Být člověkem (Ereri/Riren)✔️

Kapitola 43.

Jdu do domku za svými spolubydlícími, šťastný, jako nikdy. Od doby, kdy u nás... tedy, u Leviho byla Isabel s Farlanem uběhla nějaká ta doba, za kterou jsme spolu takový nádherný zážitek (nemyslím jejich návštěvu. Myslím naši společnou noc) prožili ještě spoustukrát a pokaždé to bylo naprosto dokonalé. On je dokonalý. Vlastně bych u něj nejraději zůstal napořád, ovšem vím, že bych měl občas navštěvovat holky. Také si nechci neustále pro všechno chodit, (ačkoli spoustu věcí, typu zubní kartáček, nějaké oblečení a tak už u něj mám), takže si sbalím ještě nějaké věci a rovnou doma přespím. Levi to shledal jako dobrý nápad, prý ať si mne taky užijí. Vím tedy, že si ze mne dělá srandu, poznal jsem to v jeho očích, které jako by se každým dnem stávaly větší a větší bránou do jeho duše.

Jsem šťastný, doopravdy. Každý den s mým přítelem je růžový a krásný, dokonce mnohem lepší, než jsem si to kdy vysnil. Jediné, co mne trápí jsou slova Isabel, která řekla před tím, než jsme se vrátili dovnitř. Bylo to jako hádanka, které nerozumím.

,,Víš, on...pokud by ti lhal, dokázal bys mu odpustit?" zeptala se a já v jejím hlase postřehl strach, mluvila jako by se bála odpovědi.
,,Proč?" zeptal jsem se okamžitě a zamračil se. Nechápal jsem ten dotaz. Vlastně, jedna možnost, proč by se na to ptala se nabízela...
,,On mi lhal?" zeptal jsem se s pozvednutým obočím. Nevěřil jsem tomu, samozřejmě, jiná možnost ale nebyla.
,,Ne, ne..." řekla nejistě.
,,Víš, já jen... občas lidé nemají jinou možnost, občas musí. A občas začnou a pak nemohou přestat, protože už to prostě nejde. A občas mají prostě strach," vysoukala ze sebe, já ale tušil, že to neříká jen tak.
,,Isabel, já nejsem hlupák. Co se děje? Stalo se mu něco?" zeptal jsem se možná až přehnaně úzkostlivě a ona na mne vytřeštila oči.
,,Ty se bojíš o něj? Tedy, jistě, máš ho rád, ale myslela jsem, že ti půjde spíš o sebe. Jakože že se budeš zlobit a vyvádět a tak," řekne a já si ji změřím pohledem.
Jasně. Zlobit se, navíc na něj.
Já.
Větší blbost jsem neslyšel. Musel by udělat něco sakra špatného, například plánovat moji vraždu a myslím, že ani pak bych se nezlobil. Možná bych se zhroutil a brečel, ale na vztek bych ani nepomyslel.
,,Nebudu se zlobit," ujistil jsem ji pevně.
,,Co se děje?"

Tehdy jsem z ní už nic nedostal. Pouze smutně zavrtěla hlavou a zašla zpět do domku.
Pokud by ti lhal, dokázal bys mu odpustit?
Ta slova mi hrají v hlavě, ale já stále a stále nedokážu pochopit jejich význam. Jsem si jistý, že mne miluje. A je statečný a to všechno. Co by se mi tedy mohl bát říct? Jsem si jistý, že bych mu dokázal odpustit úplně vše, pokud by mi to vysvětlil.

