Být člověkem (Ereri/Riren)✔️

Kapitola 8.

Chvíli na sebe oba pouze koukáme a snažíme se nevypadat moc překvapeně. Pak se ale vzpamatuji a nasadím opět svou, dobře známou, masku a profesionální úsměv.
,,Můžeme vyrazit, pane Jaegere?"
,,J-jistě," odvětí, stále ještě překvapeně. Hned, jak se za námi zabouchnou dveře se k němu ale nekloním a ledovým hlasem zašeptám:
,,Co tu sakra děláš?!" Eren se na mne v ten moment podívá, jako na debila.
,,No... pracuju tu?" odtuší se zvednutým obočím, pak se ale zasměje. No jo, vážný výraz k němu fakt nesedí.
,,Ale copak tu děláš ty, Levi?"
,,Hádej..." odvětím.
,,Vzhledem k tomu, co jdeme teď dělat, je to vcelku jasné." Dále naše cesta probíhá v tichosti. Ani jeden už tak nějak nemáme co říct a já vlastně ani nechci. Povídat si je pro přátele. Nebo pro známé, nebo pro šéfa a podřízeného... prostě pro kohokoli ale ne pro člověka a monstrum!

Eren mne zavede do jedné místnosti, ve které už leží připravená má výstroj.
,,Víš, jak si to obléct?"
,,Ne asi, umím v tom pouze bojovat," zavrčím a v jeho očích se mihne... bolest? Ne, to není možné. Nemůže cítit bolest, on necítí nic! Je to jenom titán, tak proč je mi ho možná i líto...?

,,Chápu," řekne ještě a opustí místnost, abych se mohl převléct. Pozapínám si na sobě všechny popruhy, zkontroluji čepele a lana. Nakonec si také obléknu hnědou bundičku se znakem dvou překřížených mečů- znak trénujících nováčků. V obou říších jsou tyto znaky stejné, přesto se ale musím zašklebit. Jak už je to dlouho, co jsem taky takovou měl? Dlouho...

Když usoudím, že mám vše a správně, tak, jak by to mělo být, vyjdu z místnosti ven. Můj pohled se okamžitě setká s tím jeho, když si mne se zájmem prohlédne.
,,Přestaň na mě tak koukat," zavrčím a on celý zrudne, jako bych ho nachytal při něčem zakázaném. Protočím nad tím očima. Spratek...
,,Tak jdeme tedy?"
,,Jasně," vyhrkne rychle a vykročí na druhou stranu. Chvíli je ticho, pak ovšem zpustí:
,,Teď tě vedu do arény. Je to obrovská hala, ve které zkoušíme nováčky. Budeš bojovat proti mně a tvůj úkol bude jasný: porazit mne. Kdyby se cokoli dělo, vždy nás hlídá parta lidí, kteří jsou schopní tě zastavit, popřípadě i mne, ale to většinou potřeba není, umím se hlídat. Budeš mít s sebou tyč namočenou v barvě, jelikož je zakázané při těchto zkouškách na lidech používat čepele do zátylku. Nikdo neví, jestli budou zkoušející schopni seknout tak, aby nás nezabili. Tvůj výtvor pak zhodnotíme. Jinak samozřejmě můžeš používat čepele jak budeš potřebovat, všechna ostatní místa, jak víš, po chvíli zregenerují," vysvětluje a já pouze přikyvuji.

Regenerace obrů je až zázračná. Můžeme jim klidně useknout celou ruku a ona do pár minut opět naroste. Takto to funguje s kteroukoli částí, včetně hlavy, až na jedno jediné místo- zátylek, slabý bod všech titánů. To v místě zátylku se totiž po přeměně schovává skutečný člověk,který obra řídí. Pokud tedy sekneme do správného místa a dost hluboko, lze přeseknout na dvě poloviny i člověka uvnitř, čili ho zabít. Také je ale možné, pokud jste skutečně zruční. Člověka zevnitř vysekat. Pokud si dáte pozor a umíte své čepele ovládat dostatečně přesně. Také ale musíte být rychlí. Maso velmi rychle dorůstá. Je to náročné a zvládá to jen pár z nás, včetně mě samozřejmě. Přeci jen jsem vojákem už dost dlouho.

