můžu říct je, že když koukáš na věci jako na krásné, celý svět je pak pro tebe barevnější a zajímavější. Tvůj život se hned stane pestřejším. Proč takováhle otázka? Že byses rozhodl změnit způsob myšlení?" nadhodí.
,,Ne, to opravdu ne. Ale necítíš se občas zklamaná? Když člověk až moc věří, každý pád je pak hlubší a tvrdší, než když by nebyl v oblacích ale na pevné zemi," zamyslím se a na chvíli se rozhostí ticho.
,,Víš, občas věci nevyjdou tak, jak bychom si přáli. Ale každý pád nás posouvá vpřed. Jistě, občas jsem zklamaná, ale o nic víc než ostatní. Občas spadnu. Ale za ty krásné chvilky, kdy mohu vysoko z oblak pozorovat celý svět, za tu krásu to stojí," řekne a já v jejím hlase poznám, že se usmívá.
,,Opravdu si myslíš, že je na všem a na každém něco dobrého?" zeptám se ještě.
,,Levi, tyhle otázky se ti vůbec nepodobají. Vážně tě nepoznavám," poznamená a já si povzdychnu.
,,Věř mi, že já se poslední dobou také nepoznávám," utrousím a ona se opět zasměje.
,,Já se jen snažím pochopit vaši logiku, jelikož mi absolutně uniká," řeknu, téměř vzápětí si ale uvědomím, jakou jsem udělal chybu.
,,Naší? Takže tobě nejde o moje názory, ty chceš poradit u někoho jiného! Na to, že jsi ještě nedávno říkal, že mezi titány nebude jediný dobrý... kdopak to je? Jak vypadá?" vychrlí okamžitě a já si položím dlaň na čelo. Bože, tohle jsem říct neměl, sakra...
,,Nech to být," řeknu, vím ale, že tohle mi opravdu neprojde.
,,Ani nápad! Tohle je to, kvůli čemu voláš, že? Notak, svěř se mi. Pomůže ti to," pobídne mne mile a já si sám pro sebe zanadávám. Jak to, že do mne ta holka tak dobře vidí? Opravdu jsem měl zvolit Farlana.

Na chvíli se odmlčím a přemýšlím, jak začít. Vždyť vlastně sám netuším, jak a proč se to celé semlelo a hlavně co se teď děje! Mě samotnému dělá problém pobrat to a smířit se s tím , jak to tedy vylíčit Isabel?

,,Potkal jsem tu jednoho kluka. Vlastně jsem mu zachránil zadek, když utíkal před svými naštvanými spolubydlícími. On je... je jako ty. Naivní, impulsivní a ve všem chce vidět to dobré. A taky se neustále usmívá. Nechci se tu s nikým bavit, takže jsem odešel a myslel, že už ho nepotkám. Jenže hned další den jsem na něj narazil znovu. Chtěl jsem získat práci osobní ochranky správců západu. Jeho šéf ho pak chtěl vyhodit a já si ho znepřátelil jen proto, aby mohl Eren zůstat. A dneska mě pozval do kavárny, cestou jsem ho zachránil před otřesem mozku, když na něj padal květináč," vyhrknu ze sebe zkrácenou verzi celého příběhu téměř na jeden nádech.
,,A kde je ten problém? Tuším, že tam nějaký bude," podotkne Isabel a opět mi tak ukáže, jak krásně do mě vidí.
,,Totiž, když jsme byli v té kavárně, já... povídat si s ním bylo takové skvělé, mě se to líbilo, Bell! On je titán, je to špatné, nemůže mi připadat fajn, ale je to tak! Cítím, že kdybych ho nezachránil, vyčítal bych si to. Znám ho hrozně málo, ale je pro mě tak nějak důležitý. Bell, já netuším, co se to děje. Monstra jako on zabila Mik. A i přesto mám pocit, že... že mi to nevadí. I přesto bych tam s ním seděl a poslouchal ho do skonání světa," řeknu a slyším, jak má kamarádka na druhé straně zalapala po dechu.
,,Levi, já.., netuším co říct. Netušila jsem, že se tohoto dne kdy dočkám, ani nevíš, jak jsem za tebe šťastná," vydechne a já opět překvapeně zamrkám.
,,Bell, nechápu, jak to myslíš. Vůbec," upozorním ji opatrně.
,,Ale vždyť je to jasné! Levi, ty ses zamiloval!"