Odemknu dveře do našeho domku a vejdu do obývacího pokoje. Na gauči tam okamžitě zahlédnu ležet Annie, relaxující, přesto ale nespící.
,,Ahoj! Kde máš přítelkyni?" zeptám se s úsměvem a ona se posadí, již tradičně mne u toho probodávaje pohledem.
,,Šla nakoupit. To je dost, že jsi se tu vůbec ukázal. Kde celý ty dny jako jsi?" zeptá se podrážděně, já se ale její tón rozhodnu ignorovat. Každý občas nemá svůj den.
,,U Leviho, u svého přítele," řeknu a až v tu chvíli si uvědomím, že jsem jim to vlastně ještě neřekl. Mé tváře jako na povel zrudnou. Kruci...
Annie se vymrštím do sedu.
,,Cože?!" vyhrkne okamžitě hlasitě. Co vyvádí?
,,Ty to s ním táhneš?!" zeptá se šokovaně.
,,To snad nemyslíš vážně," vydechne a já se na ni zamračím.
,,Proč proti němu stále jsi?" zeptám se. Už mám celého toho jejího postoje k němu dost. Do mě rýpat může, ale do něj prostě ne!
,,Nikdy jsi ho pořádně nepoznala, ale už od samého začátku jsi proti němu. Myslíš, že jsem si nevšiml, jak ho propaluješ pohledem? Jak jsi Hooverovi na samém začátku říkala, aby ho nepřijímal? Slyšel jsem to, víš? Nechápu, co se to s tebou děje. Dřív jsi byla taková rozumná, nesoudila jsi lidi bez toho, aniž bys je znala, ale co se Leviho týká, vůbec tě nepoznávám," řeknu a ještě než se nadechnu k odpovědi, pokračuji.
,,Já ho miluju, víš? Miluju ho a vím, že by mi nikdy neublížil, stejně jako já jemu. Že mne miluje, stejně jako já jeho. Je tím nejdokonalejším partnerem jakého jsem si kdy mohl přát. Prosím tě, Annie, když ho nemůžeš mít ráda, alespoň ho respektuj. Je jiný, než si myslíš," zašeptám, pohled zabodávám někam do země.

Nejsem nevšímavý. A ani hluchý. Vím, co tehdy Hooverovi říkala. Vím, ze se o něm ty dvě baví a nikdy to není nic hezkého. Vím, že by ho se mnou Annie nejraději neviděla, ale nemá právo mi ho zakazovat. Netuším, proč si tohle vymyslela. Pracuje pro samotného krále, ačkoli dochází na stejné pracoviště, jako já. Její práce ji nutí lidi nikdy nesoudit podle prvního pohledu. Do záležitostí s Levim ale mluví neustále a rozhodně ne nijak pěkně.

,,Tak fajn," řekne a povzdechne si, čímž mne vytrhne ze všech myšlenek.
,,Řeknu ti, proč mi tak vadí, ačkoli vím, že tě to akorát zničí. Nedáváš mi jinou možnost.
Dobře víš, že o záležitostech své práce nesmím mluvit s nikým. A když řeknu s nikým, myslím tím, ze ani s tebou. Krom toho vím, že to pak Levimu vyzvoníš, nemám ti to za zlé, ale chtěla jsem tě toho celého ušetřit," řekne s pohledem někam za mne, někam do dáli.
,,Čeho ušetřit?" zeptám se nechápavě.
,,Lásky a citů k němu. Vlastně jakékoli náklonnosti k jeho osobě. Ale vy dva jste se prostě museli potkat. Máš talent zamotávat se do debilních situací," řekne a já mám už už chuť nějak se ohradit, ona ale pokračuje:
,,Král mne poslal, abych mohla řešit celý jeho případ. Sledovat ho na každém kroku a zjistit, kde se nachází. Víš, že není ze západu, že? Ať už ti ale řekl že je, odkud je, není tomu tak.
Víš, proč ho tolik řeším? Proč je pro tebe špatný a proč umí tak zatraceně dobře s čepelemi, nejfunkčnější zbraní proti obrům?!" zeptá se, hlasem stoupá stále výš a výš a já na malý moment zatajím dech, jako bych se bál odpovědi. Pokývu hlavou v nesouhlas.
,,Protože je to člověk!"