Být člověkem (Ereri/Riren)✔️

Kapitola 2.

Vše probíhalo bez problémů, přesně tak, jak to Erwin naplánoval. Tak, aby nás nikdo nezahlédl, jsme se už před nějakou dobou převlékli do tábornického oblečení. Naše skupinka je malá, tvoří ji pouze pět členů. Pět lidí, kteří nesou na bedrech zodpovědnost za budoucnost lidské rasy.

Prvním je Isabel Magnolia- zelenooká hnědovláska, vždycky pozitivní a celkem ztřeštěná, přesto ale velmi milá. Znám ji už od dětství, spolu s Farlanem, mým dalším přítelem tvoří jeden z nejhezčích párů, jaké jsem kdy viděl, ačkoli mě osobně holky nikdy moc nebraly. Bude mít na starosti Sever. Kvůli časté zimě tam sice nejsou hrady a zámky, na kterých by se něco rozhodovalo, přesto se zde ale nachází spousta bunkrů a skrýší. Právě ty bývají nejvhodnější pro skladování různých plánů, které by se neměli dostat na veřejnost.

Druhé místo zaujímá Farlan Church- špinavý blonďák se světle šedýma očima. Vždy mne podržel, vždy pomohl. Bez dobrého srdce by to nebyl on. Možná proto se k sobě s Isabel tak skvěle hodí- jsou v tomto naprosto stejní. Jeho prostorem bude jih. Tato část titání říše obsahuje něco, co by se dalo nazvat vojenskými základnami. Totiž, každý občan titáního světa má povinnost docházet spolu se střední školou také na vybranou víkendovou přípravu, na které ho učí jak správně a co nejlépe ovládat své titání tělo. Přeměnit se tedy umí u ti nejhorší, nejlepší se bez problémů staví na ruce, běží i několik hodin, zvládají také jemné věci typu znakovat znakovou řečí nebo i změnit svou velikost... je toho skutečně hodně a já vím jen tolik, kolik jsem slyšel od Farlana, čehož vskutku moc není.

Třetím a také možná nejdůležitějším členem naší výpravy je Historia Reiss. Nechci na ni být zlý, (možná...), nicméně rozhodně to není proto, že by byla nejlepším vojákem. Vlastně si občas říkám, jestli nemá problém i se zabíjením hmyzu, je to taková "křehká" malá blondýnka, s citlivým srdíčkem, velkýma očima... No, proč je tedy tady? Netuším, jak se jí to povedlo, ale v titáním světě žije její přítelkyně. Partnerka, Ymir Fritz a ačkoli je to titánka, musím uznat, že bez ní bychom naši misi nikdy uskutečnit nemohli. Ne že by se tolik snažila pomoc, ale pro Historiu má opravdu slabost a tak, když její drahá polovička poprosila, bylo hotovo. Bude mít na starosti východ. Vlastně ani netuším, jestli se na východě nachází něco, co by musela dělat, ale to je asi jedině dobře, protože mám dojem, že ve stejném domku s Ymir bude dělat všechno možné, nad čím nehodlám ani přemýšlet, jen ne plnit misi.

Předposlední členkou se stala hnědooká Petra Rall. Její schopnosti jsou opravdu dobré a vzhledem k tomu, že místo mě tu měl být někdo jiný, byla nejlepší a proto jí byla přidělena pravděpodobně nejdůležitější část- centrum říše. Zde se dá nalézt tolik míst, na kterých se konají důležité věci a na kterých se dají poschovávat důkazy a podobně, že snad ani nemusím rozvádět její důležitost pro celou misi. To ona pravděpodobně přinese lidskému světu výsledky naší výpravy.

No a nakonec jsem tu já. Mým teritoriem bude poslední zbylá část titáního světa, tedy Západ. Tam bydlí většina boháčů a takové té "smetánky". Tou já nanejvýš pohrdám, do toho to jsou všechno monstra, jež se nemohou nazývat lidmi... no, nad tímhle radši nepřemýšlet. Prostě tam žijí snobové. Ale také zde lze nalézt nějaké ty hrady a pevnosti, přeci jen, co si boháči nevymyslí, že? A mezi nimi se nachází to nejhlavnější. Důvod, proč se sem všichni ti snobové slézají jak švábi na pivo. Přímo uprostřed západní části totiž stojí hlavní sídlo panovníka řídícího celou říši. Krále. Mika...

To jméno mi leze krkem. Zacharias může za válku. Zacharias vládne celé titání říši. Zacharias je tím největším snobem, jakého znám. Mike, Mike, Mike... Dobře, možná na něj házím všechnu špínu světa bez ohledu na to, že to nemusí být pouze jeho chyba, ale i přes všechny ty optimistické řeči typu "v každém je něco dobrého", které mi už Isabel stihla napovídat, způsobuje mi Mike Zacharias osypky i když jsem ho ještě nikdy neviděl.

Říše obrů má spoustu pravidel, ostatně stejně jako svět nás, lidí, jelikož nikdo nechce mít na svém území vetřelce. Kdyby jsem si myslel, že to tam mají jednoduché- prostě každého, kdo by chtěl za hradby, nechají přeměnit se do titáního těla. Pokud to daný člověk zvládne, je jasné, že mezi lidi nepatří. Také to tak dlouhou dobu bylo, ovšem nový král, nové zmatky... Ano, opět Mike. Radši ho už ve svých myšlenkách nebudu oslovovat jménem, jelikož jinak z toho zešílím. Ani Erwin to nedělá, ačkoli on by zrovna měl, extra ve chvíli, kdy se snaží vysvětlit že Mi- ON může za možnou válku.

Nicméně v tuto chvíli je v celém království zakázané měnit se, aniž by to bylo nezbytně nutné. Král si myslí, že by to v ulicích mohlo způsobovat rozruch a tak to raději zakázal a svolil pouze přeměny v prostorách "vojenských" cvičišť. To ovšem samo vyvolalo rozruch, jelikož spoustu lidí bavilo jezdit si zastanovat mimo hradby. Nevím, jestli je to proto, že venku nepůsobí "ruch měst", nebo v tom lidé cítí adrenalin, nebo jsou prostě hloupí. Ovšem ani za nic se této zábavy nechtěli vzdát, a to se nám hodí. Muselo se totiž z tohoto důvodu zavést další pravidlo- každý, kdo opustí hradby, musí mít někoho, kdo zůstane a poté dosvědčí, že daní občané skutečně patří mezi titány.

V tábornickém oblečení dojedeme až k bráně, u které už čekají dva muži v oblecích vojáků.
,,Dobrý den," pozdraví milým tónem, ke kterému bych se já nikdy nevybičoval a ona ho snad ani nehraje, Historia.
,,Dobrý," odvětí strážník, jehož svaly v obličeji okamžitě podstatně povolí a on se usměje. No jo, křehká roztomilá holčička, co dodat...

V ten moment se ale za jejich zády objeví vyšší pihatá černovláska.
,,Brzdi fešáku, ta je moje," řekne s klidem a založí si paže na hrudi, přičemž Historia nápadně zrudne. Stážník pouze vytřeští oči, sjede pohledem Historiu, Ymir a pak znovu Historiu a kývne, jakože můžeme jet dál. Při průjezdu branou ale zaslechnu něco, co se mi rozhodně nelíbí. Kroky. Za námi.