Dojdeme do arény a já se pouze rozhlédnu kolem. Místnost je vybavena napodobeninami domů a domků, jelikož v otevřeném prostoru pravděpodobně bojovat ani nebudu. Bylo by mi tedy na nic mne z toho zkoušet. Od nějakého muže si přeberu tyč a i s pouzdrem si ji, jako obouruční meč, upevním na záda, aby mi nepřekážela a dala se jednoduše vytáhnout. Do rukou poté chytím své meče.

,,Ještě jedna poslední věc," řekne Eren a připne mi na hnědou bundičku malinký mikrofon.
,,Na co mi bude?" zeptám se s pozdviženým obočím a on se usměje.
,,Kdyby se cokoli dělo, je potřeba mě zastavit. Jistě, hlídají nás další lidé, dobří vojáci, ale nejjednodušší je prostě zakřičet "stop". A je možné, že bych tě bez tohohle neslyšel, takže kdyby se cokoli dělo, křič. Já přestanu. Není v mém ani v tvém zájmu sežrat tě," řekne pobaveně Eren a já se, možná až lehce vyzývavě zašklebím.
,,Nějak si věříš, spratku. Myslím, že to ty budeš potřebovat mikrofon, abys mne mohl zastavit," pronesu sebevědomě. V tu chvíli za sebou ale zaslechnu smích.
,,Na nováčka si nějak troufáš," řekne pan Hoover pobaveně a Eren překvapeně zamrká.
,,Pane, co tu děláte?" vyhrkne.
,,Přišel jsem se podívat, jak to bude nováček zvládat, ale vidím, že má sebevědomí na rozdávání. No, uvidíme," řekne. V tu chvíli si ale všimnu něčeho, nebo spíš někoho, koho jsem předtím neviděl.

Annie, blondýnka, která mne, jako vždy, probodává vražedným pohledem nyní přejde přímo k Hooverovi a položí mu ruku na rameno, aby na sebe upoutala pozornost.
,,Vy jste si to nerozmyslel, pane?" zeptá se tiše, přesto ji ale slyším.
,,Ne, nerozmyslel. Pokud bude dobrý, přijmu ho."
,,Ale-"
,,Žádné ale! Už jsem se rozhodl a-" v tu chvíli se zarazí a podívá se na mne, pohledem ovšem v zápětí ucukne, jako by se spálil. Ne že by mě jeho slova nějak extra zajímala, ale proč by měla Erenova spolubydlící řešit, jestli mne přijmou, nebo ne? Není to snad věc našich šéfů?

,,Hodně štěstí, Levi," popřeje mi poté Hoover a já kývnu.
,,Děkuji, pane," odvětím, do tónu hlasu se mi ale vkrade nezájem. Vím, že vyhraju. Nejsem nováček, jsem voják, nejlepší, přezdívají mi "nejsilnější voják lidstva". Zvládl bych bojovat proti více, než jednomu a to v jiném terénu, než ve městě, i když ne opravdovém. I na výcviku to bylo složitější.
V očích mého potencionálního šéfa se zajiskří a na jeho tváři se vytvoří podmanivý úsměv, poté se ale otočí.
,,Budu vás pozorovat," prohlásí ještě a ukáže nad sebe, na skleněnou stěnu, za kterou bude stát. Poté se i s Annie za zády vydá pryč z místnosti.

,,Hodně štěstí, spratku, budeš ho potřebovat," oznámím mu sebejistě a on se zašklebí.
,,Když myslíš, nováčku," odvětí jen a vydá se na druhou stranu obrovské haly.
,,Připraven?" zeptá se a já, díky mikrofonu, který si nakonec vzal, i na tu obrovskou vzdálenost velmi dobře slyším.
,,Ano!" odpovím pouze, to už se ale na druhé straně ozve zvuk podobný výbuchu a po chvíli uslyším těžké, obrovy kroky. Hra začíná...